3. Televize a normální dětský vývoj

Dnešní sondu zaměříme na VLIV TELEVIZE A NORMÁLNÍ DĚTSKÝ VÝVOJ. Abychom dobře porozuměli souvislostem rodičovské výchovy a televizního násilí na normální vývoj dítěte, začneme u novorozenců. Ti se rodí s určitými schopnostmi a touhou napodobovat chování dospělých. Bylo prokázáno, že novorozenci napodobují celou škálu výrazů obličejů dospělých již několik hodin po narození. To je velmi užitečný instinkt, neboť vyvíjející se dítě se musí naučit a zvládnout v relativně krátké době obrovský repertoár způsobů chování. Kojenci se instinktivně snaží o napodobování jakéhokoli odpozorovaného lidského chování. Napodobují všechno, včetně chování považovaného většinou dospělých za destruktivní či asociální. Stojí za pozornost, že již děti ve věku 14 měsíců prokazatelně napodobují chování, které pozorují v televizi. Každé dítě potřebuje vyrůstat v přátelském prostředí domova, kde mu matka nebo jiný dospělý věnuje dostatek osobní pozornosti. Předškolní děti jsou snadno zranitelné a někdy reagují v kolektivním zařízení příliš citově nebo žárlivě v přítomnosti ostatních dětí a osob. Častou chybou rodičů i pedagogů bývá přeceňování role didaktických her a metod. Dítě, které není připraveno předškolní výchovou na první třídu, není oproti svým spolužákům nijak opožděné, i když se musí nějaký čas třídnímu režimu přizpůsobovat. Pro předškolní výchovu dětí není klíčovou činností výuka a příprava na první třídu, ale spontánní hra, jejímž prostřednictvím se dítě učí nejen řešit jednoduché problémy, učí se rozlišovat dobro a zlo, současně se učí celé řadě důležitých dovedností, které se rodičům mohou zdát nepodstatné. I jednoduchá hra s předměty, které můžeme sotva identifikovat jako hračky, pomáhají rozvíjet tvořivost a fantazii dítěte. Pokud hravost dítěte omezujeme přílišnými nároky předškolního drilu, nebo dítě odkazujeme do sfér pasivního zírání na televizní obrazovku, omezujeme jeho přirozenou tvořivou fantazii. Takové děti nedovedou řešit jednotlivé problémy a frustrovaně od nich utíkají. V roce 1990 strávilo průměrné americké dítě ve věku 2-5 let sledováním televize více než 27 hodin týdně. To by ještě nemuselo samo o sobě být nejhorší, kdyby ovšem malé děti rozuměly tomu, co sledují. Většina dětí není do věku 3-4 let vůbec schopna rozlišovat na obrazovce skutečnost, iluzi či fikci, a to ani za dohledu a pomocí výkladu dospělých. V myšlení takto malých dětí je televize pramenem věrohodných a zcela reálných informací o tom, co se děje ve světě. Na obrazovce vypadá zabíjení jako hra a způsob vraždění vypadá jako něco zcela samozřejmého. Dítě nabývá dojem, že násilí je v životě běžným jevem a jeho páchání je čímsi obecně účinným, vzrušujícím, okouzlujícím a působivým. Stále více brutálních činů násilí páchají mladiství nejen v civilizovaných zemích, ale i z dobrých rodin. Místo otce, matky, učitele, knižních hrdinů a sportovních idolů se stávají dětskými hrdiny mediální postavy akčních filmů a osobnosti hudebního nebe. Argumentace, že násilí bylo ve společnosti vždy, že v západních zemích je obrazem běžného života, nebo že je výsledkem špatného rodinného zázemí, nemůžeme jednoznačně přijmout. Ze zkušeností víme, že k činu násilí sahá člověk většinou v okamžicích výrazného stresu - a to jsou přesně ty okamžiky, v nichž se dospívající i dospělí mohou nejpravděpodobněji vrátit ke svému nejranějšímu a nejvnitřnějšímu chápání řešení konfliktní situace, která pochází právě z televizní obrazovky.

