Co je překážkou víry v Boha

Člověku se nechce věřit, ale prázdniny a naše okurkové téma o mimozemšťanech skončilo. Závěrem pořadu jsme položili otázku: Co je překážkou víry v Boha? Většina lidí u nás je přesvědčena, že Boha nepotřebují. Dříve se říkalo - Pomáhej Pánbůh a lidé odpovídali - Dejž to Pánbůh. Dnes většina lidí neodpoví Dejž to Pánbůh, ale dodá, pomoz si sám. Minule jsme se ptali, kdo nás může nejlépe ochránit před falešným učením, abychom mohli najít skutečnou pravdu a směr naší cesty. Boží moc nám zachovala Starý a Nový zákon až do dnešních dnů, přesto většina lidí Bibli nezná. Mladí lidé ve školách dokonce nevědí, co je to Nový zákon. Když Gideoni rozdávají Nový zákon studentům, ti si často myslí, že se jedná o nějakou novelu současného právního zákoníku. Hluboká nevědomost o biblickém křesťanství a Boží existenci v celé východní Evropě můžeme srovnávat s temnými místy pohanských kmenů, kde domorodci neznají nejen Boží Písmo, ale ani nemají vlastní písmo, které by zaznamenalo jejich jazyk. Když navštíví děti z bývalého východního Německa kostel v západním Německu, často nevědí, kdo je ten ukřižovaný člověk na kříži a proč na kříži umíral. Většina z nich nikdy v kostele nebyla. Dobře si vzpomínám na chvíli, kdy naše děti, a to jim ještě nebyly celé dva a tři roky, byly poprvé v kostele, kde Pavel pracoval jako stavební dělník. Kluci měli oči navrch hlavy a ukazovali jeden druhému kříž se slovy: Napíchanej Pán. Ani my jsme tenkrát plně nechápali, co se na kříži stalo. Evropa, nejen východní, ale i západní, má dnes blíže k pohanství, než ke křesťanství. Dříve odcházeli z Evropy misionáři do celého světa, dnes je situace naprosto obrácená. Většina lidí u nás spojuje pojem misionář s někým, kdo riskuje svůj život mezi lidožrouty. Málokdo si však uvědomuje, že misijní služba není obtížná jen v džunglích a pralesech, ale stejně nebezpečná džungle duchovního pralesa obklopuje většinu lidí našich sídlišť a paneláků. Jen málokdo si dnes klade otázku: Existuje vůbec Bůh? Vzdělávací systém našeho školství se s bohorovnou jistotou klaní modle vědy a všemocné přírody. Největší myslitelé se pokoušeli najít odpověď, ale neuspěli. Bádání filozofů a vědců přineslo tento výsledek: "Věda Boží existenci nemůže dokázat, ale ani vyvrátit." Jen Bůh sám může dát lidem odpověď a uvést je na cestu, která k němu vede. Vám, kteří se ptáte: "Jak najdu osobní vztah k Bohu?" nebo "Jak mohu nalézt správnou cestu?" Pán Ježíš odpovídá:

"Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (Jan 14:5-6)

Pokud jsou lidé ochotni přemýšlet o Bohu, dokonalosti přírody a jedinečnosti lidského života, musí vidět, že za vším stojí inteligentní Tvůrce. První krok poznání, který vede k Bohu, je, aby člověk slyšel a odpověděl. I v životě poznáváme jeden druhého, když nasloucháme a hovoříme. Podobně je tomu i s Bohem. Bůh k nám promlouvá v Bibli - svým Slovem a skrze další věřící. Jak se stavíme k tomu, co slyšíme? Nasloucháme Božímu hlasu nezaujatě a bez nedůvěry? Samotné pochyby a neznalost nejsou překážkou na cestě k poznání. Bible nám odhaluje na jedné straně jaký je Bůh - a na druhé straně jací jsme my sami. Mnozí přestali hledat Boha, když zjistili, že se jedná o oboustranné poznání. Chceme-li poznat pravdu o Bohu, musíme poznat plnou pravdu sami o sobě. Jen ve světle Božího Slova poznáme, jací jsme - a jací máme být! Jenom upřímná touha najít pravdu nám může ukázat cestu k Bohu. Naslouchejme Bohu - i v tom případě, že nám říká plnou pravdu o nás a o naší vině. První krok k víře je rozhodující a nejdůležitější. Je jím touha po nalezení smyslu života. Druhý krok na cestě k Bohu je: Poznat a uznat.

