Nový školní rok

A už je to tady! Máme před sebou NOVÝ ŠKOLNÍ ROK. Pro nejmenší školáčky je to první třída, jiní školáci se promění v gymnazisty, další studenti mají před sebou maturitní rok a skoro dospěláci začínají první rok vysoké školy. Ať už patříte k jedněm nebo druhým, prostě všem školákům, studentům, učitelům a rodičům přejeme ten nejlepší rok růstu i učení; každému přejeme takový rok, který bude nejen přínosem do života, ale i potěšením a zdrojem těch nejlepších vzpomínek na mládí a studentská léta. Dnešním zamyšlením bych také ráda přidala svou trošku povzbuzení učitelům i žákům, aby právě tento školní rok žáky pozitivně ovlivnil a rozhodl o jejich budoucím životě a kariéře. Pro ilustraci dobrého a ne právě moudrého přístupu ke studentům použiji dvou skutečných příběhů. Ten první je trochu starší, zatímco ten druhý ještě neskončil:

Na začátku školního roku obvykle řekne každá paní učitelka dětem, že nikomu nenadržuje, že je spravedlivá, že nemá oblíbence, ale každý z nás ví, že učitelé, stejně jako svět, mají žáky, nad kterými drží ochrannou ruku, a takové, které není snadné vyučovat ani vychovávat a raději by je ve své třídě ani neviděli. Pak se stane, že učitelé rozdávají koule nebo dvojky z chování s jistým uspokojením právě těm studentům, kteří nepatří mezi ty poslušné a poddajné. Nad nimi nezamhouří oko, těm nepatří úsměv ani slovo povzbuzení, ale zasloužená odplata. Srovnejme společně dva příběhy; ten první je s dobrým koncem a ten druhý? Posuďte sami:

Na konci školního roku zapsala paní učitelka do posudku prvňáčka: Jeník má schopnosti, ale je zamlklý a neupravený. Doma jsou rodinné problémy. 2. třída: Jeník je samotář, je mrzutý, nespolupracuje, matka je nemocná. 3. třída: Jeník je uzavřený, domácí úkoly nepíše, ve škole má problémy. Matka zemřela. 4. třída pololetí: Jeníkovy problémy se prohlubují, má špatný prospěch, asi bude opakovat třídu. Otec neprojevuje zájem o výchovu. Jeník sotva postoupil do 5. třídy.

Přišly Vánoce a všechny děti přinesly paní učitelce dárek. Také Jeník přinesl dárek v hnědém balicím papíře. Paní učitelka jej před žáky rozbalila. Uviděla náramek, kde chyběla polovina kamínků, a načatou lahvičku levného parfému. Děti se začaly smát, ale paní učitelka si náramek nasadila. Potom použila parfém a dala dětem přičichnout. Všechny s ní souhlasily, jak pěkná vůně to je. Po skončení vyučování zůstal Jeník sedět v lavici. Měl radost, že se jeho dárek paní učitelce líbil. Řekl, jak jí náramek sluší, a že voní jako maminka. Když paní učitelka osaměla, prosila Pána Boha za odpuštění a pomoc, aby se z ní stala citlivější učitelka. Od té chvíle věnovala víc pozornosti všem dětem, ale především těm, které potřebovaly povzbuzení a doučování. Ale to ještě není konec našeho příběhu. Za několik let přišel paní učitelce dopis: "Paní učitelko, budu maturovat s druhým nejlepším prospěchem ve třídě. Váš Jeník." Za další čtyři roky přišel další dopis, kde Jeník oznamuje, že promuje jako nejlepší student s poznámkou: "studium není snadné, ale mám ho rád." Za další čtyři roky přišla následující pozvánka: "Paní učitelko, zvu Vás na lékařskou promoci a také na naši svatbu. Chtěl bych Vás mít na místě, kde by jinak seděla moje maminka. *** S láskou Váš Jeník."

