1. Televize - násilí a dospívání

Na nedávné celostátní konferenci o sexuální výchově v Hradci Králové pan profesor Pondělíček poznamenal, že pokud jde o programové složení a vysílací časy, kdy se na televizi dívají běžně děti, potřebujeme nějakou regulaci veřejnoprávních sdělovacích prostředků v oblasti násilí a komerční sexuality. Pan docent Uzel rázně vystoupil proti kolegovi prof. Pondělíčkovi a osočil jej, že chce znovu zavádět cenzuru a to jsou fašizující nápady. Občasné články a vystoupení dalších osobností vzbuzují zájem čtenářů a posluchačů, ale hlasy těch, kteří vyjadřují znepokojení se současným stavem, jsou často kritizovány ve stejném duchu, že svobodná společnost nepotřebuje žádnou cenzuru. Pro srovnání přidám několik zahraničních poznatků, jaký vliv má televize na děti, od těch nejmladších až po děti, které ještě nedospěly, ač mají na hlavách šediny a zírají na televizi se stejným zaujetím, jako malé děti.

V roce 1975 upozornil dr. Rothenberg lékařskou veřejnost na deformující účinky násilností v televizi na normální vývoj dítěte a na stupňování agresivity chování a násilí. Jeho sdělení bylo z velké části založeno na zjištěních Národní komise pro výzkum příčin a prevence násilí z roku 1968 a zprávy hlavního chirurga z roku 1972, nazvané "Vliv televizního násilí a dospívání". Další významná studie byla doplněna zprávou Národního institutu mentálního zdraví z roku 1982, nazvaná "Televize a chování dětí pro osmdesátá léta". Také tato zpráva potvrzovala, že televizní násilí zvyšuje dětskou fyzickou agresivitu. Prvotní argumenty uváděných studií nemohly zodpovědět otázku, zda nárůst fyzické agresivity dětí povede k růstu násilných činů v dospělosti. V roce 1976 přijal sněm delegátů Americké lékařské asociace rezoluci číslo 38, kde prohlašuje, že: "násilí v televizním vysílání ohrožuje zdraví a blaho mladých Američanů, sněm se zavazuje k nápravným akcím ve spolupráci s dalšími zainteresovanými stranami, a podpoří vše, co směřuje proti programům prezentujícím násilí i proti jejich sponzorům".

Od roku 1982, tedy za dalších deset let, bylo publikováno dalších 20 dlouhodobých a podrobných studií. Odborné organizace, včetně Americké pediatrické akademie a Americké asociace psychologů, ve světle nejnovějších vědeckých výsledků vydaly v roce 1990 zásadní prohlášení: "Pediatři by měli doporučovat rodičům, aby nenechávali své děti sledovat televizi déle než 1-2 hodiny denně."

Výzkum Kolumbijské university napočítal u oblíbených dětských grotesek 83 násilných činů každou hodinu a pokus o vraždu každých 30 sekund. Další studie prokázala, že 90% televizních pořadů, které mohou sledovat děti, má každou hodinu 25 násilných činů. Televize představuje divákům 55krát častější násilí než to, které se odehrává v každodenním životě. V očích diváka je televizní násilí každodenní součástí života většiny společnosti bez ohledu na věk.

Dr. Brandon Centerwall uvedl na sjezdu Americké psychiatrické asociace důkazy, že televizní a filmové násilí nese přímou zodpovědnost za 50% násilí ve Spojených státech. Podle jeho odhadu, kdyby byl dopad televizního a filmové násilí významně omezen, mohlo by být v Americe o 10 000 méně vražd, 70 000 méně znásilnění, o jeden milión méně krádeží motorových vozidel a o 2,5 miliónu méně loupeží. (USA Today, 23.7.91)

