3. Globální koncept výchovy

Jaký bude vztah rodičů, dětí, učitelů a škol v budoucnosti? Dříve jsme znali tlak ideologického rázu, dnes je v zájmu vyšších cílů vyvíjen na žáky i učitele nátlak duchovního rázu. Pro potřeby globální metody vzdělávání je potřeba vytvořit nový typ učitele. V Americe se musí většina učitelů podrobit recertifikaci, vlastně i rekvalifikaci, aby mohli nadále zastávat roli nejen pedagoga, ale také terapeuta. Učitel, který není ochoten používat novou metodiku jako je meditace, relaxace, vizualizace a celé spektrum učení Nového věku, je z řad pedagogů vyřazen. Nový typ učitelů má přistupovat k výuce jako přistupuje psycholog k pacientovi při klinické praxi. Učitel má systematicky využívat výzkumy a výsledky klinické psychologie, aby mohl ovlivňovat a usměrňovat schopnost rozhodování dítěte na všech stupních vědomí. I průměrný psycholog ví, že chování a akce dítěte ovlivňuje celá řada vnějších podnětů. Na mozek a mysl dítěte působí televize, hudba, hudební klipy, knihy, časopisy, video filmy, počítačové hry, kamarádi, spolužáci a v neposlední řadě i psychologická manipulace ve školách. Každá z uvedených metod vyvolává v dětech myšlenkové asociace, které formují, ovlivňují a mění morální a etický postoj v osobním chování a aktivitách. První nezanedbatelnou skutečností je, že se do výchovného procesu dětí a mládeže zapojuje stále více psychologů. Dříve psychologové nabízeli pomoc jen těm dětem, které měly určité problémy. Dnes se jedná o plošný experimentální výzkum pod hlavičkou universitních studií. Někteří profesionálové a odborníci jmenovaná nebezpečí popírají a zlehčují, ale statistiky jsou neúprosné. Západní školy vykazují stále nižší akademické výsledky, přestože vynaložené finanční prostředky ve školství neznají hranic. Čím komplexnější péči školy poskytují, tím horší kázeňské přestupky řeší. Dříve se žáci báli učitelů, dnes se učitelé bojí žáků. Na pomoc učitelům přicházejí psychologové. Ti pracují s dětmi formou poradenství nebo psychologických testů, které mohou být velmi důvěrné a mohou se týkat nejen osobnosti dítěte, ale celého profilu rodiny. Žáci se účastní různých psychologických her a modelových situací. V posledních letech vznikl v pedagogice nový obor, tzv. věda o chování (behavior science). Tato nová disciplina se zabývá především profesionální manipulací myšlení, ať se jedná o sublimální ovlivňování, sebehypnózu, asertivní praktiky, regresní terapii, programování nebo deprogramování myšlení a celá řada programů svépomoci. Ve školách mají tyto metody neomezené možnosti působení na přetváření osobnosti dítěte.

V Americe proběhla během posledních pětadvaceti let ve veřejném školství celá řada psychologicko výchovných a vzdělávacích experimentů. Mezi ty nejstarší patřil koncept "otevřené třídy". Místo tradičního uspořádání tříd a lavic měly děti naprostou volnost; nemusely sedět, neměly stálé místo a během vyučovací hodiny děti řádily podle svého a na jakékoliv domluvy učitelů nebraly ohled. Pak už nestačilo ani dodatečně posílit zvukové bariéry. Řada vynikajících kantorů ze školství raději odešla. Koncept otevřené třídy byl takové fiasko, že se mnozí rodiče raději rozhodli hledat pro své děti privátní školu s tradiční výchovou.

