Cestovatelé Šimánkovi

Naše sondy se střídavě věnovaly partnerským vztahům, manželství, rodičovství, výchově dětí a problematice dospívajících. Začaly prázdniny, dovolené a je čas, abychom maličko ubrali tempo v našich sondách. Společně si vydechneme, aby nám mohl být tento pořad inspirací, co s načatým létem. Před nedávnem jsme byli osloveni svědectvím o neopakovatelné soudržnosti manželství, rodičovství a rodiny při příležitosti diákové produkce cestovatele a fotografa Leoše Šimánka. Tentokrát jsme sledovali cestu z hranic Mexika až na kanadskou hranici, putování přes šest tisíc kilometrů dlouhé. Šimánkovi žijí střídavě v Kanadě a v Německu, kde v minulých letech vyšla celá řada knih plných nádherných fotografií z každoročních cest. První polovinu cesty, celých 3000 km po hřebenech hor zdolal Leoš s manželkou Lenkou a devítiletým synem. O rok později dokončili putování s tříletou dcerkou Verunkou. Nahlédnutí do života jedné rodiny těžko vykreslí odborná sociologická studie tak přesvědčivě, jako tento příběh. Dlouhotrvající potlesk stovek návštěvníků každého představení svědčil o tom, že diváci byli nadšeni nejen nádherou přírody, ale i životem rodiny, manželského souznění a pohody, jakou si dovede v životě představit jen málokdo z nás. Bylo úžasné pozorovat, jak se z devítiletého syna stává muž, který má před sebou vzor a příklad fyzické zdatnosti a vůdčí role otce. Viděli jsme, jak muži loví ryby, staví stany, kácí stromy, spolu zdolávají strmé stěny a ve chvílích odpočinku a táboření syn s matkou pracuje na školním učivu, protože prázdniny byly pro takové putování přece jenom příliš krátké a škola nečeká.

Druhá polovina putování ukázala vnitřní strukturu rodiny ještě hlouběji. Tři měsíce spolu putovali dva dospělí a dvě děti, dva muži a dvě ženy úplnou divočinou. Jejich vzájemná interakce byla přímo úžasná. Každý měl přesně vymezené místo. Muži nesli větší fyzickou zátěž a zajišťovali pro ženu a dítě bezpečné zázemí. Pro ty, kdo si nedovedou představit tříleté dítě na takové túře, otec rodiny rozptýlil všechny pochybnosti. Bylo nádherné, když svým mužským způsobem popisoval, jak malá Verunka v jednom okamžiku zpudinkovatěla a sesula do věčných lovišť tvrdého spánku. Někdy spala v sedačce na zádech otce, jindy usínala v sedle koně. Verunka se na cestu nemohla vydat bez medvěda Huga, což připadalo otci nejdříve zbytečné, ale když to bylo pro dítě tak důležité, svolil. Medvěd se osvědčil, neboť na jeho měkké hrudi odpočívala Verunčina hlavička, když pospávala. Jakmile Verunka pochodovala samostatně, nosila Huga na zádech ona a věřte, Hugo byl skoro stejně veliký jako Verunka. Na koni jezdila Verunka báječně, ale nemohla být sama delší dobu, protože ve chvíli únavy by se z koně prostě sesunula. Otec a syn se vydávali za dalším dobrodružstvím. Obzvláště pro muže se v přírodě mění pojem o čase. Ve chvíli, kdy se rozhodli, že si na chvíli odskočí, aby slezli severní stěnu jakési další hory, nebylo žádným překvapením, že ono odskočení trvalo tři dny. Když si Leoš bral za ženu Lenku, vyženil i syna. Přátelé mu prorokovali: Kamaráde, tvoje čundrování končí. Neskončilo, protože muž nalezl ženu přesně takovou, jakou potřeboval. Ženu, která při svém muži stojí a ve stejném duchu společně vychovávají a vytvářejí bezpečné zázemí pro děti. Šimánkovi jsou obdařeni fyzickou zdatností a optimismem, který je provází jedinečným životem. Živé slovo, prolínající se obraz z celé řady diaprojektorů současně a hudební doprovod byl nejen zážitek, ale působil jako balzám pro duši. Nechali jsme se unášet hlubokým obdivem ke kráse přírody, sounáležitosti člověka se stvořeným světem, krásným vztahem muže, ženy a jejich dětí. Nadšení a dlouhotrvající potlesk diváků potvrdil, že rodina není přežitek doby ani dnes.