Je to dojímavý příběh. Jak bych si přála, aby bylo v každé škole co nejvíce učitelů, kteří své žáky mají upřímně rádi, kteří je dovedou nejen povzbudit, ale jsou spravedliví a ohleduplní k individualitě jednotlivých žáků. Bohužel, vždy tomu tak není. A tady začíná náš druhý příběh:

Během minulého školního roku věnovala média dostatek senzacechtivé pozornosti událostem v Lysicích. Veřejnost je o lysickém problému informována jednostranně a vždy s poznámkami, že dvěma rodinami, které hájí svá práva, manipuluje svérázný pan farář Provazník. Na konci minulého školního roku si dvě školačky odnesly na vysvědčení dvojky z chování. Rovněž jim byla snížena známka z hudební výchovy, protože odmítaly při hudbě a kvůli nepřiměřeným dotekům tančit. Z tělocviku nebyly klasifikovány vůbec, protože žákyně neměly podklady výkonů k hodnocení. Žáci lysické základní školy v rámci tělesné výchovy byli vystaveni hudebním projevům z oblasti "heavy metal", které obsahují násilnické a vulgární prvky. Za to, že jedna z žákyň odmítla za doprovodu této hudby cvičit, byla učitelkou donucena vykonávat dřepy. Způsob trestu, který se blíží fyzickému týrání vojenské šikany, nemá se školní výchovou nic společného. Přestože rodiče o námitkách ke způsobu výchovy informovali odpovědné učitele, ředitele školy, státní zastupitelství a referát sociálních věcí Okresního úřadu, nadřízené autority názory a připomínky rodičů nerespektovaly. Rodiče žádali vedení školy, aby se žákyně mohly zdržovat v budově školy mimo hudební a tělesnou výchovu, ale vedení donutilo žákyně, aby opustily školní budovu. Za tento "přestupek" byly obě žákyně pokárány a potrestány sníženou známkou z chování, přestože žákyně jednaly na přímý pokyn rodičů. Žákyně byly potrestány hned třikrát. Co se vlastně stalo a proč dvojka z chování? Učitelé a pedagogická rada považují chování žákyň za nebezpečný příklad pro ostatní. Lysická kauza je příkladem nejasného vztahu autority mezi rodiči a školou. Do dnešního dne zůstává otevřena otázka: Kdo nese primární odpovědnost za mravní výchovu dětí, a které instituce mají rozhodující vliv na výběr a zařazení učiva do osnov výuky? Na koho se mají rodiče obrátit, aby se podobná situace neopakovala? V Lysicích šlo o základní školu a hodiny hudební a tělesné výchovy. Co nastane, až se budou používat problematické materiály na téma Zdravý životní styl a sexuální výchova?

V červnu jsem měla možnost hovořit na toto téma s panem náměstkem Bartoškou na Ministerstvu školství. Z celé besedy jsem získala některé důležité informace. Ministerstvo školství školám v oblasti sexuální výchovy zatím nic nepřikazuje, vydalo pouze instrukce pro okruh kmenového učiva na téma:

Rodina, domov a rozvoj osobnosti a Základy sexuální výchovy.

Protože dnes jednoznačně nedefinují rodinu a sexuální normy ani odborníci, můžeme být všichni překvapeni. Tento okruh učiva je tak široký, že i v otázce morální a estetické výchovy dětí může platit, že "Co není zakázáno, je dovoleno". Proto je důležité, aby byly v rámci odborné výuky respektovány hodnoty nejen učitelů, ale především rodičů a studentů. Ministerstvo školství umožnilo rodičům zakládat Rodičovské rady, které by měly spolupracovat s vedením školy. POZOR! Rodičovská rada není totéž, co SRPŠ - Rodičovské sdružení. Rodičovská rada má pravomoc korigovat svrchované kompetence ředitelů škol. Proto je důležité, aby byla Rodičovská rada volena zodpovědně, aby zastupovala rodiče a současně dohlížela na to, jaký materiál bude zařazen do hodin programu Zdravého životního stylu a sexuální výchovy.

Křesťané jsou často obviňováni z přehnaného a falešného puritánství. Otevřený dialog a spolupráce mezi rodiči a školou prostřednictvím Rodičovských rad může pomoci zakopat válečnou sekeru. Křesťané by měli být uznáváni jako vysoce morální občané, kteří vždy vystupují v rovině slušného chování a dobrého vkusu. Jen tak budou mít ve školách vliv, váhu a hlas, jen tak mohou chránit své děti před morálně nepřijatelnými metodami výuky. Každý z nás potřebuje umět demokracii nejen užívat, ale také hájit svá práva.