1. Globální koncept výchovy

Když jsem v srpnu dokončovala říjnové téma globálního konceptu výchovy, měla jsem pocit, že zase předbíhám dobu. Sotva jsem pořady natočila a odeslala, byla jsem z těchto představ rychle vyléčena. Občas si říkám, že jsme u nás přece jen trochu v závětří, že nám nebezpečí globalismu bezprostředně nehrozí, ale nedejme se mýlit. Jistě ne náhodou mi padl do oka článek s titulkem: "Na kameni univerzálních hodnot bude postavena nová škola". Kdyby tím kamenem univerzálních hodnot byl kámen úhelný, Pán Ježíš Kristus, mohli bychom se radovat, ale posuďte sami.

První zpráva říkala, že v Nebušicích (Praha) byl 16. září otevřen první ročník předškolní výchovy pro děti ve věku od 3 do 6 let v rámci programu "Global Concepts International School" - globálních konceptů mezinárodních škol.

Autorka článku, Julia Gray, napsala v anglickém týdeníku The Prague Post, že kancelář Globálního konceptu je zatím umístěna v malém pražském bytě. Do začátku má jen ředitelku a tři učitelky. Paní ředitelka Torstesson-ová říká: "Někde musíme zasít semínko a musíme mu dát čas, aby vzrostlo." Toto semínko nové školy je základem pražské odbočky nevýdělečné organizace Global Concept International School (GCIS) z Washingtonu D.C., která bude první Mezinárodní školou Globálního konceptu v Evropě. Další tři školy jsou v Indii, Číně a v Ugandě. Podle slov paní ředitelky byl Koncept globální výchovy inspirován městskou školou Montessori v Lucknow v Indii, kterou založil Bharti Gándhí. V r. 1959 měla škola prvních pět studentů, dnes jich má 19 000 ve věku od 3 do 18 let. Sunita Gándhí studovala různé vzdělávací systémy světa jako členka World Bank (Světové banky). Na základě svých zkušeností založila Sunita Gándhí Globální koncept netradiční výuky dětí. Obdobný koncept typu Montessori a Waldorfských škol začínají být velmi populární v Severní Americe a v Evropě především v intelektuálních vrstvách rodičů. Soukromé školy přímo vzkvétají všude, kde jsou rodiče nespokojení s úrovní veřejných škol. Princip teorie výchovy vychází z propracovaného a relativně rozšířeného systému z praxe Marie Montessori a Rudolfa Steinera. Kdo jsou tito pedagogové a filosofové, kteří předběhli dobu?

Marie Montessori je lékařka italského původu, která zemřela v r. 1952. Na poli vzdělání a výchovy dětí byla průkopnicí metod, které kladly důraz na tělesnou volnost, neformální a individuální přístup k dětem, rozvoj motorických dovedností a časné psaní a čtení.

Rudolf Steiner byl tajemníkem Teosofické společnosti v Německu. Počátkem 20. století se přeorientoval na učení Antroposofie - moudrost o člověku, která vychází z teosofie, od níž se odtrhla větší orientací na křesťanství.

Teosofie - (H. Blavatská) moudrost božského původu navazuje na esoterní, zejména rosekruciánské tradice a na nauky hinduismu. Teosofie má blízko k mystice, parapsychologii, spiritismu a okultismu.

Helena Blavatská, zakladatelka teosofie, v r. 1879 přesídlila do Indie, kde se díky synkretickému vlivu bráhmanismu, buddhismu a hinduismu začala profilovat její karmanová reinkarnační nauka.

Cíl antroposofie je dosáhnout "objektivního poznání" o božské sféře a napomoci tak člověku k vyššímu vývoji a dokonalosti. Člověk je prý kompozicí fyzického, éterického a astrálního těla a vědomí ("já") se může po stupních přibližovat antroposofickému poznání. Dokonalé poznání se skrývá v kosmické paměti, přístupné jen zasvěceným. Steiner byl ovlivněn evolucionismem a učil, že stupňovitá evoluce se odehrává cestou inkarnací. (Filosofický slovník, 1995) Z ukázkového profilu osobností a filosofií, které ovlivňují teorii výchovy dětí, můžeme snadno poznat, že stále propracovanější metody učení Nového věku k nám pronikají z různých stran.

