4. Anketa

V minulém pořadu jsme se zamýšleli nad otázkou víry v Boha. Dnes si odpovíme na další tři otázky, které s vírou v Boha úzce souvisí:

6. Četl jste Bibli? Věříte, že je pravdivá? 7. Kdo je podle Vás Ježíš Kristus? Na čem zakládáte svůj názor? 8. Co je obsahem poselství JK? Myslíte si, že je aktuální i dnes?

Na první otázku, zda dotázaní četli Bibli, nám odpovědělo 58% dotázaných, že bibli četli, alespoň částečně a 38% jí nikdy nečetlo. Na otázku, zda je Bible pravdivá, odpovědělo kladně 31%, částečně 12%, není pravdivá 8% a zbývajících 49% odpovědělo NEVÍM.

Na otázku Kdo je podle Vás Ježíš Kristus? 31% dotázaných odpovědělo, že Ježíš Kristus je Syn Boží, Bůh a Spasitel. 15% považuje Krista za historickou osobnost nebo symbol lásky, 16% prohlásilo, že je to obyčejný člověk. Podle názoru 3% dotázaných to byl mučedník, prorok, idealista nebo rebel. 25% na otázku odpovědělo NEVÍM. Na otázku: Na čem zakládáte svůj názor? odpověděli následovně: 67% dotázaných opět odpovědělo NEVÍM. 18% zakládá svůj názor na učení Bible nebo jiné četby a 15% ¨na základě vlastní zkušenosti. Další otázku jsme rozdělili na dvě části: Co je obsahem poselství JK? a Myslíte si, že je aktuální i dnes? 6% dotázaných odpovědělo, že obsahem poselství Pána Ježíše Krista je morálka, náprava, změna nebo něco nového; 25% dotázaných odpovědělo, že spasení, království Boží, odpuštění hříchů, obrácení, záchrana a víra je středem Kristova poselství a 26% dotázaných vidí v Kristově poselství lásku, dobro, pomoc, uzdravení. Celých 43% si s touto otázkou neporadilo a odpovědělo NEVÍM. Poslední část dnešních otázek, zda je Kristovo poselství aktuální i dnes, odpovědělo kladně 46%, 52% odpovědělo NEVÍM a 2% považují poselství Pána Ježíše Krista za aktuální pouze pro někoho.

Pokud jste pozorně naslouchali, jistě jste si všimli, že nejčastější odpovědí na dnešní otázky je NEVÍM. Až na malé výjimky na každou otázku odpověděla slovy NEVÍM asi polovina dotázaných. Otázky víry, Boha, Pána Ježíše Krista, smrti, věčného života jsou pojmy, kterým mnozí lidé prostě nerozumí. Jestliže tolik lidí odpovědělo NEVÍM, je na nás, abychom tuto neznalost napravili. Kdo odpoví, kde hledat odpověď? Očekávali bychom, že ti nejkvalifikovanější nositelé Božího evangelia jsou křesťané, ale ze zkušenosti víme, že mnoho křesťanů žije v sebeklamu pasivní náboženské víry, která od člověka nic nevyžaduje, nic mu nedává a proto také pro svět nic neznamená. Člověk, který žije jen z náboženské podstaty, před Bohem těžko obstojí. V 15. kapitole Matouše čteme:

Lid tento ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne, marně mě uctívají, neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými. (Mt 15:89)

Pravá víra, biblická víra, není nikdy uzavřena sama v sobě. My ji přijmeme jako Boží dar a stává se z nás nové stvoření. Z této skutečnosti vyplývá osobní závazek, poslušnost a skutky víry, které jsou neoddělitelné. Přestáváme žít pro sebe a začínáme žít pro Boha, stáváme se Božími dětmi a patříme do Boží rodiny.

