5. Anketa

V minulých pořadech jsme společně uvažovali nad výsledky naší ankety o otázkách víry. Dnes přicházíme k poslední, nejdůležitější a nejradostnější části, kterou naší anketu zakončíme. V předchozích pořadech jsme si řekli, že většina účastníků ankety je přesvědčena, že lidé jsou v podstatě dobří, že největší potřebou člověka je láska a přátelství; ve chvílích osobní krize se nejčastěji obracejí na rodinu a blízké; strach ze smrti trápí pouze 16% dotázaných; 39% odpovědělo, že věří v Boha, zatímco 43% dotázaných v Boha nevěří. Bibli četlo alespoň částečně 58% lidí, 31% věří, že je Bible pravdivá a 49% dotázaných neví, co si má o Bibli myslet. Na otázku, kdo je podle vás Ježíš Kristus, 31% odpovědělo, že je to Syn Boží, Bůh a Spasitel a 25% odpovědělo NEVÍM. Dne máme před sebou nejdůležitější otázku, která zní: Jak se člověk podle vašeho názoru stane křesťanem? 38% dotázaných odpovědělo, že stát se křesťanem je dáno samotným Bohem. Bůh způsobí, že člověk uvěří Bibli a přijme Krista. 13% považuje za důležitou křesťanskou výchovu od mala nebo z kostela, 5% křtem a modlitbami, 4% v krizi nebo skrze neštěstí, 2% odpovědělo poznáním, chceme-li najít pravdu. Celých 38% dotázaných odpovědělo na otázku, jak se stát křesťanem?-NEVÍM.

Druhá část dnešní otázky je: V případě, že byste mohl poznat Boha osobně, měl byste zájem? odpovědělo kladně překvapivě 62% dotázaných. Negativně odpovědělo 18% a zbývajících 20% odpovědělo opět NEVÍM. V této chvíli by mělo zaplavit srdce každého křesťana nevýslovné štěstí. I to, že 20% dotázaných neví, jak uvěřit, nám dává naději, že i mezi nimi jsou takoví, kteří po zvážení všech argumentů mohou rozšířit řady 62% dotázaných, kteří mají zájem poznat Boha osobně. Tento výsledek malé ankety zavazuje každého z nás. Každý, kdo dobrou novinu spasení zná, má povinnost vydat svědetcví, jak změnila jeho život. Naše modlitba je, aby se tento pořad dotkl srdce nejen nevěřích, hledajících, ale především aby přivedl k zamyšlení věřící, aby s nadšením plnili svoji Bohem danou povinnost. Problém víry v Boha a jeho slovo - Bibli, nespočívá v tom, čemu lidé nerozumí, co nechápou, ale naopak právě v tom, čemu rozumí velice dobře. Většina z těch, kteří připouštějí existenci Boha, sleduje chování nás křesťanů. Často právě církev a jednotliví věřící jsou kamenem úrazu, který leží mezi člověkem a Bohem. V neděli sice chodí do kostela, ale zbytek týdne jsou k nerozeznání od ostatních. Zůstávají anonymními křesťany. Boha si přivlastnili, ale uzavřeli se do svého soukromí a nikoho svojí vírou neobtěžují. Ti pilnější se věnují obětavě své církvi, ale často slouží jen sami sobě. Církev zůstává vnějšímu světu uzavřena. Nejsmutnější je, že systematickou evangelizaci provádějí často jen falešní učitelé.

Na počátku sametové revoluce měli lidé zájem téměř o vše nové. Dnes jsou přesyceni a mnozí i podchyceni. Někteří hledající slyšeli sliby o "Boží lásce", která odstraní z života každou překážku, aby se cítili co nejlépe, aby měli život jako v bavlnce, ale to se vyplnilo jen málokomu. Proto i ti, kteří uvěřili slibům, kolísají ve víře nebo odcházejí. Snadno přijímají nové duchovní nauky a ty si podle potřeby okoření křesťanským názvoslovím. Nakonec poznáme, že jsou dva druhy věřících. Jedni, subjektivní, kteří své dobré skutky vystavují na obdiv nebo volají a vyžadují Boží pozornost pro sebe. Ti druzí, objektivní věřící, pozornost, lásku a pomoc rozdávají. Prokazujeme lásku svým bližním tím, že pečujeme, zápasíme o jejich duši, máme na srdci jejich spásu, nebo jen svůj osobní duchovní růst? Většina lidí, kteří se stanou křesťany, jsou osobně osloveni někým, s kým se dobře znají, komu důvěřují a kdo dovede odpovědět na otázky, které je tíží. Takoví lidé dovedou odvalit balvany, které v cestě za poznáním Boží existence leží, ale těch je kolem nás málo. Křesťanská literatura je na druhém místě evangelizačního oslovení. Dnes i u nás existuje celá řada vynikajících knih a časopisů, které otevírají lidem cestu k poznání. Ne, nechci střílet do vlastních řad, protože vím, že člověk, který má v srdci touhu poznat pravdu, tomu Bůh sešle tu pravou metodu, pravou událost, pravého svědka, který bude asistovat u porodu novozrození. Ptáte se, co potřebuji k tomu, abych se znovuzrodil, abych i já našel zdroj života a patřil do Boží rodiny? První krok je poznání hříchu. Bůh nám vložil do srdce svědomí, které nás varuje před zlem v našem srdci. Jen málokdo přisuzuje problém zla osobnímu hříchu. Každý z nás se má ptát v každodenním životě, v zaměstnání, v manželství, ve vztahu k ostatním, ve všem, co děláme, vidíme a slyšíme: Co dělám? Má to smysl? Je to pravda? Je to čestné? A především - oslavuji tím Pána Boha? Bible nás vede slovy:

Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti, nýbrž oblecte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepodlehli vášním. (Ř 13,13-14)

Všem, kdo si nejsou jisti, kde hřích začíná, již sama pochybnost ukazuje, že jakýkoliv čin, který by neobstál v přítomnosti Pána Ježíše Krista, je hřích. Slova Písma nabádají i usvědčují:

Tvé přesvědčení ať zůstane mezi tebou a Bohem... A cokoli není z víry, je hřích. (Ř 14,22-23)

Podobně nebezpečná víra je iluze, že většina má pravdu.

Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede všelijak k smrti. (Př 14,12)

Pán Ježíš zaplatil za naše hříchy, abychom byli bez dluhů a věčně s ním. My sami můžeme splácet jenom v pekle na věky ztrátou věčného života. Bůh vložil do našich srdcí věčnost. Přestože délka našeho pozemského života je pouhý okamžik, chováme se, jako by smrt nad námi neměla moc. Bůh nám připomíná:

Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno, a každý jazyk vyzná, že jsem Bůh. (Ř 14,11)

Co můžeme říci na závěr? Ten, kdo slyšel poselství spásy, poselství evangelia a neobrátil se, zůstává na cestě do zahynutí. Žije ve tmě, bez odpuštění, je pod mocí satanovou a bez podílu na Kristově království. K tomu, aby se člověk mohl stát Božím dítětem, aby se znovzrodil, musí se rozhodnout, dokud žije v času milosti. Nikdo z nás neví, kolik času nám Bůh odměřil. Nový zákon jasně říká, že bez Ježíše Krista neexistuje spasení. Nestačí jen věřit, že Bůh je, musíme přijmout Krista:

Kdo však přijal Kristovo svědectví, potvrdil tím, že Bůh je pravdivý. ... Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává." (Jan 3:33-36)

I my se ptáme slovy Písma:

Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život? (Mk 8,36)