Globální koncept internacionálních škol (GCIS) je zakotven na čtyřech pilířích (kamenech): Univerzální hodnoty, akademická excelence, globální chápání světa a služba společnosti. V závěru článku paní ředitelka vysvětluje, že Česká republika potřebuje a chce najít něco lepšího a dodává: "Někteří lidé slouží humanismu prostřednictvím ekologických aktivit nebo prostřednictvím legislativních změn; my začínáme prostřednictvím vzdělávacího systému, protože si uvědomujeme, že děti jsou budoucnost národa".

Protože se nejedná o okrajovou záležitost, ale o postupné pronikání východních filosofií do školství, nedalo mi to, abych si s paní ředitelkou Torstesson-ovou nepopovídala. Na první pohled se zdá, že bude vytvořena moderní škola hrou. Vysvětlila mi, že tato výchovná metoda vychází z předpokladu, že děti jsou nezkažené, čisté a dobré. Dítě má touhu pracovat a tvořit, ale dospělí jej neustále odstrkují, protože nemají čas a jsou netrpěliví. Děti uspěchané a zaměstnané rodiče prostě jen zdržují. V nové škole mohou pracovat vlastním tempem. Tam podle svého přání a zájmu tvoří. Učitel dává dostatek prostoru dětské hravosti, aby se mohla rozvíjet jejich celá osobnost a tvořivost. Děti se obvykle samy naučí ve čtyřech letech psát, v pěti číst, aniž by je někdo učil, protože prostě chtějí. Disciplína dítěte se vytváří jaksi samovolně zevnitř. Hlavní zásadou školy je, že dítě nemusí nikdy dělat to, do čeho se mu nechce. Děti se samy naučí kontrolovat svoji mysl, rozum a tělo pomocí názorných příkladů. Paní ředitelka nadšeně vyprávěla, že děti mají obzvláště rády vyprávění různých příběhů v šeré místnosti jen se světlem svíčky. Kdo zná meditační základy, dobře ví, že právě svíčka a její světlo je meditační pomůcka začátečníků.

Učitelé dohlíží, aby dítě mělo naprostou svobodu a volnost zkusit vše, co chce. Některé děti se dovedou na tvořivou práci soustředit od útlého věku a touto metodou mohou získat skutečně řadu vynikajících výsledků. Na druhé straně je řada dětí, které jsou roztěkané, neposednější a nezbednější. Ty si od malička zvyknou, že jim nemá nikdo nic přikazovat, že nemusí dělat nic, co je nebaví nebo nezajímá.

Škola hrou je nám díky tradici a metodám Jana Amose Komenského velmi blízká. Může se i zdát, že je to jakási náhrada mateřské předškolní výchovy, kdy dítě nemá přesně určený režim dne, ale v domácím prostředí získává celou řadu dovedností svým tempem. Ani pro takové děti není nic neobvyklého, když se naučí číst a psát, protože samy chtějí. Pro intelektuální vývoj dítěte není nutné, aby uměly číst ve čtyřech letech, víme, že nestačí jen dobře číst, poslouchat a hltat informace, nebo přijímat univerzální hodnoty, ale pro dítě je nejdůležitější celkový rozvoj osobnosti. Pozor, nedejte se mýlit. Globální koncept výchovy klade důraz nejen na akademický růst osobnosti dítěte, ale především na duchovní rozvoj univerzálních hodnot.

Závěrem bych chtěla upozornit rodiče, aby byla jakákoliv neověřená výuka s kontroverzním obsahem uskutečňována jen s plným vědomím rodičů a jen na jejich výslovné přání. Automatické zavádění plošné "Výchovy ke zdravému životnímu stylu", nebo zavádění soustavné sexuální výchovy od 1. třídy, je pro řadu rodičů nepřijatelné. Je nepřípustné, aby byly děti ve škole indoktrinovány a manipulovány v názorové, morální a etické oblasti bez vědomí a souhlasu jednotlivých rodičů. Pokud si někteří rodiče takovou výchovu přejí, mají na ni právo, ale nikdy by neměla být nikomu plošně vnucována a integrována do celé řady předmětů. V září jsem se zúčastnila společného zasedání Výboru na ochranu rodičovských práv. O to více jsem přesvědčena o důležitosti informovat rodiče o globálním dění ve školství, které přichází i k nám. Pokud máte zájem o práci Výboru na ochranu rodičovských práv, nebo osobní zkušenosti, napište nám.