1. Interrupce

V tomto roce (1994) naše misie HCJB - ZOD rozeslala sborům a farním úřadům desítky nabídek na přednášku o interrupci a zhoubě, která z interrupce vyplývá. Musíme si uvědomit, že na počátku, na jednom konci je interrupce, a na druhém konci, na výstupu, hrozí euthanasie - smrt z milosti. Obojí, zabíjení příliš mladých a zabíjení příliš starých, mají stejné kořeny a úzce spolu souvisejí. Euthanasie je funkcí interrupce, anebo srozumitelněji: My zabíjíme svoje děti, ony budou zabíjet svoje rodiče. Kdy vzniká život? I lékaři se svědomím potvrdí, že v okamžiku početí. Toto není intelektuální, ale morální otázka. Mnoho biblických veršů potvrzuje pravdu, že život vzniká v okamžiku početí, a že život je to nejcennější, co ve stvoření existuje.

Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. (Genesis 1:27).

Kdo zabíjí člověka v kterékoli fázi jeho života, zabíjí Boží obraz. Pro nicotnost by Bůh - Ježíš Kristus - na kříži neumíral. Člověk má cenu Božího života. A právě v tom vězí jeho nekonečná hodnota, ale současně i jeho nekonečná ztráta zatracením, nestřetne-li se člověk během svého života s Bohem, Spasitelem, Ježíšem Kristem.

Ale nyní, Hospodine, tys náš Otec! My jsme hlína, tys náš tvůrce, a my všichni jsme dílo tvých rukou. (Izajáš 64:8).

Bůh nás hněte jako hrnčíř nádobu od prvního okamžiku početí. Interrupce je přímé vměšování do Boží tvorby, ničení Jeho díla! Kde bereme odvahu ničit Boží dílo, když kolem člověkem vyrobeného porcelánu jenom našlapujeme a bereme jej do ruky s největší opatrností? Je snad porcelánová vázička s ornamenty cennější než člověk? My jsme totiž už dávno zaměnili slávu neporušitelného Boha za slávu porušitelného člověka. Klaníme se stvoření a jeho výtvorům, místo abychom měli v úctě Boha a jeho tvorbu.

Což ten, který mě učinil v mateřském životě, neučinil i jeho, nebyl to týž, který nás připravil v lůně? (Jób 31:15)

V politice, v mezilidských vztazích na pracovištích se člověk snaží, nebo alespoň předstírá být slušný, neurážet, být zdvořilý, nevměšovat se a strkat nos do záležitostí druhých lidí. Ale do stvořitelových záležitostí nos strkáme. Člověk je nejodvážnější tvor ze všech. Dobrovolně se usmrcuje:

Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal. Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom. Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země. Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal. (Žalm 139:13-16)

Bůh věděl, že mnozí budou v posledních dnech usmrceni člověkem ještě dříve, než opustí matčino lůno! Nežijeme v předpotopním světě, ale v předpožárním! Naše zlovůle je už stejně rozbujelá, jako u předpotopních lidí. Tak jako bylo za dnů Noe, tak bude i za dnů Syna člověka, tvrdí Bible. Nevěřme v naši dobrotu a humanismus, vždyť z Bible také víme, že člověk, který doufá v člověka, bude proklet.

Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále. (Izajáš 49:15-16)

Bůh se zajímá o každý moment našeho života. Vždyť jej udržuje. Náš příští vdech je jen a jen díky Jemu. Bůh nás znal dříve, než začal tvořit. Pro Něj nebylo, aby nás neznal. Jak by se Bůh nemohl zajímat o početí a náš život v životě matky, když říká:

Dříve než jsem tě vytvořil v životě matky, znal jsem tě, dříve než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě ... (Jeremjáš 1:5)

Jak se člověk opovažuje vraždit, když není dárcem života? Jak se člověk opovažuje vraždit ty, kterým Bůh dává své úkoly dříve, než vyjdou z matčina lůna? Odkud bere odvahu, byť vysokoškolsky i doktorsky otitulován? Vždyť Bůh přikázal - Nezavraždíš! (Nezabiješ je nesprávný překlad).

Hospodin usmrcuje i obživuje. (1. Samuelova 2:6)

Člověk jen tak pro nic za nic nemůže vzít život jinému člověku, protože neobživuje! Zato Bůh po pádu člověka na člověka smrt uvalil. Je to jeho výsostné právo, a kdo zná Bibli, ví, že smrt je v dnešní prokleté době vlastně požehnání.

Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: "Nezavraždíš! Kdo by zavraždil, bude vydán soudu." Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu,... a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu. (Matouš 5:21-22).

Takovéto přímé Ježíšovy výroky přece mluví samy za sebe. Nemáme úniku, nemáme šanci, jestliže neučiníme pokání. Interrupce je obyčejná vražda. Přerušení těhotenství je výraz, kterým si omýváme svoje zlé svědomí. Jde totiž o ukončení těhotenství. Přerušení má totiž pokračování, ukončení nemá.

Toto praví Hospodin: Pro trojí zločin Amónovců, ba pro čtverý, toto neodvolám: Protože roztínali těhotné ženy gileádské, aby rozšířili své území, zanítím na hradbách Raby oheň a ten pozře její paláce... (Ámos 1:13).

Člověk nemá právo vzít život před vyjitím z lůna matky. Lůno nebo svět je jen pouhá změna prostředí. Dítě není odlidštěno tím, že k životu potřebuje pupeční šňůru. Podobně není odlidštěn ani ten, kdo potřebuje k životu umělou ledvinu.

...lépe je pro tebe, vejdeš-li do života jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do ohnivého pekla. Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce. (Mat. 18:9-10).

A už slyším mnohé námitky - poškozené děti, mongoloidní, deformované, imbecilní, ty přece můžeme utratit! Vždyť je to pro ně tak lepší, není? Nemůžeme se rozpovídat o géniích, kteří se vyklubali z těch, které jsme předem označili za idioty. V podstatě v těchto případech jde jen o zlomek z celkového počtu interrupcí. A přece, i kdybychom si byli stoprocentně jisti, že nenarozené dítě je poškozené, tak nám Bůh svým slovem vyráží naše humanisticky nehumánní argumenty.

Hospodin mu však řekl: "Kdo dal člověku ústa? Kdo působí, že je člověk němý nebo hluchý, vidící nebo slepý? Zda-li ne já, Hospodin?..." (Exodus 4:11).

Ti, kteří ze svého kvazisoucítění souhlasí s usmrcováním "nepovedeného", jsou na jedné lodi s Hitlerem a přivolávají na sebe běda:

Běda tomu, kdo by řekl otci: "Cos to zplodil?" Nebo ženě: "Cos to porodila?". Toto praví Hospodin, Svatý Izraele, jeho tvůrce: "Ptejte se mě na ty věci, které přijdou! Ohledně mých synů, díla mých rukou, budete mi něco přikazovat?" (Izajáš 45:10-11).

Tady padá běda na ty, kteří jenom reptají proti "nepovedeným". Jaká běda padne asi na ty, kteří "nepovedené" vraždí?