Rozdíly mezi mužem a ženou

Často ve svém osobním životě děkuji Bohu, že náš život není hříčkou náhody nebo že nás jen tak nevhodil do života jako trosečníky do rozbouřených živlů, ale dal nám k dispozici dobrého a moudrého Učitele. V Bibli můžeme sledovat stovky událostí a případů, které ovlivnily pozitivně nebo negativně jednotlivce, rodiny, rody i národy. Pro naše poučení používá Boží slovo skutečné případy a podobenství, které mají univerzální platnost. Nad Božím slovem máme rozjímat, meditovat a modlit se dnem i nocí, aby naše rozhodnutí byla správná. I dnes budeme sledovat biblickou moudrost ve vztazích mužů a žen a všímat si, co ohrožuje manželství nejvíce. Jen tak můžeme předcházet krizím, aby se z manželství nestala nudná existence, aby se manželství nestalo nesnesitelným břemenem pro muže a okovy otroctví pro ženy, ale aby bylo manželství bezpečným přístavem v každé bouři, která může v životě potkat kohokoliv z nás.

Začátkem většiny katastrof bývá něco zcela nenápadného a na první pohled nedůležitého. Snad každá dvojice, která do manželství vstupuje, má představu o jedinečnosti, velikosti a nerozlučnosti lásky, kterou spolu prožívají. Navzdory všem negativním zkušenostem našich dnů téměř každý z nich věří, že existuje dokonalé manželství. Pravdou zůstává, že každý, kdo vstupuje do manželství, podstupuje obrovské riziko, protože nikdo z nás není dokonalý. Druhá nenápadná nepravda přesvědčila snad každého, kdo na rozvod pomýšlí nebo se již rozvedl, že právě jejich manželství se nepovedlo. Často se totiž stává, že se v manželství spojují právě slabosti jedinců nebo silné a egoistické osobnosti. Jeden očekává od druhého to, co sám není schopen dát. Důkazem předmanželské lásky není bušící srdce a tělesné milování, ale skutečným důkazem lásky je čas, který přetrvá všechny životní úspěchy i neúspěchy, všechny dobré i zlé chvíle, špatné pocity, či nijaké pocity. Stane se, že jeden z partnerů nemůže splnit některá očekávání, zklame nebo udělá vážnou chybu. Co dál? Láska nevrcholí tělesným milováním, ale pokračuje každé ráno, ve chvíli, kdy začíná nový den. To je láska, ve které je milovaný partner důležitější, nebo aspoň stejně důležitý jako JÁ. A budou ti dva jedno tělo znamená především závazek před Bohem a svědky, že jeden druhého neopustí, ale navzájem si odpustí.

V manželství jsou dny nejen sváteční, ale také všední. Každé manželství může poznat bolest a trápení, ale život bez lásky a osobních obětí není naplněný. V manželství se nespojuje pouze fyzická přitažlivost a společné zájmy, ale především vůle a rozhodnutí partnerů v manželství vytrvat.

Další falešnou představou může být očekávání, kdy jeden z manželů doufá, že rodičovství přinese do manželství opravdovou intimitu a spokojenost. Ano, mateřství může být pro ženu úžasný zdroj citového probuzení, ale žena, která se upne jen na dítě, nebuduje šťastné manželství. Kolik manželství bylo uzavřeno jen proto, že bylo dítě na cestě. Mnoho se jich také rozpadlo, protože dítě samotné není dostatečnou zárukou, že manželství vytrvá. Na to, aby byl vztah dvou lidí opačného pohlaví naplněn láskou a porozuměním, nestačí být jen romanticky zamilovaný, eroticky vynalézavý a morálně nezatížený. Nezapomínejme na to, že pohlavní život člověka není jen biologická funkce přírody a hormonální zralost našich těl. Kdyby byla, pak by se jen málo lišila od ostatních biologických funkcí. Lidská láska je mnohem více. Kdo z nás pociťuje jakékoliv vzrušení například z toho, že dýcháme? Představme si, co se stane, když nám někdo ubere kyslík? V manželství musíme dýchat svobodně, ale ne na úkor okysličování našeho vztahu. Každý z nás potřebuje najít lepší cestu k manželskému porozumění a takovému vztahu, který nebude břemenem, ale společnou radostí a naplněním. Kouzlo manželské lásky může vydržet jen tehdy, pokud nebudeme záměrně a nerozumně potlačovat rozdíly mezi mužem a ženou. Potřeba pochopení biologických a psychologických rozdílů mezi mužem a ženou jsou základem porozumění mezilidských vztahů. Ze zkušenosti víme, že jsme přitahováni nejen k opačnému pohlaví, ale i k lidem, kteří jsou jiní než jsme my. Takové vztahy nás inspirují a obohacují. Některé rozdíly jsou vrozené, jiné vypěstované prostředím a kulturou, ve které žijeme, a výchovou, které se nám dostalo. Nebojme se rozdíly mezi mužem a ženou respektovat. Ten, kdo rozdíly uzná a přijme rozdílné kvality mužů a žen, aniž by měl potřebu kohokoli předělávat k obrazu svému, nemusí mít obavy z toho, že v sobě chová překonané stereotypy a předsudky. Vždyť i odborníci, kteří sami odsuzují manželství do propadliště dějin, připouštějí, že se lidské instinkty a sbližovací signálypřes všechny revoluce, včetně sexuálních, nijak výrazně nemění a není radno, abychom si s vrozenými mechanizmy sexuálního chování příliš zahrávali.

