Budoucnost bez morálních pravidel

Stojíme na prahu jednadvacátého století a jen málokdo si uvědomuje, že jsme první generace v historii lidstva, která se snaží ovlivňovat BUDOUCNOST BEZ MORÁLNÍCH PRAVIDEL. Mladá generace je tímto stavem postižena nejvíce. Ta tam je doba kladných a záporných hrdinů, boje dobra a zla, protože dnes již málokdo dovede určit, co je morální a co ne. Svět kolem nás je šedivý a zákon ohebný. Vše kolem nás se řídí podle vlastních pravidel, podle vlastní touhy, podle vlastních potřeb, podle osobních cílů. To vše vytváří morální džungli, kde se šíří strach, beznaděj a agresivita. Řada historiků i futurologů si uvědomuje, že národům nehrozí nebezpečí a zhouba jen invazí cizí armády, ale že my sami jsme strůjci vlastní záhuby. Kde hledat novou naději pro lidstvo? Vlády a politické strany předkládají různé návrhy počínaje vylepšováním kvality a širší dostupnosti vzdělání. Pracovníci ve školství požadují více peněžních prostředků, aby se kvalita vzdělání a chování dětí mohla změnit k lepšímu. Aktivisté navrhují, aby se odstranila sociální nerovnost, jiní navrhují více policistů, tvrdší zákony, trest smrti, více věznic, více pracovních příležitostí, více sociálních programů a seznam možností společenského vylepšování by mohl být nekonečně dlouhý, ale všude tam, kde již byly podobné programy zavedeny, žádná podstatná změna nenastala.

V dnešní době mají mnozí lidé pocit, že okolnosti se na ně valí s děsivou silou. Pouhé zařizování denní existence je čím dál komplikovanější. Německý filosof Hegel prohlásil, že neexistuje lidský problém, který by se nedal vyřešit lidmi a proniknout lidským myšlením, ale to napsal před 150 lety. Dnes by s ním souhlasil jen málokdo. Když čteme noviny, posloucháme rozhlasové nebo televizní zprávy, ztrácíme i ten zbytek optimismu, který jsme si dosud zachovali. Něco jako světonázorové zemětřesení zalomcovalo světem a hodnoty, které byly považovány za solidní a stálé, prostě smetlo. Mnozí lidé jsou ve světě děsivých změn zmateni, většina je duševně a citově přemáhána divokými výkyvy moderního života. Denně jsme zaplavováni novými fakty, komu se netočí hlava z obrovského množství informací a nové technologie? Časopisy a knihy, týkající se výzkumu a nových objevů, přeplňují naše knihovny. Kapacita lidského mozku nemůže držet krok, ale máme nové a stále výkonnější počítače. Nové informace zatěžují vzdělávací ústavy, přenášejí tlak na studenty a naplňují vedoucí pracovníky pocitem obrovské zodpovědnosti za budoucnost lidstva. Stále se zvyšující tempo růstu klade na člověka takové nároky, že ztrácí schopnost řešit své problémy. Ateistka a známá antropoložka Margaret Mead podotýká: "Zvykli jsme si už na to, že svět je moc velký a nedá se zvládnout, takže jsme přijali úlohu nicotnosti, bezmocný pocit, že to, co můžeme pro naši civilizaci udělat, nemá žádnou cenu."