Televize proniká téměř do každé domácnosti. Satelitní vysílání pokrývá většinu světa. Export násilnosti, komerční sexuality, zrůdnost a nemorálnost nezná hranice. Samotné zamyšlení nad tím, kolik času dítě stráví ve třídě, před televizní obrazovkou nebo v přítomnosti rodičů, by mělo být každému varováním. Rodiče by měli chránit své děti a nenechávat je na pospas televizní obrazovce. Srovnávací statistiky jsou dostatečně výmluvné_. Průměrná slovní zásoba 14-letých dětí v Americe byla v r. 1905 24 000 slov. Dnešní mládež má průměrnou slovní zásobu necelých 10 000. Protože se mládež neumí slovně vyjádřit, vybíjí svoji bezmocnost a strašlivé frustrace často bezdůvodnými výbuchy násilí. Budeme-li nadále lhostejní k zhoubným a deformujícím vlivům televize, filmů, hudby a počítačových her, ztratí mladí lidé nejen cit, ale i morální a společenské zábrany. Potom se nemůžeme divit, že otrlost a sexuální nevázanost hororů filmových pláten vstoupí do našeho rodinného a veřejného života. Každý, kdo si otupí svědomí a bázeň před Hospodinem, se stává dobrovolnou obětí hříchu a oddaným otrokem zla. Zanedbané děti odkojené televizní obrazovkou jsou postrachem rodičů, učitelů i společnosti.

Více než 1 000 různých studií zkoumalo příčiny násilí a každá z nich prokázala, že násilí, které děti, mládež vnímají prostřednictvím obrazovky, vyvolává v divácích zlobu a agresivní chování. Americké dítě stráví před televizní obrazovkou průměrně 31 hodin týdně a než je mu 16 let, vidělo víc než 200 tisíc násilných činů, včetně 33 tisíc vražd. Do 18 let zhlédli 100 000 reklam na pivo a dříve než jsou plnoletí, uvidí 90 000 alkoholických epizod. Jak končí jakákoliv závislost, ať se jedná o alkohol, kouření, rekreační užívání drog a střídání sexuálních partnerů, na to reklamy nepoukazují. V relativisticky smýšlejícím světě padají morální i společenské zábrany a zákony. Mladí se v dětství nenaučí rozlišovat, co je pro člověka dobré a co ne. Většina mladých nemá o nástrahách a zhoubnosti hříchu, na rozdíl od židovsko křesťanských základů, ani potuchu. V duchu ateistické výchovy děti neslyší o bázni před Hospodinem, kázni, hříchu a následném trestu. Všem těm, kteří si nejsou jisti, kde pokušení začíná, čemu se vyvarovat nejen v každodenním životě, ale i před televizní obrazovkou, již sama pochybnost ukazuje, že jakýkoliv čin, který by neobstál v přítomnosti Pána Ježíše Krista, je hřích. Bible nám říká:

Každý z nás se má ptát v každodenním životě, v zaměstnání, v manželství, ve vztahu k ostatním, ve všem co děláme, vidíme a slyšíme: Co dělám? Má to smysl? Je to pravda? Je to čestné? A především - oslavuji svým chováním Pána Boha? Bible nám napovídá:

Sekulární svět hledá v krizi odpověď v sociologii, u psychologů, psychiatrů a studuje psychoanalýzu. Světské myšlenky a nebiblické principy přijímají i křesťané a ty si podle potřeby okoření náboženským názvoslovím. Někteří křesťané říkají svým dětem o "Boží lásce", která odstraní z života každou překážku, aby se v životě cítili co nejlépe, podle svých představ a přání, ale o Božím hněvu mlčí. Před takovým přístupem nás Bible varuje:

Moderní společnost zapadá stále hlouběji do osidel morální relativity, jež plodí bezzákonnost, nenávist a zločinnost. Dnešní člověk nerozeznává dobro a zlo, protože je vůči jednomu i druhému zcela necitlivý a nerozhodný. Protože Bůh netrestá viníky okamžitě, zločinci i hříšníci své činy nejen konají a opakují, ale morálně nemocná společnost je považuje za výraz opravdové svobody a dokonce je oslavuje. Věznice jsou přeplněny především mladými lidmi a zákonodárci si lámou hlavu, co dělat s brutalitou nezletilé mládeže. Kdo nebo co přesvědčí rodiče a zákonodárce o nutnosti ochrany dětí? Můžeme si dovolit, aby se děti chovaly a rozhodovaly podobně jako televizní hrdinové, nebo parta otrlých kamarádů? O tom si povíme příště.