Uveďme si další experiment: V rámci prevence sebevražd byla zavedena výchova o smrti. Studenti se v hodinách umírání seznamovali s metodami smrti opravdu důvěrně. Vyzkoušeli si, jak je příjemné či nepříjemné ležet v rakvi. Studovali různé kulturní a etnické pohledy na sebevraždu, smrt, a byli seznámeni s myšlenkami euthanásie. Výsledek zavedení prevence sebevražd vedl k tomu, že žáci deváté a desáté třídy byli přesvědčeni, že sebevražda je možné řešení osobních problémů. Nejednalo se jen o teoretické vyučování, ale i o praktické následky, o čemž svědčí prudký nárůst sebevražd mezi mládeží a něco zcela nového, jako jsou sebevraždy skutečně malých dětí. Sebevraždy se staly "módní" záležitostí a často se stalo, že z jedné třídy se sebevražednými pokusy "nakazilo" několik spolužáků. O čem nikdo nemluví, je skutečnost, že na každý úspěšný pokus o sebevraždu připadá dalších třicet pokusů, které jsou neúspěšné. Podle jednoho průzkumu kalifornských škol se ukázalo, že jeden ze čtyř studentů vážně zvažoval sebevraždu. V Austrálii umírá více mladých vlastní rukou než na silnicích. Navíc, mnoho automobilových smrtí nejsou dopravní nehody, ale ve skutečnosti sebevraždy za volantem. Ptáte se, jak je to možné? Mladí lidé jsou zmítáni protichůdnými názory, řídí se relativními hodnotami, dělají si, co chtějí, jsou stejně zmateni a vystrašeni jako trosečníci na vlnách rozbouřeného oceánu. Dnes je jen málo těch, kdo žijí v úplné rodině se svým biologickým otcem a matkou. Rodinné poměry větší části děti jsou neuspořádané. Výchovná role mužského a ženského modelu chybí. Pracující matky, chybějící otcové, fyzická nepřítomnost rodinného kruhu prohlubují dětskou zranitelnost a úzkost. Kolik dětí žije ve strachu z rodičovského rozvodu, kolik dětí rozvod svých rodičů přežije s psychickým poškozením mentálního zdraví. Ve školách jsou v hodinách sexuální výchovy naváděni k tomu, aby hledali svou sexuální orientaci a identitu. Ještě děti experimentují se stejně nezralými a zmatenými spolužáky. Studenti jsou vychováváni tak, že hledají vlastní identitu, neznají bezpečný přístav rodiny, nemají úctu k lidskému životu, protože takové hodnoty jim neměl kdo předat, ať jde o otázku potratů nebo naprostý nezájem o stárnoucí generaci. Tíhu osamění řeší mladí v partách, alkoholem a drogami. Taková mládež vnímá sebe sama jako člena smečky, která uznává jen právo silnějšího a jedinec bojuje všemi silami a prostředky o přežití. Naše děti vidí na vlastní oči morální úpadek dospělých a ony samy přinesou ještě bohatší úrodu zla.

Zabývat se fiaskem zavádění plošné sexuální výchovy by bylo zbytečným nošením dříví do lesa. Znovu musím zdůraznit, že dlouhodobý cíl globálních metod výchovy je odstranit z výchovy jakoukoliv židovsko-křesťanskou morálku, etiku a především úplně eliminovat existenci pána Boha a Jeho vztahu k člověku. Nejde o nic jiného než o globální proměnu fundamentálních hodnot současné generace, jejich chování, myšlení, názorů a sebeuvědomování se. Nedílnou součástí vědecké disciplíny o chování člověka je tzv. situační etika, nebo-li různé modelové situace, které je třeba řešit s ohledem na různé podmínky a unikátnost situace. Krást se nemá, ale když máš například hlad, pak krást můžeš. Kolik mladých krade jen proto, že něco prostě chce. A proč by nekradli, kradou i dospělí a nijak se tím netají. Situační etika zapustila své kořeny u nás ještě dříve, než ji odborníci definovali. Jejím zakladatelem je Američan pan Fletcher, který říká: "neexistuje jiné absolutno, než absolutno lásky". Co se skrývá za krásnými slovy jako je absolutno lásky? Například myšlenky, že je láskyplné roztrhnout manželství, kde láska partnerů pohasla. Manželství je pouhý přežitek doby a zbytečná formalita. Člověk musí "lásku" cítit, mít a žít intenzivně. Proto je "láskyplné" hledat nový vztah plný lásky. A proto je "láskyplný" akt zabití nenarozeného, protože to je lepší alternativa než přivést na svět nechtěný, neplánovaný život. Proto je "láskyplné" nechat zemřít dítě, které se zrovna nepodobá představám svých rodičů. Proto je "láskyplné" nechat umřít hladem a žízní pacienta, jehož život neodpovídá představám kvality života hodného žití. Proto i "láskyplný" homosexuální vztah může zajistit adoptovaným dětem zdravé prostředí výchovy. Proto je "láskyplné" manipulovat s lidskou genetikou, proto je "láskyplné" být osvobozen od všech předsudků biblických hodnot a vytvořit nového člověka, který je sám sebou. Na první pohled by se mohlo zdát, že situační etika je laboratorní pokus, že je to jen forma hry, můžeme si namlouvat, že takové experimenty nemohou nikoho negativně ovlivnit, ale nedejte se mýlit. Novodobí profesionálové ve školství se sami stávají obětí iluze a klamou sebe i veřejnost, která s důvěrou spoléhá na odborné dovednosti pedagogů a vychovatelů. Čím je společnost vyspělejší a bezbožnější, tím více má psychologů, psychiatrů a právníků. Díky experimentům globálního vzdělávání jsou miliony dětí a příští generace mentálně, psychicky a legislativně ohrožovány a znehodnocovány. V rámci populační kontroly a rodičovského plánování jsou každoročně vražděny miliony dětí. O svobodě jsme všichni snili dlouhá desetiletí, nedovolme, abychom za ni platili ztrátou toho nejdražšího, co máme, odcizením vlastních dětí. Rodina a děti jsou dnes v právním slova smyslu snad nejvíce ohroženou skupinou. Pokud chcete udělat pro své děti trochu více, napište nám. Výbor rodičů na ochranu rodičovských práv vám může pomoci.