Každý z nás v srdci touží prožívat podobným způsobem naprostou jednomyslnost zájmů i životních cílů. Když si promítám do budoucna, jaká nebezpečí číhají na Šimánkovy děti, věřím, že budou do života připraveny tak, že odolají všem nástrahám a svodům. Šimánkovi dali svým dětem lásku, pozornost, čas a hodnoty, které dnešní společnost nezná. Přeji Šimánkům a obzvláště jejich dětem, aby si v životě dokázali chránit intimitu rodinného zázemí.

A tak je na místě, abychom si položili otázku, jaké jsou předpoklady úspěšného rodičovství a nejlepší výchovy dětí. Dětství bylo ve středověku ohraničeno věkem asi osmi let. Dnes je dospělost dětí podle různých mezinárodních dokumentů posunuta většinou na hranici osmnácti let. Na první pohled by se mohlo zdát, že v dnešní době mají děti mnohem více času plně rozvinout své schopnosti a určitě jsou lépe chráněny před vykořisťováním, ale je tomu skutečně tak? Zavedení povinné školní docházky nejen oddálilo pracovní zařazení dětí, ale také je oddělilo a podstatně omezilo výchovný vliv rodiny. Čím déle zůstávají děti v péči škol, výchovných institucí a čím déle jsou považovány za nedospělé, tím menší nesou odpovědnost za své činy. Stále více mladých lidí nevyrůstá jako odpovědní, kompetentní a ohleduplní občané. Mladiství často zneužívají ochranu zákona před trestním postihem. Vidíme, že na jedné straně jsou děti chráněny před osobní odpovědností, na druhé straně se rozhodují v oblasti morálního a etického života zcela nevázaně. Někteří mladiství na svoji nezletilost dokonce hřeší. V některých případech se dá říci, že děti žijí jako dospělí a dospělí se chovají jako nezletilí. V mnoha především nejvyspělejších zemích uvažují zákonodárci o podstatném snížení věku odpovědnosti dětí za své kriminální činy. Můžeme se ptát, proč se dnes rodičům i odborníkům často nedaří vychovat děti podle ideálních představ?

Čím se liší dnešní dětství od toho minulého? Jak jsme již řekli, končil svět her pro dítě někdy kolem osmého roku. Dětská práce byla součástí života nejdříve v rodinách, později v továrnách. Podobná situace existuje v celé řadě rozvojových zemích dodnes. Děti přebíraly celou řadu drobných úkolů, pečovaly o sourozence, domácí zvířata a pracovaly na polích. Každá dívka byla připravena na mateřskou roli praktickou zkouškou na mladších sourozencích. Dnes většina dětí vyrůstá jako jedináčci a místo sourozence mají pejska. Jako rodiče budou tyto děti vychovávat v budoucnu už jenom pejska. V rodinách, často na jejich troskách, žijí vedle sebe sice pokrevně spříznění, ale jinak cizí lidé. Problematika neúplných rodin, omezená péče jen jednoho z rodičů, citová nezralost provází jedince od dětství, přes dospělost až do samého stáří. Nedostatek citových vazeb je jednou z příčin, proč je současný generační problém mnohem vážnější. Mladiství v pubertě hledají lásku mezi svými vrstevníky. Silná touha po intimním partnerství, rané erotické zkušenosti a předčasný sexuální život přispívá k celkové dezorientaci a znehodnocení tradičních hodnot a norem chování. Děti vydané na pospas nezájmu rodičů žadoní o pozornost, žadoní o lásku. V zemích třetího světa umírají děti hladem, v nejvyspělejších zemích umírají děti citově nedostatkem lásky a pozornosti. Děti trpí podvýživou tělesnou i duchovní. Rodina by měla děti ochraňovat před každým ohrožením, tedy i před nedostatečnou péčí, odcizením a samotou. Někdy se zdá, že rodiče přivádějí na svět děti jen fyzicky a tělesně. Nikdo nemá právo vzít dítěti život tělesný, stejně tak by neměli rodiče odpírat dítěti zdravý citový vývoj duše a hluboký vztah k Bohu. Milující rodiče nemusí dát dětem vše, po čem zatouží, vše, co vidí, ale mohou dát dětem srdce, kterým působí na duši dítěte. Mateřství a rodičovství mohou být nejkrásnější chvíle nejúžasnějšího poslání, které může muž a žene v životě poznat. Milující rodiče jsou nositeli morálních, etických a intelektuálních hodnot, které v dítěti harmonicky rozvíjejí cit a lásku.