Dalším obrazovkovým fenoménem, který hluboce proměňuje chování dětí i dospělých, jsou video hry. Než budeme mít k dispozici odborné posudky dlouhodobých účinků tohoto způsobu využívání volného času, chtěla bych rodiče vyzvat k nejvyšší míře opatrnosti a obezřetnosti. Někteří rodiče, často v dobré víře, sami koupí dětem legální kopii různých počítačových her jen proto, že ji mají kamarádi a dítě po ní touží. To, že rodič kopii koupí legálně, ještě neznamená, že hra je pro uživatele neškodná, ale o tom někdy příště.

Jak můžeme přispět k lepší výchově dětí? Řada rodičů dělá zásadní výchovnou chybu, když svému dítěti odmala vytýká, že je špatné, zlé, nedobré, ošklivé a pod. Nikdy nezaměňujte špatné chování se špatností osoby dítěte. Budete-li dítěti říkat, že roste pro kriminál, věřte, že přesvědčíte dítě i sami sebe. Čin dítěte může být špatný, ale moudrý rodič odsoudí špatný čin a společně s dítětem hledá nápravu a lepší řešení. Dítě, pokud v něm neotupí pocit viny, ví, kdy činí dobře a kdy se dopouští přestupku. Samo dítě je často schopno určit míru trestu, která by měla následovat. Dbejte na to, aby byl trest vždy přiměřený přestupku. Nezapomeňte dítě povzbudit a pochválit, když samo přijde s rozumným řešením problému. Pomůžete dítěti vypěstovat zdravé sebevědomí a mravní zásady. Rodiče by neměli spoléhat jen na dovednosti profesionální výuky pedagogů, psychologů a zdravotníků, ale mají osobní zodpovědnost, jak svým dětem vysvětlit základní životní principy. Chcete naučit děti, co je to čestnost? Zkuste si v rodině říkat jeden měsíc jen pravdu. Chcete posílit dětskou pracovitost? Pokud mají vaše děti potíže vypracovat domácí úlohy bez pobízení či donucení, zkuste pravidlo - domácí úkol před hrou.

Chcete-li, aby vaše děti nekouřily, neužívaly drogy, alkohol, aby se nestaly obětí sexuální promiskuity nebo aby neřešily náhodné těhotenství potratem? Pěstujte s dětmi od útlého věku otevřenou komunikaci, aby vaše dítě mělo důvěru za vámi přijít a aby bylo připraveno reagovat na neobvyklou situaci, se kterou se v životě může setkat. Věnujte svým dětem pozornost. Nestačí vydat zákaz, nestačí stanovit pravidla, která platí v naší rodině. Čím více skutečností o životě děti poznají společně s vámi, tím větší naději máme, že budou připraveny odmítnout nabízené pokušení. Nezapomeňte, že vy sami jste nejlepším příkladem. Těžko přesvědčí kuřák své děti, aby nekouřily. Dítě, které vidí, že alkohol je jen pro dospělé a ne pro děti, nejen doma, ale i ve sborech, vidí dvojí standard a nemá přesvědčivý příklad. Jestliže rodič prohlásí: "Já bych si ty drogy třeba i zkusil, jen abych věděl, co na tom ti lidé mají", přímo vyzývá děti, aby si drogy příležitostně vyzkoušely! Děti vidí naši nedůslednost, pozorují nejen naše slova a příkazy, ale také jak se jimi sami řídíme. Co jsou platná slova, když činy neodpovídají našemu kázání. Výběr televizních programů, filmů, knížek a časopisů, které máte doma, také vychovávají. Nemějte doma nic, co je třeba před dětmi schovávat, nemějte před dětmi tajnosti. Věřte, že to, co není vhodné nebo dobré pro děti, není dobré ani pro vás. Hovořte s dětmi o následcích neuváženého činu. Buďte připraveni, že i vaše děti mohou udělat v životě chybu. Přejte si, aby měly důvěru za vámi přijít a vy sílu jim v těžké chvíli pomoci. Příkladů neuvážených činů máme všichni kolem sebe dost. Rozvod, manželská nevěra ať přímá či nepřímá, je v životě dětí všudypřítomná a ovlivní rozhodování vašich dětí. Malé děti rodičům bezmezně věří, ale to se časem rychle mění. Jejich pohled na rodiče se stává kritický. Pomozte objektivně hodnotit, nejen odsuzovat, chybné rozhodnutí mladého člověka, který již chybu udělal nebo nemá takové možnosti, aby vyrůstal ve zdravé rodině. Učte děti ohleduplnosti a soucitu s druhými, nezapomínejte na duchovní výchovu v rodině.