Dětské idoly

Dnešní pořad jsem nazvala DĚTSKÉ IDOLY. Stále máme ještě letní prázdniny a děti stráví hodně času nejen s televizí, ale doufejme i s knížkou. S jistotou můžeme prohlásit, že se dětský svět bez hrdinů a světa fantazie neobejde. Dnes již dospělé generace, nebo spíše pamětníci byli odchováni krásou pohádek, kde dobro vítězilo nad zlem. Dětské dušičky prožívaly životní příhody Broučků, dobrodružství Ferdy Mravence a napětí hrdinů Rychlých šípů, milovaly postavy z knih Julesa Vernea, ale přišla nová doba. Charakter dětí formovaly jiné postavy a hrdinové. Dnešní mládež již nezná postavy jako např. Timur a jeho parta, Oleg Koševoj, Pavlík Morozov a další. Ale tito hrdinové nikomu k srdci trvale nepřirostli, ale neměli bychom zapomenout ani tuto dobu. I tenkrát si hrály děti na indiány a kovboje, průvodčí, hasiče, automobilové závodníky a na doktory. Opravdový svět hrdinů zaplňovala jména sportovců, zpěváků a slavných herců. Dokud jsme byli odříznuti od světa, vyrůstaly děti s televizním Večerníčkem. Filmové pohádky v kinech a televizi měly na dětskou duši obvykle pozitivní vliv. Dobře víme, že děti se učí napodobováním ať v dobrém či špatném smyslu. Dnes je situace zcela jiná. Podívejme se na několik televizních pořadů nedávné minulosti a současnosti. K oblíbeným pořadům patřil seriál "Pipi dlouhá punčocha". Na první pohled se může zdát, že jde o kouzelné dětské dobrodružství. Kdo se však zadívá pozorněji, zjistí, že veselá Pipi si poradí se vším lépe sama bez rodičů. Proplouvá životem bez nejmenších problémů. Pipi je vždy obklopená dětmi, které svádějí "boj" s autoritou rodičů a dospělých. Děti, které nemohou dál snášet požadavky rodičů, prostě z domova utečou. Hubatost, drzost provázela každou epizodu.

Další pořad, Simpsonovi, taková obyčejná americká rodina, se vloudila do našich domácností a ještě dlouho u nás zůstane. V Americe patřili Simpsoni k nejsledovanějším seriálům. Podle autorů není seriál určený dětem, ale spíše dospívající mládeži a dospělým. Přesto jej sledují především děti. Navzdory všeobecné popularitě patří Simpsoni k pořadům, které přinášejí do dětské duše ne zrovna nejlepší příklady. Neříkám, že se nezasmějete vtipnosti, té je v každém pokračování dost. Vtipnost je jen málokdy dobrotivá. Je spíš zlomyslná a škodolibá. Otec Simpson je zvláštní postavička. Nestojí za moc ani v rodině, ani v práci. Je nespolehlivý, lajdácký, patřičně otrávený a jak jinak, také vykořisťovaný. Zaměstnavatel, toť zloduch sám. Bart synátor je postrachem ve škole i pro společnost. Autoritou dospělých hluboce opovrhuje. Manželka, žena v domácnosti a milující maminka, je poněkud prostoduchá, svým chováním i účesem. Láskyplně pečuje o rodinu a jen tu a tam podlehne hříšné myšlence, například na milence. Sestra Lisa a ještě nemluvně sestřička Maggie doplňují rodinku. Prostořekost dětí přesahuje hranice úcty k lidem, věcem i hodnotám. Pořad napadá morální hodnoty, tradice, společnost, občanskou zodpovědnost, poslušnost, úctu jednoho k druhému a učí děti relativnímu myšlení. Děti jsou názorně přesvědčovány, že i příležitostná krádež má své místo. Například má-li někdo hlad, co jiného mu zbývá? Krádež, lež a jiné nectnosti mohou někdy sloužit i dobrému. Záleží jen na okolnostech a vlastním posouzení. Vandalismus a násilí, hubatost, drzost a jazyk, který nepatří slušně vychovaným dětem, provází každou epizodu.

Autoři zcela záměrně zesměšňují křesťanské tradice, církev, kazatele i věřící. Pro ilustraci uvedu příklad, jak prožívala rodina Simpsonů vánoce. Bart byl jako vždy středem pozornosti. Během školní besídky zazpíval svoji vlastní verzi obscénních slov na nápěv vánočních koled. Zaměstnavatel vykořisťovaným zaměstnancům nevyplatil vánoční prémie a tak nešťastný otec Simpson skončil na dostihových závodech. Sázkou na vítězného chrta chtěl zachránit bezvýchodnou finanční situaci. Pes, na kterého vsadil, se jen tak náhodou jmenuje, jak jinak, než Spasitel. Otec Simpson prohrál i poslední peníze, které měl, ale zachránil psa Spasitele, který v závodech skončil na posledním místě, před jistou smrtí psů, kteří nevyhrávají. A tak rodina Simpsonů nakonec prožila se Spasitelem nezapomenutelné vánoce. Nevyčítám autorům jejich osobní postoj vůči křesťanství, ale vím, že by jim stejný styl humoru neprošel na úkor jiných náboženských skupin, které mají svá práva zaručena ústavou.

