Jak uniknout nudě

Mladí lidé projevují nepokoj, který začíná hlasy dětí: "Mami, co mám dělat?" Rodiče, v jejichž domově žije jeden nebo více dorůstajících mladých lidí, vědí, že honba za vzrušením je nekonečná a často se rovná naprosté hysterii. Mnoho mladých lidí v touze po vzrušení nacházejí sex, drogy, alkohol a neznají žádné meze. Dospělí se také snaží nedostatek vzrušení nějak usměrnit. Ženy i muži propadají alkoholu, kouření a často i postranním pletkám. Jedni svádějí svoje slabosti na bezútěšné opakování každodenních úkonů; věčný kolotoč, z práce do práce, vypravit děti do školy, uklízet, starat se o domácnost a stále dokola. Jiní tento kolotoč opouští a kolem sebe vidíme trosky rodin. Co je příčinnou této společenské nemoci?

Většina lékařů nám potvrdí, že nejhorší ze všech lidských nemocí je ta, které se nemůžeme dotknout nožem ani pilulkami. Tato nemoc se šíří celým světem, je to do jisté míry civilizační choroba. Každý den jí přibývá, každý den má nové oběti. Nikdo neví, jak se tato choroba šíří, ale všichni jí důvěrně známe. Je to obyčejná nuda. Nuda je vnitřní trýzeň a lidé udělají skoro cokoliv, aby ji unikli. Budou se opíjet, požívat drogy, vrhnou se do všemožných bláznivých nápadů; budou trápit sebe a ostatní lidi, jen aby unikli. Až někdo objeví lék proti nudě, skončí více lidských tragédií, než mohou odstranit všichni lékaři a nemocnice dohromady! Ano, lékaři mají pravdu. Nikdo nemůže vniknout do složitosti lidského ducha skalpelem, nebo pomocí nejmodernějších přístrojů! Jistě, existují léky, které mohou ovlivnit a změnit myšlení i jednání člověka, ale to vše je jen dočasná změna mozkových pochodů, pokud nejde o trvalé mentální poškození.

Proč se tolik lidí nudí? Jak se někdo může nudit ve světě, který je vzrušující a plný možností? Vždy jsme se domnívali, že obětí nudy jsou chudší lidé, ale dnes víme více. Tato "nemoc" zahrnuje všechny vrstvy lidí. Ve skutečnosti nejvíce nespokojenosti a neklidu je právě u těch, kde každé přání, pokud se týká bohatství, může být skutečností. Nejčastější zákazníci psychiatrů jsou lidé z bohatých kruhů.

Lidé, kteří žijí v chudobě a sní o tom, jak by jejich život zrůžověl, jen kdyby měli to či ono, jen kdyby si mohli dopřát, vidět, zkusit a zažít, netuší, že právě to vše by udělalo ze současné nespokojenosti pravé peklo. Mnozí zámožní lidé chodí od zábavy k zábavě, jezdí z jednoho světadílu do druhého, mění manželky i partnery, hledají nové cesty, jak uspokojit svoje náročné choutky.

Co je zdrojem nudy; nudy, o které lékaři říkají, že je příčinou mnohých nemocí světa? Nuda je neoddělitelné dvojče duchovní prázdnoty. Unudění lidé jsou prázdní lidé. Nuda je nemoc, která napadne každého, kdo nemá pro co žít, kromě sebe sama. Nuda je prokletí, které postihne prázdné srdce, které je příliš líné nebo zbabělé přijmout zodpovědnost; příliš bojácné dát se druhým ve službě lásky.

Duchovní založení těch, kdo se oblékají a jednají způsobem pohrdajícím všemi společenskými zvyklostmi, je těžko pochopitelné. Jejich chování představuje velkou vnitřní prázdnotu, snahu oddělit se od zodpovědnosti, zmenšit životní požadavky a činnost, aby člověk nebyl zranitelný. V každém z nás je snaha uniknout životnímu boji. A únik je na prodej v láhvi alkoholu, krabičce pilulek nebo v křesle psychiatra. Ale to není nic jiného než návrat do dětinského stavu, kde se někdo jiný stará o všechny životní potřeby. Psychologové tomu říkají retrogresivní fantasie, nebo-li dobrovolný pokus dosáhnout pasivního ráje bez jakékoliv námahy. Hlavním zdrojem utrpení je nesplněná touha. Utrpení může být zmenšeno několika způsoby, tím nejběžnějším je snížení požadavků. Ve skutečnosti se jedinci, kteří pohrdají hodnotami a zákonem společnosti, nezříkají pohodlného života, jenom chtějí, aby jej pro ně opatřil někdo jiný! Musí to být hanba pro ty, kteří ještě mají schopnost se stydět, když se musí obrátit k pohrdanému a nenáviděnému sociálnímu zařízení pro útulek a stravování!

Ne každý prožívá nudu i v naprosto nudném prostředí. Někteří kolem nás našli ušlechtilý cíl a smysluplný život. Jejich obzor se rozšířil za hranici vlastního a dočasného života. Ježíš řekl:

Cíl věřícího člověka je daleko vyšší než tento život. Ten, kdo poznal Boží pravdu a řídí se podle ní, zaměří se na něco mnohem vyššího než pouhé zajištění pozemské existence. Ve sháňce po příčinách a nápravě nudy nevyhnutelně přijdeme k tomu jedinému, co dává smysl a je obsaženo v dopise apoštola Pavla ke Koloským:

Když budete následovat tuto radu, nebudete se nikdy nudit, nikdy se nestanete obětí pasivity, kterou je naše generace postižena. Budete žít v duchu Ježíšova napomenutí:

Ale právě tato rada není dnes populární. V sociálních, politických a náboženských kruzích klademe důraz na dočasné věci, ale jednoho dne se bude muset každý zamyslet, kde je náš poklad a komu sloužíme. Odpověď, která je naprosto vyčerpávající, nenajdeme jinde, než v Bibli:

Ten, kdo žije sám pro sebe, ten, kdo žije bez lásky k bližnímu a stará se jen o pozemské poklady, zapomíná, že všichni jsme do tohoto světa přišli nazí a nazí odejdeme. Jen jedno si každý z nás může vzít do nebe s sebou a to jsou životy těch, kterým jsme ukázali Boží lásku a Kristovu oběť na kříži. Smyslem našeho života zde je příprava na věčný život pro co nejvíce lidí, kteří mají s námi něco společného. Člověk, který má na mysli svého bližního, to neznamená jenom vlastní rodinu, kamarády, ale i sousedy a spolupracovníky, má život tak naplněný bohulibou činností, že mu na nudu nezbyde vůbec žádný čas.