Brutalita dětí a mládeže

V prosinci 1995 byla veřejnost otřesena neuvěřitelným případem dvou chlapců, jedenáct a dvanáct let starých, kteří vystrčili pětiletého chlapce ze 14. poschodí za trest, protože pětiletý chlapec odmítl pro tyto dva starší chlapce krást.

Uveďme si ještě jeden případ. Před několika málo lety chtěl rozzuřený dav v Anglii na místě uplatnit zásadu "život za život". Před lynčováním oba desetileté vrahy zachránili policisté, kteří se s několika demonstranty dokonce museli poprat. Dav křičel "Zabijte ty parchanty!" ... Vyšetřovatelé hleděli do tváří únosců i vrahů. Oba prý to byli docela "hezcí a jemní hoši", kteří chladnokrevně zabili dvouletého chlapce. Desetiletí vrazi!

"V Liverpoolu teď mládež krade jako nikdy předtím", říká policejní inspektor. "Skoro třetinu trestných činů páchají děti od deseti do šestnácti let! Nedivím se, když kradou v obchodech, přepadají lidi v parku, vykrádají auta anebo v nich pořádají divoké noční honičky. To všechno ještě dokážu pochopit. Ale zabíjení dětí? Jen tak, z nudy?" Premiér John Major to shrnul jednoduše: "Musíme napříště naše děti méně chápat a více trestat."

Dříve brutalita západní mládeže šokovala svět, ale dnes stejně šokující případy plní stránky novin a časopisů i u nás. Podle nedávných statistik našeho Ministerstva školství více než 15 000 kriminálních přestupků, od vražd po loupeže, spáchala v r. 1991 v České republice mládež od 5 do 15 let. V roce 1992 spáchala mládež od 6 do 18 let celkem 23.500 trestných činů. Z objasněných trestných činů obecné kriminality byl každý čtvrtý zajištěný pachatel z řad mladistvých.

Nárůst dětské kriminality není pouhá statistická záležitost dostupnějších informací. Nejhorší na celé situaci je, že se mění charakter kriminálních činů. Dříve se jednalo především o vandalství a činy v opilosti. Současný průzkum ukazuje brutalitu, tělesné ubližování bezbranným, slabším, starším a dětem. Dnes není neobvyklé, ani u nás, hledět do tváře dětem, vrahům svých rodičů. Sociologové připisují změnu v chování částečně k celospolečenským změnám hodnot. "Mnoho dětí žije na ulici, bez rodičovského dohledu, péče a zázemí. Prostě se nudí. Víme, že děti a mládež jdou špatným směrem, ale nemáme společenská zařízení, abychom je mohli podchytit dříve, než se vydají na cestu kriminality." Růst kriminality dětí znepokojuje kriminalisty, vyšetřovatele i zákonodárce v řadě zemí vyspělého světa. Kriminolog James Alan Fox z Northeastren University v Bostonu nazývá tuto situaci "klid před bouří". Na základě svých zkušeností očekává krizi, která přinese v budoucnu přímo vlnu krveprolití, kdy se budeme zpětně dívat na rok 1995 jako na rok starých dobrých časů. Údaje FBI odhalují, že v posledních letech, přestože počet násilných činů poklesl o 4% oproti r. 1993, při bližším zkoumání odhaluje, že nárůst násilných činů mladistvých roste nebezpečným způsobem. Mezi rokem 1990 a 1993 počet vražd ve věku 18-24 let vzrostl o 14% a pro náctileté vrahy dokonce o 26%. V roce 1992 bylo v Americe zavražděno 2595 mladistvých. Podle FBI statistik mezi roky 1984 a 1994, tedy během deseti let, se zvýšil počet zatčených mladistvých vrahů o 160%. Odborníci říkají, že demografická bomba tiká a je blízko výbuchu.

Kde hledat příčiny morálního kolapsu, násilí a zkratkového řešení problémů mladých? Jedním z nich je zhoubný vliv televize a počítačových videoher na malého diváka. Dlouhodobé výzkumy pořizované na Západě prokázaly přesvědčivě vztah mezi sledováním násilí na obrazovkách a následnou trestnou činností. Především zločin zabití, znásilnění a loupežného přepadení jsou u pachatelů do třiceti let prokazatelně ovlivňovány předchozí, sledováním násilí v televizi a hraní násilných her.

