Radost dávat a umění přijímat

Prázdniny a dovolené se nám pomalu chýlí ke konci. Ty letošní pro mnohé z nás vypršely doslovně i obrazně. Co se dělo v prvním červencovém týdnu, nemá obdoby, a s jistotou můžeme říci, že na tyto dny jen tak nezapomeneme. Záplavy smetly mnoho domů i životů. Přívaly vody zničily letošní úrodu, strhly cesty, mosty a železnice. Dny, které otřásly životy jednotlivců, obcí, měst a celé země, budou nezapomenutelnou historickou událostí.

Již delší dobu mi leží na srdci téma, které s událostmi minulých týdnů úzce souvisí. Dejme dnešnímu pořadu název: Radost dávat a umění přijímat. V době budování socialismu jsme si zvykli, že almužny a dobročinnost je něco společensky nedůstojné. Sociální zabezpečení od kolébky po hrob pohřbilo dobročinnost a většinu filantropických vlastností jednotlivce. Nedostatek možností vykonávat dobročinné skutky ochromovalo charakter občanů po celá desetiletí a přispívalo k lidské lhostejnosti a vypočítavosti. Místo potěšení z dobrého skutku lásky k bližnímu vládla závist, která má stejně hluboké kořeny jako rostlina bolševičníku. Protože jsme byli dříve zvyklí jako národ čerpat ze státních zásob, aniž bychom přemýšleli nad tím, že žádná pokladnička není bezedná, jsme dnes ve stavu, kde není z čeho neomezeně brát a rozdávat. Od počátku sametové revoluce až do dnešního dne naše zákonodárství neřešilo otázky neziskových organizací a dobročinných spolků. Minulá i současná vláda lidskou solidaritu a obětavost svých občanů značně podceňovala. Přesto vznikla celá řada nadací, dobročinných aktivit a vznikají stále nové. Dnes je aktivit tolik, že jsme zaskočeni a většinou je nám trapně, že nepodpoříme každý z nich. Každý z nás najde v poštovní schránce poštovní poukázku na různé akce a účely. Pomoc potřebují dětské domovy, vesničky SOS, soukromé školy, probíhají sbírky na nákup zdravotnického zařízení, péče o zdravotně postižené, zajištění zdravotních pomůcek potřebným, léčebné a rehabilitační pobyty. Mezi nimi jsou i křesťanské akce, projekty, tiskoviny, misijní akce, dětské pobyty atd., atd. Mnozí by si přáli, aby mohli být skutečně štědrými dárci, ale právě ti nejštědřejší v srdci mají na dávání nejméně prostředků.

Události minulých týdnů názorně ukázaly, že ve chvílích, kdy občané nemohou spoléhat na všezajišťující péči státu, dovedou zmobilizovat obrovskou pomoc nevídaných rozměrů. Poprvé po mnoha letech má celá země možnost prokázat akceschopnost, solidaritu a obětavou pomoc těm, kteří jsou postiženi přírodní katastrofou. Dobročinnost je ohromná hnací síla, která motivuje občany k obětavým výkonům a osobní zodpovědnosti, kterou žádná státní instituce nenahradí. Až donedávna jsme si mysleli, že dobročinnost je povinností sponzorů a podnikatelů. Mnohokrát jsme slyšeli, co všechno u nás nejde, že lidé nemají tolik peněz, aby mohli financovat, podporovat, sponzorovat, vysílat a dávat. S mnohým souhlasím. Jsme malá země, malý národ, naše ekonomická situace a hrubý národní produkt není nic mimořádného. V minulém století jistě nebyla situace o nic lepší, přesto jsme dokázali z drobných darů postavit Národní divadlo a to dokonce dvakrát. Dosavadní nedostatek dobročinné iniciativy nemůžeme omlouvat vlastní chudobou. Ta je ve většině případů stejně relativní. Je řada zemí, které mají mnohonásobně lepší ekonomické výsledky a kupní sílu; ale je ještě více zemí, kde mají obyvatele mnohonásobně méně, než máme u nás. Těm, kdo dávají dobrovolně z lásky, Bůh žehná. Těm, za které to dělá stát, i když sami povinně platíme daně, jsou o požehnání připraveni. Celá desetiletí jsme žili krédem "ať se postará stát, však platím dost vysoké daně". Pokud se nevzpamatujeme, budeme platit daně ještě vyšší. Státní sociální vymoženosti mohou být velkolepé, ale potom je skutečná štědrost a dobročinnost motivovaná dobrovolnou láskou na vymření. Apoštol Pavel říká:

... mějte na paměti slova Pána Ježíše, který řekl: Blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere. (Sk 28:30)

