2. Oženit se, či neoženit?

Posledně jsme se dozvěděli, že chaos v myslích Korinťanů ohledně manželských záležitostí byl nezměrný. Také jsme si probrali Pavlovu odpověď, že 1) zůstat v celibátu je dobré. Dnes, v druhém pokračování si dokážeme, že 2) celibát často způsobuje pokušení, a 3) celibát je pro manžele nepřípustný. A příště zakončíme, že 4) sílu pro celibát dodává Bůh.

2) celibát často způsobuje pokušení:

Abyste se však uvarovali smilstva, ať každý má svou ženu a každá svého muže. (1. Kor. 7:2)

Pavel zde netvrdí, že každý člen korintské církve byl smilník. Pavel varuje před nebezpečím, které celibát s sebou nese, a to nebezpečí je smilstvo. Neukojená sexuální touha se může tak nahromadit, že i malé pokušení muže způsobit explozi smilstva. Ve společnostech jako byl Řím, nebo je naše dnešní společnost, kde je nevázaný sexuální život oslavován z každé tribuny, toto nebezpečí platí dvojnásob.

Manželství však nemůže být zredukováno na výpustný ventil sexuální touhy. Pavel zde vůbec nenavrhuje, aby jeden křesťan si vzal druhého křesťana jen proto, aby se vyvarovali smilstva. Vše co Pavel říká je, že sexuální pokušení u svobodných lidí je silné, a že existuje legitimní východisko. Proto, ať každý má svou ženu a každá svého muže. O opravdových křesťanských kvalitách manželství se dovíme v dopise Efezským 5:22-23.

Písmo dává mnoho důvodů pro manželství. Jeden jsme si už řekli:

Ploďte a množte se a naplňte zemi. (Gen. 1:28)

Další důvod pro manželství je potěšení:

Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí, z milované laně, líbezné srny; její prsy ať tě vždycky opojují, kochej se v jejím milování ustavičně. (Přísloví 5:18-19)

Zde si musíme všimnout, že jde o věrnost - "raduj se z ženy svého mládí". A Píseň písní oslavuje manželské lože vrchovatě.

Manželství je vztah, a žena byla stvořena pro muže jako rovnocenný pomocník. Přátelství mezi mužem a ženou je jedním z hlavních prvků dobrého manželství. Manželství je obraz církve.

V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: ženy svým mužům jako Pánu, protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil. Ale jako církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům. Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná. Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe. Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně. Tak i Kristus pečuje o církev; vždyť jsme údy jeho těla. 'Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo'. Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev. A tak i každý z vás bez výjimky ať miluje svou ženu jako sebe sama a žena ať má před mužem úctu. (Efezským 5:21-33)

Manželství je pro čistotu, aby nás chránilo od nemorálnosti, aby nás duchovně a tělesně uspokojilo.

Ačkoliv je celibát dobrý, není duchovnější než manželství a nese s sebou pokušení, které by v manželství nemělo mít místo.

3) celibát je pro manžele nepřípustný

Muž ať prokazuje ženě, čím je jí povinen, a podobně i žena muži. Žena nemá své tělo pro sebe, ale pro svého muže. Podobně však ani muž nemá své tělo pro sebe, ale pro svou ženu. Neodpírejte se jeden druhému, leda se vzájemným souhlasem a jen na čas, abyste byli volní pro modlitbu. Potom zase buďte spolu, aby vás satan nepokoušel, když byste se nemohli ovládnout. (1. Korintským 7:3-5)

Že je celibát v manželství nepřípustný, by mělo být zcela jasné, ale nebylo to jasné korintské církvi. Protože někteří věřící se chybně domnívali, že sexuální abstinence je vrchol duchovna, praktikovali pohlavní zdrženlivost i v manželství. Někteří manželé se v dobře míněném zápalu pro Boha úplně separovali od svých manželek. Tím nezodpovědně zanedbávali a upírali svou povinnost vůči svým manželkám, obzvláště v oblasti intimního soužití. Některé manželky dělaly totéž, upíraly se svým mužům. Z Pavlovy odpovědi vyplývá, že toto upírání bylo ze strany věřícího nejsilnější v těch manželstvích, kde druhý z manželů byl nevěřící, jak vyplývá z veršů 10-17.

Pavel byl bez výjimky jasný ve své instruktáži. Manžel je povinován manželce, manželka manželovi. Bůh považuje všechna manželství za svatá, proto považuje i manželské lože nejen za svaté ale i povinné. Pavel beze vší pochybnosti říká, že intimní vztah mezi manžely není jen privilegium a potěšení, ale je to především vzájemná zodpovědnost. Manželé mají povinnost se vzájemně uspokojit. Není rozdílu mezi mužem a ženou. Manžel nemá v tomto ohledu o nic více práv než žena.

Ve 4. verši Pavel zdůrazňuje vzájemnost manželského závazku. Žena nemá autoritu nad svým vlastním tělem, manžel jej má; podobně, muž nemá autoritu nad svým vlastním tělem, manželka jej má. Bůh plně respektuje projev tělesné touhy v manželství. Ve skutečnosti, vzájemné nepodřizování se autoritě druhého manžela zneuctívá Boha, protože zneuctívá manželství.

Manželská vzájemná autorita nad tělem druhého je trvalá, jak dosvědčuje přítomný čas slovesa "exousiazei", a trvá po celé manželství, protože ti dva jsou jedno tělo. V běžných životních situacích křesťanovo tělo patří jemu samému, a má o ně pečovat a používat jej jako Boží dar. V tom nejhlubším duchovním smyslu, bez pochyby, naše tělo patří Pánu, jak stojí v Římanech 12:1. Ale v manželství naše tělo také patří našemu manželskému partnerovi.

Projev manželského lože není žádný volitelný předmět. V žádném případě to také není nějaké nutné zlo, kterého se "duchovnější" křesťané dopouštějí jen za účelem zplození potomstva. Manželské lože je daleko, daleko více. Bůh požehnal manželskému loži, aby se v něm projevila láska v té nejniternější lidské hladině, aby bylo tím nejkrásnějším a nejsilnějším poutem mezi manžely.

Bůh zamýšlí, aby manželství bylo trvalé, a aby bylo trvalé vše, co s manželstvím souvisí. Jeho původní plán nepočítal ani s rozvodem ani s manželskou abstinencí. Křesťané nemají opouštět své nevěřící partnery (verš 12-15), a nemají jim upírat svá těla. Je to Boží nařízení. Celé manželství a vše, co s ním souvisí, bylo ustanoveno Bohem.

Jediná výjimka, kdy se manželé sobě navzájem odepřou, je vzájemný souhlas, aby se mohli věnovat modlitbě. Je to jako s půstem. Čas tělesného manželského odloučení však musí být stanoven předem, aby potom byli zase spolu, aby je satan nepokoušel, když by se nemohli ovládnout. Bůh nám může dát na srdce břímě, které vyžaduje soustředěnou modlitbu. Úmrtí, nemoc, tělesný stav mohou takovou modlitební potřebu vyvolat. Nebo jsme upadli do nějakého těžkého hříchu a potřebujeme zahojení a podporu partnera. V takovém případě je dočasná sexuální abstinence na místě.