Častou chybou nás všech je očekávání, že partner bude reagovat podobně nebo dokonce stejně jako já. Jen ti, kdo jsou schopni respektovat a přijmout rozdíly mezi pohlavími, mají naději, že jejich láska neuvadne. Základem dobrého manželství je komunikace, ale pod pojmem komunikace si muž a žena představuje něco zcela odlišného. Žena očekává, že muž bude pozitivně reagovat na její potřeby, tvořivost a podněty, ale pro muže není přirozené pečovat o společnou domácnost, chápat a respektovat pocity ženy. Muže jen málokdy napadne, že by mohl to či ono pro ženu udělat, pokud o to nepožádá. Žena se často cítí nedoceněna, přestože ze všech svých sil a dovedností pečuje o někoho, kdo péči přijímá jako naprostou samozřejmost a snad ji ani nevnímá. Žena, která se snaží přivést muže svým ženským způsobem k lepší spolupráci, dosáhne málokdy svého. Muži očekávají, že ženy budou uvažovat a jednat jako muži. Ženy očekávají, že muži budou cítit a jednat jako ženy. Názorně to vyjádřil Pavel Bartoš, když coby novopečený otec prohlásil: Zdenka naučí Anetku mluvit a já ji naučím myslet. Dnes Anetka nejen mluví, ale i myslí a víte jak? Žensky a po svém!

Nesprávné pochopení rozdílnosti v myšlení mužů a žen často interpretujeme osobně a negativně jako naschvály mužů. Nedocenění manželovy péče o rodinu, nevděk a neoprávněná kritika věčně nespokojených, rozmrzelých a hádavých žen muže unavuje. Dobrý manžel dovede ženě naslouchat a podle možností realizuje ženiny přání a touhy. Stojí to sice hodně potu a námahy, podobně jako postavit dům je dřina, ale vytvořit z domu domov umí jen žena. Nejmenovaný izraelský státník prohlásil: "Žádný národ, žádná kultura a žádná společnost se nemůže povznést nad myšlení žen". Ono biblické: "Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou", má obrovskou hloubku. Proto Hospodin Bůh utvořil ženu z žebra, aby spolu svorně žili bok po boku a vzájemně si pomáhali. Bez vzájemné spolupráce je život nedokonalý. Nedejme se obalamutit názory odborníků, kteří nám s apoštolským zápalem namlouvají, že manželství je zastaralou formou lidského soužití a jako nefunkční model jej dříve nebo později opustíme. Manželství není přežitek doby, dnes a denně do manželství vstupují tisíce dvojic, které mají hluboké neznalosti o manželském poslání. Myslím, že bychom měli manželství a rodinu pozorně studovat, srovnávat klady a zápory, abychom dokázali poznat, zda vztah dvou lidí je perspektivní, nebo je předem odsouzen k zániku. Věřím, že i u nás, podobně jako v Americe, nastane návrat k tradičním hodnotám, začne obnova rodinného života a manželského soužití. Dnes víme, že řešením současné krize rodiny a nespokojenosti žen se svým údělem není militantní feminismus, ani boj proti sexuálnímu harašení, ale potřeba návratu k Božím principům rodiny a výchovy.