Kdo poslouchá Boží slovo netečně a necítí za ním milující srdce, zůstává chladný. Jak se díváte na Boha vy? Zdá se vám, že je tyran, nebeský policista, "senilní dědeček", který nad námi zamhouří oko, nebo nějaká vzdálená nadpřirozená síla? Bůh nás nenechá tápat. V Ježíši Kristu poznáváme spravedlivého Boha a všemohoucího Pána. Skrze svého Syna, Ježíše, došlo ke smíření Boha s člověkem. Ježíš říká:

"...Kdo vidí mne, vidí Otce" (Jan 14:9)

Třetí krok na cestě k Bohu je: Chtít a činit

Mnozí lidé slyšeli a uznali, co je potřebné k jejich spasení, ale nakonec se k činu nerozhodli. Jiní slyšeli a uznali, chtěli podle toho také vykročit, ale zůstalo jen u dobrých předsevzetí.

Víra není jen obecné poznání pravdy, nebo zbožné pocity. Víra je čin poslušnosti. Pán Ježíš se obrací na naši vůli, která je od přirozenosti upřena jen na sebe. Lidská svévole se postavila proti Bohu už v ráji a od té doby lidé dělají, co sami pokládají za přijatelné. Svou nedůvěrou a neposlušností člověk Boha uráží a zneuctívá. Jenom v poslušnosti Ježíši Kristu jsme svobodní a jen tak nacházíme pravý smysl života. Proto je tento třetí krok - krok poslušnosti - touha činit Boží vůli, tak důležitý na cestě víry. Kde se nacházíme? V naslouchání, v poznávání, v uznání Boha, nebo v zaujetí pro Jeho pravdu? Chceme vůbec přijmout a činit vůli Ježíše Krista? Co nám nyní chybí k poslušnosti? Mám začít číst Bibli? Mám přiznat Boží existenci?! Mám se začít modlit?! Chtít a činit Boží vůli?! Na všechny otázky je třeba říci ANO.

Čtvrtý krok víry nám pak ukáže zcela nový obzor; stačí svěřit Bohu svůj život a vykročit ke kříži. Co má tento krok společného s vírou? Víra znamená dobrovolně se někomu vydat, nebo svěřit. Je tomu tak i při svatebním obřadu, kdy snoubenci jeden druhému veřejně slibují, že si budou náležet po celý život. Podobně je tomu i s vírou v Pána Boha: On řekl své "ANO", a čeká, až i my jemu odpovíme bezvýhradným slůvkem "ANO". Bůh říká v Izajášovi (43:16) "Já jsem tvůj!" a my odpovídáme: "Náležím Tobě, Pane!" Každý z nás si musí uvědomit, že jsme následkem hříchu duchovně mrtvi. Když Satan vyhrál v ráji Adama a Evu na svou stranu, ztratili jsme s Bohem přímý kontakt. Stali jsme se otroky hříchu, nejsme už vlastními pány, otročíme vlastnímu sobectví, z něhož vyrůstají veškeré závislosti a zlozvyky. Z tohoto otroctví nás může vysvobodit jen Boží milost, která byla vykoupena krví Pána Ježíše Krista. Trest za hřích byl vykonán spravedlivým Bohem a tím byly obnoveny vlastnické poměry mezi Bohem a člověkem. Stali jsme se děti Boží a patříme Ježíši, svému Vykupiteli! Pán Ježíš chce, abychom se mu odevzdali bezvýhradně! Jak to můžeme udělat? Tím, že se pro něj s veškerou zodpovědností rozhodneme ještě dnes.

Nakonec máme před sebou pátý krok: Zůstat v Bohu a žít podle jeho vůle. Z Písma víme, že Bohu Otci náležíme dvakrát:

- nejdříve jako jeho milované dílo stvoření, a - potom jako ti, které vykoupil krví svého Syna Ježíše Krista! Podobně jako je seznámení se s člověkem jen začátek vzájemného vztahu, je první krok s Bohem jen začátek intimního vztahu člověka a Stvořitele. Rozhodující je vědomí osobního hříchu a každodenní osobní spojení s Pánem Ježíšem. Důležité je, abyste všechno, co pro vás Ježíš Kristus učinil a co Bůh zaslíbil, přijali vírou. A to, co jste zdarma a z lásky přijali, předávejte s radostí jiným. Takový život přinese požehnání i vám. Žít v každodenním osobním spojení s Pánem Ježíšem znamená:

- uznávat ho za Pána svého života - ustavičně naslouchat jeho Slovu - rozmlouvat s ním v modlitbě - plnit poslušně jeho vůli - poznávat jeho vedení ve svém životě - žít v odpuštění hříchů.

Dejte se pozvat do křesťanského shromáždění, tam najdete věřící bratry a sestry, kteří s vámi půjdou na cestě víry. Zapojte se do práce ve společenství; služba druhým bude vám i Bohu působit radost. Chvalte Pána Boha svými skutky víry! Učiňte tedy první krok na cestě k Bohu - a On ve své lásce vám půjde vstříc. Pokračujte na cestě víry krok za krokem až k vítěznému cíli.