Další oblast negativního vlivu na myšlení a chování mládeže představují hudební pořady, především videoklipy. Ty jsou pro mládež a děti jako droga. Vulgární texty šokují málokoho. Zpěv nebo spíše řev o sexu, chlastu a nadávky na pracháče jen znásobují nudu a šíří nenávist k světu. Videoklip "Ukrajina" může přitahovat mladé obdivovatele toho žánru k novým možnostem. Břitva, krev, vana plná vody a opakující se slova "chce se mi řvát" může vyjadřovat pocity mnohých. Takový klip nám možná pomůže, jak na to, abychom nezůstali na třetím místě v počtu sebevražd dětí a předstihli Japonce a Rakušany. A můžeme pokračovat. Kdo chce věřit, že i metalový Alkohol nemá na mysli nic jiného, než obdiv k lidovým písním, když zpívají: "Travičko zelená, ty jsi moje potěšení, ...", ať si věří. Ano, kromě travičky zelené známe také "Konopo, konopo...". Jednoho dne můžete být překvapeni, až vaše ratolest začne konopí pěstovat ve svém pokojíčku. Další písně "Sex je náš, Má ji motorovou, Děvky, ty to znaj a Ďábel" jsou jen nepatrný přehled hudební a morální výchovy, kterou prostřednictvím hudební produkce získávají naše děti odpoledním sledováním televize. O hodnotách mládeže nejlépe vypovídá jejich chování a zájmy. Hluboce opovrhují životem, morálkou i zákonem. Pamatujte, že nejde o nevinnou zábavu dospívání. Zde jde nejen o život, ale především o duši vašeho dítěte. Svědomí mládeže je úmyslně otupováno stále intenzivněji. Jedna generace může být otupena bezbožností dospělých, druhá kompromisy rodičů a ta třetí, ta je otupena samotným ďáblem. Uvědomme si, že televizní ředitelé, Rozhlasová a televizní rada, příslušné ministerstvo, sponzoři podobných programů mají zodpovědnost vůči občanům, kteří je do těchto funkcí zvolí, dosadí, nebo jsou jejich zákazníky. Podle nedávného průzkumu v USA je proti vulgárnímu jazyku 80% lidí, 82 % je proti násilí, 72 % je proti sexuálním eskapádám, kdy pouze jedna z každých 14 sexuálních scén je mezi manželským párem. V poměru 3 ku 1 diváci prohlašují, že dnešní filmy jsou horší než kdykoliv před tím. Divák má možnost svůj televizor vypnout, ale má také možnost oznámit sponzorům reklam, že z toho a toho důvodu nebude zákazníkem firmy, která sponzoruje násilí a nemorálnost. To je velmi účinná metoda, jak může divák ovlivnit skladbu a výběr televizního vysílání. Stačí pár občanských iniciativ a například film Miloše Formana, Larry Flint, je v Americe naprostým propadákem. Návštěvnost filmu je tak mizerná, protože normální lidé na něj prostě nechodí. Nakonec rada rodičům: Film, televize a videokazety představují pro vaše děti obrovské nebezpečí. Máte povinnost je chránit od zlého. Zákony na ochranu mravnosti nemáme ještě ani v plenkách, ale samotný zákon nikoho neochrání. Nestačí cenzura moralistů, ani rodičovský zákaz či peskování. Nestačí polemizovat, odsuzovat ani kritizovat. Rodiče musí hledat takovou cestu, aby učili děti samostatnému myšlení, jak rozlišovat Boží hodnoty od hodnot světa, školy a kamarádů. Postoj dítěte a mládeže k morálce a hodnotám musí vycházet z vnitřního přesvědčení, nikoliv tlakem vnějších zákonů a zákazů. Učte děti, aby samy od nejútlejšího věku rozeznávaly dobro a zlo. Pokud se vaše děti staly diváky a posluchači směrů, o nichž dnes hovoříme, udělejte si čas, nezanedbejte tuto příležitost. Děti jsou přísnými kritiky především vůči dospělým. Rodiče sami musí žít a být příkladem, aby sami neučili děti pokrytectví. Mezi činy a vírou musí být dokonalý soulad. Jinak hrozí nebezpečí, že děti získají místo víry pochybnosti, pochybnosti přivodí kompromisy a kompromis přinese ztrátu víry. Proto tolik zbožných rodičů vychovalo bezbožné děti. Děti se vzdají víry z ochladnutí ne z nenávisti k víře. Víru neodhazují, ale ona je opouští, protože je bezvýznamná. Jednoho dne můžete být překvapeni, že jste své děti, které od malička vodíte do sborů, ztratili jen proto, že jste nestáli po jejich boku a nezajímali se, o čem přemýšlejí, co čtou, co vidí, komu naslouchají a koho si váží. Buďte Božími lidmi činu, aby i o vás platilo: "Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu", a nebojte se vypnout televizi i sami sobě.