Neodstatky sexuální výchovy

V minulých pořadech jsem se zabývali nedostatky současné sexuální výchovy a zdravotnické osvěty. Závěrem jsme si řekli, že provozovat sexuální hrátky jako rekreaci nebo mimo manželství je smrtonosně nebezpečné. Protože jsme dnes a denně ujišťováni našimi odborníky v masmédiích, že sexuální svoboda je něco zcela normálního, věnujeme i tento pořad konkrétnímu problému. V únorovém pořadu nedělní Nové ALFY opět hovořil muž nadmíru povolaný, všem známý, pan doktor Radim UZEL. Nonšalantně hovořil o manželské dekadenci a také o sexuální výchově mládeže. S pohrdáním hovořil o všech, kteří dělají mnoho povyku pro nic. Na otázku, jak se dívá na manželskou nevěru, odpověděl, jako vždy, nadmíru povolaně. Být nevěrný prý není žádná katastrofa, pokud nevěrný partner dovede své avantýry dobře skrývat a nikdy je nepřizná. Měl by však dbát na to, aby se nenakazil nějakou pohlavní chorobou, nebo aby nedošlo k otěhotnění. Další důležité pravidlo férovosti je, aby případná milenka neruinovala rodinný rozpočet.

To je jen malý příklad působení odborníka sexuologa na širokou veřejnost bez rozdílu věku. Další příklad metodologie povolaných odborníků nebude vycházet z rozhlasové či televizní debaty, ale podíváme se, co pro nás připravuje naše ministerstvo školství. Vloni proběhla tiskem zpráva o paní učitelce Folkové, ze základní školy v Praze, která odmítla vyučovat ve druhé třídě sexuální výchovu podle švédského modelu. Následovala pobouřená reakce rodičů a tisíce podpisů na peticích odvrátily zavedení tohoto modelu povinné sexuální výchovy, alespoň pro tento školní rok.

Situace učitelů sexuální výchovy není snadná, odbornost učitelů je různá a následující příklad jistě není ojedinělý. Obsah rozhovoru s jednou profesorkou člověku vyrazí dech. Před rokem, vyprávěla paní profesorka, učil předmět "sexuální výchova" jistý profesor. Podotýkám, že se jednalo o děti ve věku 13 - 14 let. Profesor byl modernista. Promítal dětem při hodinách pornografické filmy. Na schůzce rodiče informoval o tom, jak chce předmět učit. O pornografii však neřekl nic. Celá věc vyšla najevo po té, co jedna mladá dívka utrpěla šok z toho, co viděla. Ještě doma zvracela a byla psychicky rozrušená. Paní profesorka měla videokazety, které profesor dětem promítal. Ona sama se na ně prý nemohla dívat. Pokud si pomyslíte něco o zvrhlém kantorovi, který je výjimkou na našich školách, jsme teprve na začátku dnešního pořadu.

Paní profesorka měla k nahlédnutí objemnou knihu s barevnou obálkou, na níž ihned upoutaly pozornost obrazy nahých lidí. Jednalo se o knihu "Sexuální výchova" s podtitulem "kniha netradičních metod výuky". Je to práce kolektivní, přeložili ji, tentokrát z němčiny, ing. Jan Brázdil a PhDr. Nataša Brázdilová. Některé úpravy provedl český sexuolog Ivo Pondělíček. Knihu vydalo nakladatelství Trizonia v roce 1994 a je v ní vlepený lístek s textem: "Kniha je doporučena Ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy ČR č.j. 25833/94 dne 9.3.1995 jako metodická příručka pro učitele tématu sexuální výchova na Základních a Středních školách v ČR."

Pokud chcete jen nahlédnout do tohoto výchovného skvostu, napište nám, nebo ještě lépe nahlédněte do této knihy sami a posuďte, zda je to vhodná příručka sexuální výchovy vašich dětí. Dubnové číslo časopisu Zápas o duši uvádí několik ukázek, které na rozhlasových vlnách nemůžeme reprodukovat. Rádi Vám toto vydání pošleme. Potom uvidíte, co naše ministerstvo školství, v jehož čele sedí "křesťan", doporučuje jako metodický materiál pro vaše děti. Autor předmluvy učitelům sexuální výchovy a ředitelům základních a středních škol, pan Dr. Jindřich Jirka napsal:

Nerozhodné ministerstvo školství, ambiciózní sexuologové a politické ohledy již za nás za všechny rozhodli. Rodiče, náboženští odpůrci a učitelé nemají co mluvit do rozhodnutí ministrů a jejich přisluhovačů. Od tzv. odborníků často slyšíme, že právě křesťané jsou proti sexuální výchově, že jsou naprosto neschopní mládeži předložit potřebné informace, že křesťanský sex je určen pouze k plození dětí, jinak nemá v životě člověka žádnou jinou funkci, a dále rozšiřují celou řadu dalších bludů. K neschopným náboženským odpůrcům sexuální výchovy dodávám jen tolik: v posledních letech vyšlo v křesťanských nakladatelstvích mnoho knih, které se touto problematikou zabývají. Snad nejúplněji probírají sexuální výchovu z pozic křesťanů knihy Sexualita v našem životě od Józefa Augustyna, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství, dále Sexuální výchova v rodině od Oldřicha Pšeničky a kniha Stuarta Anguse Sex, AIDS, vztahy, vydal Křesťanský život a dnes je u nás celá řada překladů velmi dobrých knih. Proto se ptám: stačí, abychom jen přijímali doporučení ministerstva školství, aniž by právě křesťané hráli aktivní roli ve výchově mladé generace? Jak vidíte, přestože existuje celá řada lepších textů sexuální výchovy, křesťané zůstávají mlčící menšinou. Jak je vidět, ani na ministerstvu školství nemají jasno, o co ve výchově dětí jde. Budeme-li i dál pěstovat pštrosí politiku a strkat hlavu do písku, jsme hlupáci. Pěstování pštrosí politiky není totéž co pěstovat pštrosy. Ten, kdo pěstuje pštrosy, může očekávat užitek a zisk. Ten, kdo pěstuje pštrosí politiku, spláče nad výdělkem. Nikdo z nás nemůže brát na lehkou váhu otázky svědomí, morálky a sexuálního chování. Jak se bránit?

Máme před sebou celou řadu možností. Zkusme navrhnout několik řešení:

1. jako rodiče:

a) Vychovávejte pečlivě své děti. Informujte je o sexualitě dobře a fundovaně. Musíme informovat děti dříve, než to učiní nějaký zvrhlý sexuolog či pedagog. Prohlédněte si s dospívajícími dětmi časopis Bravo a vyjádřete své stanovisko k rubrikám "Láska, sex a něžnosti", "Tenkrát poprvé", "Takoví jsme". Bravo čte podle některých výzkumů až 95% čtrnáctiletých a starších dětí.

b) Rodiče, zajímejte se, co se děti ve škole učí a kdo je tomu učí. Pokud objevíte, že je ve škole používán nevhodný materiál a nemorální postoje, protestujte u ředitele školy. V krajním případě uvažujte o změně školy. c) Pište stížnosti a petice - od vlády a ministerstva přes parlament a presidentskou kancelář až k okresním školním správám. Nebojte se vystoupit v tisku a rozhlase.

2. Co bychom měli vědět my všichni?

Svět leží ve zlém, to nezměníme, ale můžeme se modlit a využít všech zákonných cest, aby se naše děti nestaly obětí ambiciózních sexuologů a nezodpovědných úředníků ministerstva školství, mládeže a dalších budovatelů lepších zítřků. Modleme se za ochranu dětí před mravní devastací; modleme se za vládu, parlament, ministerstva; modleme se za školství. Prosme Pána o ochranu před náporem ďábelských tendencí ve společnosti, nebuďme lhostejní! Řekněme na patřičném místě své mínění. Zajímejme se o to, co děti čtou, podle jakých učebnic se učí, jaké zákony u nás platí. Pečlivě studujte volební program různých stran, vybírejte takové kandidáty, kteří jsou odhodláni hájit zákon a mravnost. Říkejme lidem evangelium, protože pouze znovuzrození může přinést opravdovou změnu a nápravu. Plňte svoji občanskou povinnost, ať i váš volební hlas pomůže přinést nápravu naší těžce zkoušené zemi. Právě proto musíme vážit každý svůj čin a vychovávat naše děti i sami sebe, ne podle světských pravidel, ale tak, abychom žili podle moudrosti Boha a Jeho Písma. Znovu opakujeme, zodpovědnost za výchovu dětí nesou především rodiče, ministerstvo školství a zákon má zodpovědně dohlížet nejen na výuku akademických znalostí žáků, ale také zajišťovat výuku základních morálních a etických norem, bez kterých se žádná společnost neobejde.