3. Oženit se, či neoženit?

Probíráme již po třetí a naposledy Oženit se či neoženit. V posledních dvou pořadech Pavel odpověděl zmateným Korinťanům i nám, že 1) zůstat v celibátu je dobré. 2) celibát často způsobuje pokušení, a dnes si dokončíme, že 3) celibát je pro manžele nepřípustný, a že 4) sílu pro celibát dává Bůh.

Ve 2. Mojžíšově knize máme takový příklad:

Když se Židé připravovali na tuto významnou událost, tak jedno z opatření bylo, aby muži nepřistupovali k ženě.

Stovky let později Bůh nařídil judskému lidu:

Potřeba odpuštění byla tak nutná, a tak vážná, že se odložily i svatební noci.

Zacharjáš 12:10,12 popisuje, až se vrátí Pán Ježíš na Zemi, tak vylije na Židy svého ducha milosti. A naříkat bude každá židovská čeleď zvlášť, zvlášť muži, a zvlášť ženy. Manželé budou od sebe odděleni, nebudou se po čas stýkat. Ale když tato urgentní duchovní potřeba pomine, manželé se opět sejdou ve svém loži. A důvod je jasný: Aby je Satan nepokoušel, když by se nemohli ovládnout.

Když čas soustředěné modlitby pomine, všechny přirozené touhy se vrátí, obyčejně v mnohem intensivnější síle. Satan dobře ví, že křesťan je nejzranitelnější obzvláště po nejvyšším duchovním prožitku, protože jeho imunita vůči hříchu poklesla a pýcha porostla. Jindy, duchovní prožitek může naši touhu potlačit na delší dobu. Na druhé straně náš partner, obzvláště neprošel-li stejným prožitkem, mohl v sobě nahromadit spoustu touhy. Proto, abychom uchránili sebe i partnera od pokušení, manželské lože by mělo být obnoveno co nejrychleji. Abstinence, pakliže není biblicky podtržená, se může stát velmi účinnou zbraní satana. Abstinence by nikdy neměla být pasována na duchovní superioritu, nebo na manipulační prostředek v manželství. Vzájemné poznání má být přirozené a pravidelné, uspokojující oba manžele, protože manželství je Boží dar.

A nyní, na závěr, poslední bod, na který Pavel nám i Korinťanům odpovídá, je, že:

Nezdá se, že překlad "ústupek" je ten nevhodnější. Řecký výraz (sungnome) znamená "mít s někým stejný názor, společnou mysl, nebo porozumění". Tento výraz také může znamenat "být si vědom". Pavel zde s největší pravděpodobností v podstatě říká, že si je vědom prospěšných věcí, které plynou ze svobodného stavu a celibátu, zdrženlivosti, současně si je však také vědom privilegií, výsad a zodpovědností plynoucích z manželství. Manželství bylo ustanoveno Bohem a je normou pro vztah mezi mužem a ženou. Je to veliké požehnání pro celé lidstvo. Manželství však není povinné ani pro věřícího, ani pro nevěřícího. Pavel vlastně říká, když jsi svobodný, a nemáš pokušení, a takový stav ti vyhovuje, zůstaň svobodným, ale nesmilni. Jestliže jsi ženatý, nebo vdaná, setrvej v tomto stavu a naplňuj potřeby svého partnera.

Na jedné straně si Pavel přeje, aby věřící byli svobodní jako je sám, protože nezávislost a svoboda má více času a odhodlání sloužit Kristu. Tento pocit svobody cítíme i my, od té doby, co naši synové vylétli z rodinného hnízda. Také bych chtěl, aby se mohli všichni Kristu plně věnovat v tak svobodném časovém rozvrhu jako my. Nemohou, jako jsem nemohl ani já, když jsem měl mnohem více rodinných a obchodních povinností, než mám dnes. Pavel neočekával od všech, aby zůstali svobodní. To prostě nejde. To by potom křesťané neměli děti. Neočekával, že ti, kteří jsou svobodní, všichni svobodnými zůstanou. A u těch Korinťanů, kteří byli ženatí a vdané, by bylo nadmíru nesprávné, kdyby se sobě navzájem odpírali, obzvláště, kdyby to zdůvodňovali vyššími duchovními principy.

Ačkoliv je celibát, pohlavní zdrženlivost, pro křesťany dobrá, přesto je to Boží dar, který neobdrží každý. Stejně jako je špatné nepoužívat nebo zneužívat dar, který máme, tak je nesprávné pokoušet se o imitaci daru, který vůbec nemáme. Nucení se do celibátu je v podstatě pýcha. Ten musí vyplynout přirozeně, protože všechno přirozené je vlastně zázračný dar od Boha. A všechno nepřirozené je práce člověka, nucení se do něčeho, na co nemáme, což vede jenom k frustraci a zmaru.

Zdá se, že dnešní křesťané se dívají na celibát se stejným podezřením, jako starozákonní Židé. Pavel však říká, jestliže je celibát opravdový dar, tak by jej měl obdarovaný přijmout a podřizovat se Bohu ve svobodném stavu až do konce svého života.

V Ekvádoru jsme se poznali s Ráchel Saint, která prožila svobodná téměř celý život mezi lovci lebek indiánského kmene Auka. Její životní požehnání a naplnění je neopakovatelné. S rodinou, starostmi o děti a manžela by nikdy takto nemohla sloužit.

Ježíš řekl svým učedníkům:

Ježíš i Pavel jasně říkají, že svobodný stav bez ženy nebo muže není vyžadován pro všechny věřící, jenom pro ty, kteří byli tímto darem obdarováni. Nikdo ať nás do zdrženlivosti nenutí žádným nařízením:

Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami, jsou pokrytci, lháři a mají vypálen cejch na vlastním svědomí. Zakazují lidem ženit se a jíst pokrmy, které Bůh stvořil, aby je s děkováním požívali ti, kdo věří a kdo poznali pravdu. (1. Timoteovi 4:1-3)