Morální analfabetismus

Dnešní zamyšlení jsem nazvala "Morální analfabetismus". Na rozdíl od minulého pořadu nevychází jen z domácích zkušeností, ale z amerických. Protože u nás dochází k vážným změnám ve školství, nebude jistě na škodu podívat se na výsledky průzkumu mezi americkými středoškoláky a zda se z nich můžeme nějakým způsobem poučit i u nás. Po léta odborníci sledovali u žáků koeficient inteligence, ale nyní se začíná hovořit o emocionální inteligenci, protože dnešní mládež je útočnější, netrpělivější, impulzivnější a náchylnější k pocitům bezvýchodnosti a ke zkratovému jednání.

Před nedávnem provedla etická nadace Josephsonova Institutu z Los Angeles národní průzkum veřejného mínění mezi středoškoláky. V řadě otázek byly mimo jiné dvě následující: Dopustili jste se krádeže v obchodě a podvodu při písemných zkouškách během uplynulých 12 měsíců? Odpověď studentů stojí za zamyšlení. Třicet tři procenta amerických studentů kradlo a 61% studentů se dopustilo podvodu.

Dobře si vzpomínám, když jeden z našich synů v sedmé třídě psal slohovou práci pro předmět tvořivého literárního psaní. Moc mu to nešlo a mě překvapilo zadané téma - krádež v samoobsluze. V zápalu rodičovské odpovědnosti jsem zašla do školy, abych se dozvěděla, proč bylo žákům zadáno právě takové téma. Žádný z uváděných důvodů mě nepřesvědčil a odcházela jsem s otázkou, proč dávat dětem pochybné téma? Vždyť je to jen přivede na myšlenky, o které by se samy nezajímaly. Jistě si všichni umíme představit, o čem se děti bavily po skončení hodiny a potom po rozboru a známkovém hodnocení písemné práce. Jak může učitel objektivně hodnotit žáka, který se nedovede nebo nechce ztotožnit s myšlením zloděje? Studenti se přirozeně rozdělí na ty odvážné, vynalézavé, kurážné frajery a hloupé, kteří jsou zbabělí, aby něco takového dokázali. Tlak a snaha být jako všichni ostatní může některé přesvědčit, aby něco podobného vyzkoušeli.

Když byl náš mladší, už dospělý syn mezi zdejší křesťanskou mládeží, odpovídal na řadu otázek. Jeho čeština není dokonalá, a když došlo na slovo tahák, Vítek nevěděl, o čem je řeč. Když mu to mladí vysvětlili, podivil se ještě více. "Proč bych to dělal, vždyť to je podvod." Smutné je, že následovalo nebývalé veselí a smích i mezi křesťanskou mládeží.

Je pravda, že Vítek psal na téma krádeže v samoobsluze více než před 15 lety, ale jen o několik let později jeho vysokoškolský kamarád již neměl zábrany, aby podvodem okradl svého přítele, také studenta, o značnou finanční částku z bankovního konta pomocí kredit karty. Tento student by se asi nesnížil ke krádeži v samoobsluze, ale zneužít kredit kartu kamaráda, to už byla čistá prácička. To, co bylo pro americké děti nemyslitelné dříve, je pro třetinu z nich zábavné dnes. To, že dvě třetiny mladých podvádí a jsou přesvědčeni, že jde o špatný čin jen tehdy, pokud jsou přistiženi, svědčí o velkém posuvu hodnot, které se nestaly ze dne na den. Tyto děti nepocházejí z prostředí, které by je k takovým činům nutily. Většina takových dětí pochází z rodin, kde někdo zanedbal výchovu lidských ctností, výchovu, pro kterou dnes odborníci hledají měřítko a test, jak zjistit a ovlivnit emocionální inteligenci člověka.

Uveďme si další příklad. V naprostém úžasu zůstal profesor jedné z univerzit, když za ním přišla vysokoškolačka s otázkou, které nerozuměla během zkoušky v hodině sexuální výchovy. Co je to abstinence? Profesor jí odpověděl: "Stačí nahradit slovo abstinence výrazem cudnost." Studentka se zamyslela a zeptala se znovu: "Co je to cudnost?" Během semestru profesor zjistil, že víc než polovina studentů nevěděla, co znamená cudnost.

Zdá se, že moderní systém školství vychovává při vší snaze poučit studenty absolutně o všem, morální analfabety. Málokdo se zamyslí nad tím, jak k tomu došlo. Dobře víme, že se musíme učit nejen znalostem, ale i ctnostem, aby naše emocionální inteligence nezakrněla. Bez patřičné citové výchovy může zůstat i inteligentní člověk bez emocionální stability.

K tomu, abychom mohli vést zdravý a hodnotný život jako jednotlivci, máme několik mechanizmů, které slouží pouze člověku jako orientační čidla. Pocit viny nás varuje a svědomí usvědčuje v oblasti morální. Přestane-li člověk rozeznávat dobro a zlo, ztratí základní instinkty, které nás varují před nebezpečím. Podobně i bolest nás varuje před nebezpečím tělesného přetížení, úrazu nebo skryté nemoci. Jestliže ze svého života odstraníme základní varovné signály, ohrožujeme sami sebe. V posledních letech z našich životů odstraňujeme za každou cenu obojí, pocit viny i bolest. Používáme analgetika, alkohol, drogy a mnoho dalších prostředků. Psychologie a psychoanalytici nám pomáhají pomocí hypnózy, meditace a uklidňujících léků utlumit zbytky svědomí.

Postupně propadáme morálnímu malomocenství a již nerozlišujeme co je dobré a co ne. Dříve se lidé řídili svědomím a božím desaterem. Dnes naše chování ovládají relativní pravdy, osobní pocity, potřeby a touhy. Člověk hledá a očekává okamžité uspokojení toho, po čem v dané chvíli zatouží, a vůbec nemyslí na budoucnost. Stále častěji se stává, že si člověk prostě vezme, ať právem či neprávem, čeho se mu zachce. Proč by měl na něco čekat nebo mít nějaké zábrany? Čím více ovlivňuje vzdělání učení evolučních principů, tím méně je pěstována mezi lidmi emocionální inteligence. Každá nová generace, která přijala evoluční principy, a tzv. vědecko-psychologické poznatky, přestala si také vážit čestnosti, pracovitosti a poctivosti. Pokud člověk připustí, že má společné předky se zvířaty, začne se řídit podobnými pudy a instinkty místo svědomí. Současný výchovný systém zcela popírá, že člověk byl stvořen k obrazu Božímu, že je duchovní bytostí, která jej odlišuje od nižších forem života a živočišných druhů. Pouze člověk může milovat, cítit soucit s bližním a oslavovat Boha. Jen člověk může přemýšlet o smyslu života. Jen člověk hledá cíl svého bytí. Všichni ostatní živí tvorové pouze uspokojují svoje potřeby nutné k přežití. Všichni jsme se učili o evolučním boji a právu silnějších. Výchova ve všeobecnou víru v právo silnějšího ovlivňuje každodenní život nás všech, od těch nejmladších až po ty nejagresivnější. Místo lidských ctností jsme v lidech pěstovali zvrácené hodnoty.

Děti a mladí lidé se mají vychovávat zodpovědně a nezapomínejme, že všemu dobrému se musíme učit. Sobectví, špatnostem a neřestem se nemusí vyučovat nikdo. Ty v každém z nás dřímou. Výchovu nemůžeme nechat na pospas dětem samým a profesionálům, kteří opustili základní morální principy dané Bohem a zapsané do všech zákonů a pravidel civilizovaných společností. Pět základních principů pocházejících z desatera, civilního zákona, jsou nutností, má-li zdravá společnost fungovat. Nezabiješ, nepokradeš, nezesmilníš, nevydáš křivého svědectví a nebudeš dychtit po majetku bližního platí i dnes. Zamysleme se jen kolik závisti, lži, přetvářky, rozkrádání, podvádění, smilnění a vraždění je všude kolem nás. Tyto Boží i civilní zákony můžeme aplikovat pouze pro člověka, pro zvířata nemají žádnou cenu. Přesto se někdy zdá, že zvířata jsou zákonem lépe chráněna než člověk. Děti nemůžeme vychovávat podle vzorů chování, které pozorujeme mezi zvířaty. Zvířata se v nejlepším případě pěstují chovem, mohou být cvičena nebo krocena k nějakému užitku. Dnes se zdá, že mnozí rodiče své děti přestali vychovávat, dokonce je ani necvičí ani nekrotí. Přímým důsledkem zanedbané výchovy je, že kriminalita mladistvých narůstá nebývalým tempem.

K životním základům patřilo vždy desatero přikázání, součástí výchovy byly příklady hrdinů a osobností, které něčeho dosáhly a byly světu přínosem. Zkuste se zeptat dnešního mladého člověka, kdo je jeho hrdinou nebo čím by chtěl být? Podivíte se, pokud si vůbec umí představit někoho hodného následování. Zkuste se zeptat sami sebe. Jste příkladem hodným následování pro své děti? Čtyři verše z listu Efezským naznačují, že právě rodiče by tím příkladem měli být. Boží napomenutí patří nám, rodičům i dětem.