Jaký by měl být postoj křesťana v této zdánlivě beznadějné situaci? Ani my nemáme snadné řešení, ale chtěli bychom říci něco o postoji, jak čelit beznaději. Věříme, že křesťané mají morální povinnost zachovat si optimistický postoj v dobách překotných změn. Na rozdíl od humanistů, kteří věří v evoluční principy lidského vývoje, křesťané přijímají skutečnost, že člověk sám nestačí na to, aby řešil své problémy bez Boží pomoci. Věřící člověk se smířil se skutečností, že jakožto stvoření má své meze a že není neomezeným pánem nad životem a smrtí. Stačí se zamyslet nad otázkou, kdo je Pánem celého vesmíru a jaký smysl má lidský život? Stvořitel nám nesložil celý vesmír k nohám se slovy: "Tak, teď si poraď sám." Život je příliš složitý a komplexní, aby byl člověk sám sobě neomezeným pánem a vládcem. Jenom Bůh rozumí celému světu, On jej drží ve Své ruce a určuje hranice, které zloba a pošetilost lidí nesmí překročit. Bez Božího zjevení nemůžeme pochopit morální stav a úpadek člověka. Naše přirozená mysl, jakkoli akademicky schopná, nemůže rozumět ani vyřešit problémy, které jsou součástí pádu lidské povahy. Humanistické myšlení říká, že člověk je v jádru dobrý a čím dal lepší. Boží Písmo naopak říká, že člověk je špatný a čím dal horší. Tyto dvě pozice nemohou nikdy najít společný postup dalšího vývoje. Přijměme jednou provždy skutečnost lidské omezenosti a závislosti na Božích zákonech, protože ten, kdo ji odmítne, své problémy jen znásobí. Není v lidských silách vyřešit všechny problémy, které nás sužují, není možné ovládnout podmínky, které ohrožují naši existenci, ale můžeme k nim změnit svůj postoj. Jen tak můžeme ovládnout malomyslnost a beznaděj, že nic nemá smysl. Křesťanský pohled na budoucnost je jedinečný. Nevíme sice, co budoucnost v jednotlivých detailech přinese, ale víme, kdo ji řídí a kam směřuje. Někdo řekl: "První křesťané neříkali: podívejte se, kam svět spěje, co na nás přichází, ale říkali dívejte se, kdo přichází." Pravda, první křesťané neobrátili celý svět na víru v jediného Boha, ale byli příčinou takových změn, které ovlivnily mnoho životů. I dnes dobře známe pokušení zvětšovat vše, co je negativní. Před 2 000 lety vypadalo vše také beznadějně. Pronásledování prvních křesťanů bylo tak intenzivní, že by nikdo nevsadil ani zlámanou grešli na to, že skupinka učedníků Ježíše Krista po sobě zanechá jedinou stránku historie. Král Herodes byl rozhodnut zbavit se vůdců církve. Petr a Jan byli ve vězení, Janův bratr Jakub byl popraven - a kamkoli se věřící obrátili, byli honěni a pronásledováni. V Bibli můžeme číst jejich slova:

Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých; jsme bezradní, ale nejsme v koncích; jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni; jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi. (2. list Korintským 4:8-9)

Zde vidíme, že život drastických zkoušek může přinést místo zoufalství naději. Něco takového člověk bez Boží pomoci nedokáže. Snažme se tedy o nový postoj a nezapomeňme, že Boží lidé jsou na vítězné straně. Ve Skutcích 12:24 čteme: "A slovo Páně rostlo a rozmáhalo se." Kromě víry v dobro, účel a nadvládu Boha, vše ostatní se zdá beznadějné.

Věřící mají být na straně naděje a tato slova jsou povzbuzením slabým a bázlivým. Odpověď na všechny společenské krize leží úplně někde jinde. Nestačí odhalovat bezcharakterní politiky, podnikatele podvodníky, nečestné hráče, nevěrné manželské partnery. Nestačí morálku nadiktovat a uzákonit. Nestačí zlo jen trestat. Jak tedy můžeme aktivně nebo pasivně vzdorovat zlu a bezpráví? Zamyslete se nad následujícm veršem. Znáte lepší radu?

Kdysi jste 'vůbec nebyli lid', nyní však jste lid Boží; pro vás 'nebylo slitování', ale nyní jste došli slitování. Milovaní, v tomto světě jste cizinci bez domovského práva. Prosím vás proto, zdržujte se sobeckých vášní, které vedou boj proti duši, a žijte vzorně mezi pohany; tak aby ti, kdo vás osočují jako zločince, prohlédli a za vaše dobré činy vzdali chválu Bohu 'v den navštívení'. (1 Pt 2:10-12)