V dobročinnosti netrénovaný občan je náchylný podlehnout sobectví a závisti. Nadiktovaná povinnost a dobrovolná láska jsou neslučitelné pojmy. Tam, kde je humanitární pomoc neosobní, zůstává lhostejnost k lidskému utrpení. V demokratické společnosti by měly jít zákony sociální ochrany a dobročinnosti ruku v ruce, aby i jednotlivci pamatovali na důstojnost ostatních. Občanská iniciativa, dobročinnost, láska a soucit k bližnímu, touha konat dobro z vlastní iniciativy, o své vlastní vůli, může být ohromnou devízou každého národa. Vyspělost demokracie není třeba posuzovat jen podle ekonomických údajů a pevnosti měny, ale bohatství a kultivovanost společnosti poznáme především z mezilidských vztahů. Jednotlivci i církev mají jedinečnou příležitost, aby objevili radost vzájemné soudržnosti, pomoci a péče o potřeby bližních. Nebojme se dobročinnosti, DARŮ, není to nic nedůstojného, i když se octneme na straně obdarovaných. Naše země má před sebou těžké chvíle, které budou vyžadovat hodně sebezapření a zamyšlení se nad hodnotami života. Budeme mít víc než dost příležitostí, abychom se naučili nejen dávat, ale i umění přijímat s vděčností a bez ponížení. Nikdo z nás totiž neví, kdy se role obrátí. Obdarovaný je často v rozpacích, jak dar přijmout, jak za něj poděkovat, jak se odvděčit a vzniká nejistota, co ode mne dárce očekává. Pro mnoho lidí, pokud nejsou ve stavu nejvyšší nouze a ohrožení, je mnohem těžší dar přijmout, než dát. Jiní by rádi dali, ale nedají, protože dávat nedovedou. Na téma dárce najdeme v Bibli pouze čtyři odkazy a ty se týkají samotného Boha. Jen On je dárcem spásy, milosti, slávy a úspěchu. Slova radostný dárce známe snad všichni, ale ten se v Bibli vyskytuje jen jednou. Výraz dar najdeme v Bibli 329 x, a jen jednou se setkáme s výrazem štědrý dar. Zamysleme se nad následujícími slovy Písma. Cituji:

Vždyť kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet, a kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet. Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždyť "radostného dárce miluje Bůh". Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo, jak je psáno: ,Rozdělil štědře, obdaroval nuzné, dobrota jeho trvá navěky.` Ten, který ,dává semeno k setbě i chléb k jídlu`, dá vzrůst vaší setbě a rozmnoží plody vaší spravedlnosti`. Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří; tak povzbudíme mnohé, aby vzdávali díky Bohu. (2. list Korintským 9:6-11)

Toto není evangelium prosperity. To je selský rozum, který dobře ví, že bohatou úrodu předchází příprava polí a rozsévání. Drobné dary jednotlivců jsou stejně důležité jako jednotlivá semínka. V jejich malosti se skrývá obrovská síla, která může přinést bohatou úrodu, když Bůh požehná. I dnes u nás panuje mylná představa, že dary mají přicházet především od bohatých podnikatelů a sponzorů. Ti jsou zde proto, aby vytvářeli pracovní příležitosti a tím zajišťovali obživu pro další. Skutečnost i statistiky ukazují, že podstatu většiny dobročinných aktivit a akcí tvoří drobné dary. Nejvíce nedávají podnikatelé, ale řadoví zaměstnanci a ti, kteří sami téměř nic nemají. Pozorujte, kdo dá almužnu žebrákům. Často jsou to chudší lidé, kteří se podělí o své málo, ale mají radost v srdci, že nikoho neurazili, ale potěšili. Před nimi neklopí zrak ani chudák. Nemějme podnikatelům za zlé, že nejsou nosnou silou dobročinnosti, buďme jim vděční, že jejich přičiněním můžeme dávat i my. Křesťané znají dobře groš chudé vdovy, který v Božích očí má větší hodnotu, než okázalost bohatců. Bůh zkoumá naše srdce a motivy, ne výšku darů a míru obětavosti. A tak i ve smutku a bolesti obrovských ztrát, které postihly naši zemi a část Evropy, můžeme vidět nejen naši závislost na Boží ochraně před pohromami, ale i požehnání, které odhalilo rezervy skrytého potenciálu solidarity. Až do červencových dnů jsme netušili, jaké bohatství a míra možného požehnání se u nás skrývá. Naše reservy dobročinných skutků jsou nedotčené, nevyčerpané a nevyužité. Jak lépe zakončit dnešní téma než slovy Bible:

Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon.