Rozvoj osobnosti dítěte

Z praktického hlediska můžeme rozvoj osobnosti dítěte v jednoduchosti rozdělit na čtyři období - období regulace, organizace, dezorganizace a reorganizace.

První etapa je období regulace. Ideální péče o dítě od narození až do věku šesti nebo sedmi let, tedy předškolní období, by mělo probíhat pod dohledem a péčí matky a rodiny. Moderní lékařská péče o matku a dítě v porodnicích rozdělila matku a dítě hned po porodu. Doporučení lékařů a chvála dětské výživy odcizila matky a kojence ještě více od vytvoření pevného citového pouta. Maminky se díky několikadennímu pobytu v porodnici pod dohledem odborníků nakonec ani nenaučí novorozence kojit a ještě dnes kojí své děti dlouhodobě jen málo z nich. Je nade všechny pochybnosti prokázáno, že tělesný kontakt matky s dítětem je životně důležitý a mateřské mléko obsahuje obranné látky pro zdraví dítěte. Každý pediatr potvrdí důležitost kontaktu s matkou pro těžce nemocné dítě. Opuštěné děti nemají vůli žít. Ve třináctém století nařídil císař Friedrich II. krutý experiment. Nařídil, aby pěstounky a kojné pečovaly o svěřené děti tak, že je sice kojily a koupaly, ale jinak jim nesměly projevit náklonnost slovem ani chováním. Ani jedno z dětí tento experiment nepřežilo.

Je zajímavé, že např. v Americe těžko objevíte dětské domovy a kojenecké ústavy jako u nás. To není proto, že by tam bylo méně opuštěných dětí, ale proto, že každé dítě, které se nachází i jen dočasně v nouzi, je umístěno v co nejkratší době do tzv. Fostrovy péče v náhradní rodině. Legální a soudní spory nejsou brzdou umístění dítěte do dočasné péče pěstounů. V Americe je celá síť rodin, které se takto starají o děti, jež nemohou být z různých důvodů u svých rodičů nebo nejsou určeny k adopci. Některé děti zůstávají v náhradní rodině dny a týdny, jiné celé měsíce a roky, aniž by musely čekat na výsledek soudního řízení. Pro dítě je nesmírně důležité, aby mělo stálý okruh dospělých, kteří o ně pečují.

Období regulace následuje další etapa života a tou je školní docházka, nebo-li období organizace trvající asi do věku 12 let. Říkáme, že jde o věk napodobování nebo imitování. Děti jsou po většinu dne odloučeny od rodičů a v praxi si ověřují svoji samostatnost. Hledají vlastní identitu a často jim víc záleží na mínění spolužáků, než dospělých. Tam, kde chyběl výchovný vliv rodiny a základy duchovní výchovy, těžko obstojí biblické napomenutí: děti, poslouchejte své rodiče, protože je to spravedlivé před Bohem. Ne nadarmo Boží slovo otcům připomíná: vychovávejte děti v kázni a napomenutích. V knize Přísloví čteme: ... syn moudrý dělá radost otci, kdežto syn hloupý působí žal matce, ... kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, kárá ho včas, ... syn otcovským káráním zmoudří, kdežto posměvač pohrůžky neposlouchá. Tyto verše rozdělují rodičovské úkoly. Matka o dítě pečuje a poučuje jej, zatímco otec dítě kárá a uplatňuje rodičovskou autoritu, vydává příkazy a očekává jejich plnění. Muž není despota, ale milující otec, který nemá děti dráždit ke vzdoru a malomyslnosti. V knize Přísloví čteme: zasvěť chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne. To je rodičovská naděje, že dítě přežije ve zdraví i období nastupující puberty, které označíme jako období disorganizace. Právě v tomto období dochází k výrazným konfliktům mezi dětmi a rodiči. Pokud má mládež ustálené etické a mravní hodnoty, přežívá rodina bouřlivé zrání s minimálními problémy. Většina hromadně odchovaných dětí odmítá společenské hodnoty rodičů a dospělých. Poslední období nazýváme období reorganizace, tedy vlastního uspořádání života a hodnot. A právě poslední fáze je věrným obrazem úspěšnosti rodičovského poslání.

Prvním předpokladem zdravého vývoje dětí je funkční rodina, manželský svazek a mateřská péče. Dítě potřebuje pro normální vývoj nejen matku, ale i otce, aby vidělo a prožilo rodičovskou lásku a poznalo sounáležitost dětí a dospělých. Děti, které vychovává pouze jeden rodič, mají určitý handicap, s kterým se těžko vyrovnávají. Druhý předpoklad zdravého vývoje dítěte je rodičovská péče, starostlivost, pozornost, vzájemná láska, důvěra a vzájemná oddanost rodičů. Lásku k dítěti nevyjadřujeme tím způsobem, že mu poskytneme neomezenou svobodu, ale v atmosféře lásky je nutné stanovit hranice rodičovské autority. Často se totiž stává, že se celý svět točí kolem jedináčka, který, jak jinak, řídí rodiče. Dítě nemůžeme usměrňovat bez lásky, a současně je nemůžeme milovat bez usměrňování. Láska není rozmazlování, ale míru citlivého hýčkání a projevů lásky nemůžeme nikdy přehnat. Na třetí místo zdravého vývoje dítěte patří dobrá komunikace v rodině, neustálé spojení, dorozumívání a ujasňování pravidel. V rodině děti poznávají základy mezilidského soužití, disciplinu a pracovní návyky. Proto je důležité, aby byli rodiče na předškolní péči a výchovu dítěte dobře připraveni. Pokud tuto oblast výchovy nezvládnou, mají před sebou obtížné období. Čtvrtý předpoklad zdravého vývoje dítěte je soudržnost rodiny, kdy dítě ví, že je nedílnou součástí celku. Tam rozlišuje rozdílné role muže a ženy, v rodině názorně prožívá základy sexuální výchovy a vlastní výchovu k rodičovství. Pátým předpokladem zdravého vývoje dítěte jsou zábrany, omezení, pravidla a stálé utvrzování v oblasti sebeovládání. V knize Přísloví můžeme číst: Můj synu, poslouchej otcovo kárání a matčiným poučováním neopovrhuj, ... věnuj pozornost moudrosti, nakloň srdce rozumnosti, ... neodvrhuj Hospodinovo kárání, nestav se na odpor jeho domlouvání, ... dodržuj otcovy příkazy, a matčiným poučováním neopovrhuj, ... vždyť příkaz je světlem a vyučování osvěcuje.

Nedílnou součástí výchovy, tedy šestý předpoklad zdravého vývoje dítěte, je předávání a sdělování duchovních a morálních hodnot, které jsou pro rodiče a děti závazné. Rodiče nesou odpovědnost za duchovní rozvoj dětí. Děti potřebují vědět, co je v životě důležité, co je závazné a neměnné. Tento šestý bod je asi v dnešní době nejproblematičtější. Společnost a školní výchova bere morální a etické hodnoty na lehkou váhu. Zlaté pravidlo pro život již dávno neplatí. V životě dětí, v rodinách, ve školách vládne hodnotový chaos. Všude kolem nás umírají na následky citové deprivace desítky tisíc dětí. Jen ve Francii umírá vlastní rukou 40 000 dětí ročně, u nás jsme v počtu dětských sebevražd na třetím místě na světě. Abychom tento trend mohli nějakým způsobem zvrátit, je třeba, abychom se nad úkoly mateřství a rodičovství zamysleli. Kolik dnešních rodičů bylo v dětství traumatizováno separací v jeslích, školkách a družinách? Kolik dnešních dětí se jako děti ulice vymykají všem výchovným vlivům dospělých? Pokud chceme na této situaci něco změnit, je třeba, aby se mateřství věnovalo nejméně tolik pozornosti, jako sexuální výchově, vždyť jedno s druhým úzce souvisí. Nikdo nemůže nahradit malému dítěti prostředí rodinné výchovy, péči matky a přítomnost otce. Základy chování, které si dítě odnáší do života během předškolního věku, by měly být formovány v rodině.