Mozek dítěte

Toto století přineslo řadu nejen vědeckých, společenských, ale i výchovných experimentů, založených na principech evoluční biologie, které v nás potlačily duchovní potřeby. S tímto obrovským nedostatkem se potýkáme po celý život. V minulém pořadu jsme hovořili o úžasných schopnostech a možnostech dětského mozku. Jen málokdo si uvědomuje, jak výkonný je mozek dítěte v nejútlejším věku. Dokonce ještě před narozením mozek dítěte do sebe vstřebává všechny potřebné informace, aby je později mohl využívat a zpracovávat. Stačí sledovat překotný fyzický růst a množství dovedností, které dítě zvládne během prvního roku života. Vidíme, že jde o neopakovatelnou událost. Vzpomínám si na americký televizní dokumentární pořad o prenatální výchově a komunikaci s ještě nenarozenými dětmi. Jednalo se o smíšené manželství, otec byl Čech a matka Japonka. Dnes můžeme sledovat a měřit, jak citlivě vnímá ještě nenarozené dítě matčino rozpoložení a reaguje na zvukové, hlasové a citové podněty. Tito rodiče, ač se to zdá být absurdní, ke svým ještě neporozeným dětem hovořili, recitovali, četli jim, přehrávali hudbu a po narození přirozeně pokračovali ve stimulaci dětského poznávání. Měli tři dcerky a všechny dosahovaly fenomenálních úspěchů. Jejich jazykové, hudební a akademické schopnosti byly přímo úžasné. Když nastoupily do první třídy, neměly se co učit. Školní látku děvčata zvládala s neobyčejnou hravostí a v době, kdy měly být ještě na základní škole, excelovaly na školách vysokých. Tuto metodu následovala celá řada dalších rodičů a předškolní období se stalo středem pozornosti těch, kteří hledají ty nejlepší cesty, jak v dítěti probudit, rozvinout a povzbudit všechny schopnosti, které jsou mu dány.

Naštěstí mají rodiče dětí, především v Americe, možnost zvolit různé typy vzdělání - od privátních a experimentálních škol až po řadu programů výuky, kdy učební látka není dělena na ročníky, semestry či pololetí, ale je rozdělena do samostatných bloků. Metoda bloků se úžasně osvědčila např. u dětí s omezeným rozsahem pozornosti. Tyto děti mají obtíže pracovat v normálním prostředí třídy, kde je hodně rušivých impulzů nebo mají z různých důvodů jinou úroveň znalostí než odpovídá jejich věku. Každý student má svůj pracovní koutek, něco podobného jako kabinky jazykové výuky, kde pracuje na zadaném bloku učiva samostatně. Učitel kontroluje chápání látky formou průběžného testování a průběžně zadává další úkol, podle individuálního tempa žáka. Potřebuje-li pomoc, dostane ji v okamžiku, kdy se zadrhne. Teprve po prokázaném zvládnutí bloku může pokračovat. Často se stává, že některé děti mohou být v jazykové oblasti na úrovni čtvrté třídy a současně v matematice mohou pracovat na látce sedmé třídy nebo opačně. Nikdy se nemůže stát, aby se dítě nudilo, nebo nějakým nedopatřením proklouzlo do oblasti výuky, kde nemá solidní základy. Čím více se rodiče zajímají o kvalitu výuky, tím více možností mají. Je škoda, že se většina rodičů začne vážně a aktivně zajímat o vzdělání dítěte až ve chvíli, kdy se blíží přijímací zkoušky, protože to už může být to nejlepší, co v dítěti je, zanedbáno. Během posledních patnácti až dvaceti let se velmi osvědčily různé formy domácího vyučování, dnes je v Americe asi milion dětí, které jsou touto formou vyučovány a dosahují vynikajících výsledků. Otázka domácích škol je tak široké a fascinující téma, že si zaslouží více pozornosti a nejméně jeden celý pořad.

Co dodat? Z uvedených skutečností vidíme, že dítě není pouhé lidské mládě, které je nám svěřeno do péče. Mělo by nás napadnout, že člověk a především jeho vývojové etapy od narození mají geneticky zakódované takové schopnosti, které nejsou výsledkem náhodných evolučních procesů, ale Božího obdarování. Je smutné, že jsme na místo Stvořitele povýšili víru ve vševysvětlující evoluční dogmata, která nám namlouvají pochybné nauky vývojové teorie. Místo toho, abychom zkoumali svůj vztah a původ u Boha, hledáme své kořeny u zvířecích předků. Místo abychom se dívali vzhůru k Bohu, sami sebe degradujeme do lidské přízemnosti a pudovosti. Nejdůležitější etapu lidského rozvoje osobnosti zcela zbytečně a hloupě zanedbáváme. Není pravděpodobnější, že učení evoluce nám předložilo chybný pohled na potřeby člověka? Nebojte se své dítě zahrnovat pozorností, láskou, hýčkáním, mazlením, hlazením, žvatláním, mluvte na své děťátko, zpívejte, čtěte, hrajte si spolu. Hra je ten nejlepší způsob, jak se dítě učí. Všechno ostatní počká. Pamatujme, že to, co do sebe nevstřebá dítě v prvních dnech, týdnech, měsících a letech života, již nikdy nedohoní. Co zůstane v paměti uloženo, je uloženo tak hluboce, že si nakonec ve stáří vybavíme detailní zážitky z dětství, ale nepamatujeme si, co se stalo před pěti minutami. Jak často říkáme, ve stáří se člověk stává opět dítětem. I dnes platí, co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Jaké mládí prožijeme, takové stáří dožijeme. To platí především o duchovní oblasti.

A ještě několik poznámek a zajímavostí, k dětem a jejich výchově. Slovo chůva u nás neuslyšíte, ale au-pair zná dnes snad každá mladá dívka. V celé řadě zemí je pozice au-pair zcela normální, i když ne pro každého dostupná. U nás však chůvu nebo pomoc v domácnosti, jak bychom tomu mohli říkat normálně, ještě dnes považujeme za buržoazní přežitek. Celá řada mladých dívek, studentek, vyjíždí do zemí západního světa, aby pečovaly v rodinách o děti, pomáhaly v domácnosti a aby se během svého pobytu v cizí zemi naučily nebo si procvičily cizí jazyk. Na první pohled se může zdát, že pozice au-pair je určitý druh snobismu, zhýčkanosti západního světa, ale nedejte se mýlit. Společenský přínos péče o děti v rodinách uznávají i státy, které mají jinak striktní emigrační zákony a studentům víza pro takový pobyt udělují. Náročnost výchovy dětí a pomoc v domácnosti je důležitá pro blaho dětí a hladký chod rodiny. Dítě prospívá v domácí péči pod dohledem maminky nebo chůvy lépe než v celodenním zařízení té nejlepší kvality. V západních zemích je mnoho rodin a matek, které nejsou zaměstnané, přesto počítají s pomocí v domácnosti.

Materialistická ideologie zredukovala mateřskou funkci pouze na reprodukční funkci lidského druhu. Není divu, že se ženy takovému údělu brání. Ty, které dávají přednost profesionální kariéře a pokud děti ze svého života nevyloučí úplně, přenechávají péči o dítě profesionálům. Vzájemný kontakt prospívá dětem i rodičům, přesto předáváme děti péči jiných žen, jen s tím rozdílem, že nepečují o svěřené děti jako matky, ale pečovatelky a vychovatelky.

Závěrem chci říci, že hodnota mateřské péče je v moderní společnosti, a obzvláště u nás, naprosto nedoceněná. Je smutné, že společenská hodnota mateřství je dodnes opomíjena v neprospěch rodiny, žen i dětí. V zemích socialistického tábora a později i západního světa padl na bedra žen největší podíl zodpovědnosti nejen za výchovu dětí a domácnost, ale i hospodářsko ekonomický přínos žen se stal téměř nezbytností k finančnímu zajištění rodiny a společnosti. Zapomněli jsme, že základ úspěšné výchovy dětí v negativním světě je zrcadlem pozitivních vztahů v rodině.