Co je to biblická víra? Biblická víra je cesta od Boha k člověku, ostatní víry jsou cesty od člověka k Bohu. Na víře jsou založena všechna náboženství, ale i většina historických i dnešních totalit a ideologií. Nejen totality, ale i jednotlivci se snaží uniknout svrchovanosti a autoritě Boha. Proto se odedávna všemožně snaží přesvědčit sami sebe, že věda již úplně vymazala Boha a Jeho stvořitelskou moc. Bůh je téměř úplně ignorován v oblasti vzdělávací, morální, etické, politické i vědecké. Člověk by rád věřil, že je zodpovědný jen sám sobě, a proto Boha zredukuje na bezvýznamnou, neosobní sílu. Ale Bible výstižně říká: jen bloud si v srdci říká, Bůh tu není. (Ž 14:1)

Většina těch, kdo existenci Boha připouštějí, žijí stejně podle svého, jako by Bůh neexistoval. Dokonce i velká část křesťanů Boha vyznává jen jménem. Často cítím nepokoj, když vidím, s jakou lehkomyslností obcházejí víru samotní věřící. Dnes a denně kolem nás umírají lidé, kteří jsou našemu srdci blízcí. I oni touží po věčnosti, a přesto tak málo jich od nás slyší slova:

A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (Jan 17:3)

Rozhodnutí k obrácení nemůžeme odkládat. Nerozhodní, ačkoliv mají život věčný na dosah ruky, odcházejí do záhuby. Pán Bůh vidí do našich srdcí a všem připravil "letenku", stačí se jen obrátit a vykročit správným směrem, ke kříži Pána Ježíše Krista. Přesto věčný život s Pánem Bohem zůstává pro většinu lidí a mnohé věřící a nábožensky založené lidi ještě vzdálenější než návštěva severního pólu. Proto odpovídají slovy NEVÍM. Slzy dnešního světa ukazují lidskou nerozhodnost, povrchnost, ignoraci, neznalost, vzdor, odmítání a nezájem o Boží věci. Oddáváme se hloupostem, lopotě a hromadění světských statků, ale nehledáme Boha. Na bezbožné cestě ztrácíme manželského partnera, děti i rodinu. Boží Písmo - Bible nám nedává falešnou naději pro lepší současnost nebo budoucnost. Ten, kdo Boha nehledá a spoléhá sám na sebe nebo upřímně věří, že si nebe nezaslouží, ten jej s největší pravděpodobností nikdy neuvidí. Pouze člověk, který si uvědomí, že si nezaslouží nic jiného než peklo, ten se obrátí ke kříži Pána Ježíše Krista. Když byl Kristus mezi námi, následovaly jej davy očitých svědků, viděli, kdo je, co dělá, a přesto po zhlédnutí zázraků pokračovali dál svojí cestou. Kristus jim řekl:

Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. ... Tak ani žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem. (Lukáš 14:25,33)

Bůh nás nenabádá, abychom odešli od svých rodin do kláštera a zřekli se svého povolání a majetku. Spása je Boží dar, o němž Bůh říká, že jej můžeme přijmout jen tehdy, když pustíme z ruky všechno ostatní. Všechny naše cennosti, poklady, přání a touhy musíme podřídit Božímu plánu a Jeho vůli. Jestliže nás bude kdokoliv nebo cokoliv odvádět od Krista, musíme volit. Mezi námi a Bohem je jen jeden prostředník, to je Ten, který za náš hřích zemřel na kříži. Jiný prostředník není. Boží slovo je absolutní pravda, které buď přijmeme a žijeme, nebo jej a Pána Boha bereme na lehkou váhu. Boží slovo máme milovat, ale mnozí lidé se jej bojí, jeho učedníky nenávidí, před Bohem se schovávají, ale živému Bohu neuniknou.

V době pronásledování se ke křesťanství přiznává jen hrstka nejvěrnějších, v lepších časech se z náboženství stává móda. Biblické polopravdy, falešné naděje, povrchní evangelia učí mnozí, aby uspokojili přirozenou lidskou touhu žít nábožně. Mnoho věřících pěstuje ve shromážděních společenský život. Chtějí se dobře cítit, ale s jednou podmínkou: církev a víra se nemá příliš dotýkat jejich osobních názorů a zvyklostí. Kolik věřících přichází do sborů jen proto, aby děti viděly slušné spoluobčany a našly vhodné kamarády? Ale právě zde děti vidí a slyší víc, než si uvědomujeme. Mladí na své nedělní vychování často zapomenou ve chvíli, kdy jsou mimo dosah rodičů. Začnou myslet a žít světským životem. Pamatujme si, že křesťanství neměříme podle toho, kam chodíme v neděli, ale jak se chováme zbývajích šest a půl dne v týdnu.