3. Anketa

Minulý pořad jsme končili následujícími slovy: Každý z nás bude muset jednou odpovědět na otázku osobní víry. Správná odpověď na otázku - Věříte v Boha? rozhodne s konečnou platností o všem a o všech. S nástupem vědeckého materialismu pro většinu z nás přestal Bůh existovat. Člověk byl osvobozen od morálních a absolutních hodnot. V podvědomí lidí sice přežívaly církevní tradice, ale i ten malý zbytek věřících, kteří nepodlehli vábení plánovaného hospodářství a vědou řízeného světa, se stal terčem výsměchu i pronásledování. Téměř zapomenutá církevní věrouka je postupně vytlačována ze společnosti učením Nového věku, která na rozdíl od církve nečerpá pouze z křesťanství, ale z mnoha náboženských proudů východních směrů. Dá se říci, že se za krátkou dobu podařilo přesvědčit většinu lidí, že všechny duchovní cesty vedou k jednomu cíli a proto jsou všechny stejně dobré. Na rozdíl od racionálního pohledu na svět dnešní člověk nespoléhá pouze na rozum a vědu, ale hledá nové vztahy mezi lidstvem a vesmírem. Tuto mezeru šikovně vyplňuje učení Nového věku, které uvádí lidstvo do kosmické jednoty a planetárního bratrství. Božské síly člověka a vesmírné síly mají společně dosáhnout uzdravení nejen světa, ale i lidstva. Znovu vidíme snahu vybudovat, když ne nebe na zemi, tak alespoň ráj pro duchovní elitu. Ta se dala do budování globální ekonomie a jednotné celosvětové vlády pod záštitou Spojených národů. I my jsme součástí globální vesnice. Ale vraťme se k naší anketě a otázce - Věříte v Boha?. 39% nebo 105 dotázaných z celkového počtu 267 dotázaných odpovědělo: ANO, věřím v Boha. * Ano, ale věřím podle sebe, částečně věřím, nebo věřím v něco odpovědělo 24% * Nevěřím v Boha, ale "něco" existuje odpovědělo 3% a 43% dotázaných odpovědělo záporně, tedy v Boha nevěří. Zbylých 6% uvedlo jinou odpověď nebo na tuto otázku neodpovědělo. Odečteme-li neurčité odpovědi jako něco nebo nevím, zůstanou účastníci ankety rozděleni skoro rovnoměrně na ty, kdo věří, a ty, kdo nevěří. O naší zemi je známo, že patří mezi země, kde budeme hledat víru jen těžce, přestože jsme země s křesťanskou tradicí! Zkusme společně hledat odpovědět na otázku, kam se u nás poděla víra v Boha? Dovolte mi citovat z jednoho dopisu:

Jako dítě i mladý člověk jsem byl vychováván v římskokatolické rodině. Tehdy jsem opravdu věřil a snažil se podle toho i žít. Dokladem toho je, že začátkem r. 1949 při projednávání našeho "vlastizrádného" případu u státního soudu prohlásil prokurátor, že je na mně vidět křesťanská výchova. Kdo prožil tehdejší dobu, ten ví, že právě tehdy byl "třídní" pohled nejdůležitější a společenská atmosféra nejhorší pro křesťanské myšlenky a způsob života. Život se se mnou nijak nemazlil. Čtyřletý trest jsem si odpracoval převážně na šachtách uhelných a rudných. Stigma zločince se mne pak ještě dlouho drželo. Ze svého přesvědčení jsem potom hodně slevoval, vzhledem k rodině a asi i vzhledem k sobě jsem víru postupně ztrácel. Dnes ji o to úporněji hledám. Musím se někomu svěřit. Jako katolík znám pojem církev, ne však křesťanský sbor, znám pojem kněze, ale ne kazatele. Snažím se velmi intenzivně najít znovu víru. Vím, že už mi mnoho času nezbývá - je mi šedesát devět let.

S hledáním víry v biblického Boha má potíže mnoho lidí. Jsou mezi nimi ti, kdo o spáse a úzké cestě nikdy neslyšeli, jsou mezi nimi ti, kteří o Bohu a jeho nabídce slyšeli, kteří dokonce věřili, byli pokřtěni, ale nakonec si zvolili jinou cestu než tu, kterou jim nabídla církev. Ale jsou mezi nimi takoví lidé, kteří slyšeli, pochopili, a přesto odmítli brát existenci Boha a Spasitele, Pána Ježíše Krista, v úvahu. Pouze On mohl prohlásit: "...kdo má Syna, má život; a kdo nemá Syna, nemá život" (1.Jan 5:12)

Co to znamená mít Syna nebo mít život nebo dokonce život věčný? Křesťané hovoří o potřebě znovuzrození. Podobně se ptal Nikodémus samotného Ježíše Krista:

Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží." Nikodém mu řekl: "Jak se může člověk narodit, když je už starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit." Ježíš odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. (Jan 3 3-6)

Co je to obrácení a co znovuzrození? Obrácený člověk přichází ke Kristu z vlastní vůle, otevírá Bohu své srdce, obrací se od svého hříšného života a činí pokání. Obrácení je to, co činí člověk, znovuzrození je to, co v našem srdci činí Bůh. Znovuzrození, podobně jako tělesné narození, přijímáme pasivně, ale okamžitě začínáme žít nový život, který je kvalitativně jiný a který nás od prvního nadechnutí vnitřně i navenek proměňuje. Tělesným narozením se stáváme občany tohoto světa, po obrácení a znovuzrození přestáváme být součástí tohoto světa. Nebeské občanství nezískáme jinak, než skrze znovuzrození. První narození, tělesné, má časové omezení. Druhé narození, duchovní, nabízí život věčný. (Gitt 102)

Nikdo neví, kolik času mu Bůh odměřil. Možná, že nám nepatří ani příští minuta. Čas rozhodnutí je teď, ne příště, jindy nebo později. Ignorace nebo polovičaté rozhodnutí přivodí záhubu. Nejen to, co se stane, se nedá odčinit, ale i to, co se nestane, má dalekosáhlé a tragické následky. Spasení připravil Bůh sám v Ježíši Kristu. Ježíš Kristus vyučoval první učedníky a vyučuje i nás křesťany, abychom zvěstovali dalším lidem evangelium, které nám svěřil:

Vždyť nás má ve své moci láska Kristova, nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli; a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal. A tak od nynějška už nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. Ačkoli jsme dříve viděli Krista po lidsku, nyní ho už takto neznáme. Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti. (2. list Korintským 5:14-21)

Na konci svého života bude stát před Bohem každý. Smiřte se s Bohem, ať i vás vítá Bůh Spasitel. Před ním budou stát jen dva druhy lidí. Jedni Bohu řeknou: "Buď vůle Tvá", těm druhým řekne Bůh: "Buď vůle tvá". Boží slovo nás nabádá: Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Milujte své bližní, odpouštějte jim i svým nepřátelům, neodplácejte zlo zlem a všichni poznají, že nejste z tohoto světa. Těm, kdo nepřijali Boží milost, zůstává ponaučení:

...jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. ...Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. (Matouš 7:1-8)

Boží spása je připravena každému, nikdo nemusí žít v obavách a strachu. Písmo nás vybízí:

Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá. (Matouš 7:12-14).