Je nutné si uvědomit, že především předškolní dítě nedokáže rozlišit předváděnou skutečnost od iluzorních a fiktivních scén a považuje vše, co vidí, za věrný obraz světa. A to i tehdy, když s dítětem sleduje obrazovku dospělý, i tehdy, je-li mu poskytováno vhodné vysvětlení. Násilí se tak pro dítě stává čímsi běžným (a současně účinným), vzrušujícím, či dokonce okouzlujícím, přičemž rané zkušenosti se trvale ukládají do paměti a mohou se projevit v násilné trestné činnosti po velmi dlouhé době. Dětští lékaři nabádají omezit sledování televize pomocí hesla: čím méně televizního násilí, tím lépe pro dítě. Ani samotné dětské pořady, kreslené seriály, nejsou zárukou vhodnosti pro malé diváky.

Psychiku a vývoj dítěte ovlivňuje celá řada faktorů a mezi nimi hrají důležitou úlohu i další média. Mimo televizi je to především hudba a někde v koutku se donedávna krčila i literatura. Vydavatelé dětské literatury si byli vědomi, že čtenářský zájem se vytrácí na úkor videoher. Protože děti jsou na televizi a videohrách přímo závislé, logicky bylo třeba vymyslet nový druh literatury, jak nalákat mládež, aby si kupovala knížky. V Americe vznikla nová knižní edice s názvem Noční můry, která se snaží nalákat děti do čtení nového žánru a tím je horor. Autorům jistě nejde jen o to, aby děti rády četly, nejde jim o zábavně výchovnou literaturu, ale především o kšeft. Jak vidět, průkopník dětské literatury, pan Stein, vsadil na správnou kartu. Prodej knih z edice Noční můry přesahuje měsíčně jeden milion výtisků. Je zajímavé, že pan Stein je současně vedoucím redakce televizních programů pro nejmenší. Dříve psal humoristické knížky a vydával časopis pro mládež.

Odborníci se shodují v názoru, že je třeba mládež přilákat k četbě, aby si děti vytvořily čtenářské návyky a na námitky některých kritiků odpovídají tvrzením, že doufají, že časem přejdou mladí čtenáři k hodnotnější četbě. Horory, ani ty v dětském vydání, nejsou jen strašidelné pohádky. Všichni dobře víme, že čtení je jedním z nejúčinnějších prostředků, jak vzbudit lidskou představivost. Kam taková představivost může vést, jistě není těžké uhodnout. Ti, kdo pracují s počítači, a to jsou pouze nemyslící stroje, znají dobře termín - GIGO - garbage in garbage out. Jestliže do počítače vložíme chybné údaje, dostaneme špatné výsledky. Totéž platí i o našem srdci. Písmo říká:

To, co vkládáme do myslí dětí, má být čisté a morální. Horory a jiné zvrácenosti si vyžádají vyšší cenu. Dávky zla, které děti vstřebávají na každém kroku, mohou vést k ještě větší brutalitě, než jak ji známe dnes.

Jistě nejsme daleko od chvíle, kdy taková literatura zaplaví i náš trh. Rodiče, chraňte svoje děti před takovými směry a vy mladí, mějte odvahu odmítnout vše, co není Bohu a vašemu svědomí milé. Kdo si své svědomí nechrání, propadne otroctví zvrácenosti. Boží slova nás dostatečně varují:

Každé desetiletí přineslo mladým něco nového.

Rok 1950: mládež ztrácí svoji nevinnost; 1960: mládež ztrácí respekt k autoritám; 1970: mládež ztrácí lásku; 1980: mládež ztrácí naději; 1990: mládež ztrácí Krista.

My však víme, že MĚNÍCÍ SE ČASY NEZMĚNÍ KRISTA. Rok dva tisíce pomalu klepe na dveře. Ještě pořád má každý jedinečnou příležitost žít pro Krista, být mu věrný a přičinit se o to, aby nežil v tisíciletí s otázkou "Kdo je Kristus?", ale aby mohl mít ve svém srdci zapsáno: "Kristus je můj Pán".