Počítačové hry

Volný čas, letní prázdniny a děti, to všechno patří nerozlučně k sobě. Jak všichni víme, dnešní děti a mládež tráví stále více času nejen s televizní obrazovkou, ale také u počítačových her. V minulém pořadu jsme si řekli, že se dětský svět neobejde bez hrdinů a světa fantazie. Svět fantazie má mnoho stránek a bez počítačových her si jej nedovedou představit především děti. Na téma počítačových her jsme něco málo řekli v předchozích pořadech; dnes se na některé podíváme podrobněji. Všeobecně můžeme říci, že se rodiče ve světě počítačových her těžko orientují. Často nevědí odkud a jaké hry si děti seženou. Někteří zodpovědní rodiče, často v dobré víře, sami koupí dětem legální kopii různých počítačových her jen proto, že ji mají kamarádi a dítě po ní touží. Ale to, že koupíme dětem legální kopii hry, ještě neznamená, že každá hra je pro uživatele neškodná a už vůbec nemáme záruku, že každá hra je pro děti a mládež vhodná.

Před nedávnem jsem měla možnost projít a pozorovat chování dětí, náctiletých i dospělých v Londýnském Trokadéru. Ohlušující zvuky elektronických her, blesky, barvy, blikající světýlka a obrazovky, doprovodné zvuky explozí naplňovaly veškerý prostor. Návštěvníci mohli vyzkoušet svoji dovednost mnoha různými způsoby. Ke klasickým hrám patří různé závodní dráhy, lyžařské sjezdy, celá řada možností zážitků virtuální reality až po obyčejné kuželky a stolní hokej. Hráči prožívají vzrušení automobilových závodníků, pilotů, lovců, policejních honiček, vojenských akcí, bombardování, odstřelování, tankových bitev, nebezpečí v džunglích i ulicích měst. Celý den přicházejí jednotlivci a skupinky lidí, kteří s obrovským zápalem mačkají všelijaké knoflíky, páky a čudlíky. Na obrazovkách se míhají těla příšer, bojovníků, supermanů, svalovců, žen, mečů, náletů, nájezdů, výbuchů a hlavně - ohlušujícího hluku. V Trokadéru najdete většinu klasických i nejnovějších zábavních her, které na trhu v současné době existují. Zábavní průmysl proniká i do našich domovů prostřednictvím počítačů a obrovského množství programů nejroztodivnějších her.

Není tajemstvím, že násilnických a sexuálně orientovaných her je na trhu čím dál tím víc. Pro zajímavost uvedu jednu novinku. V červnu se v Anglii začala prodávat hra s názvem Carmagedon. Jde o automobilovou hru, kde řidič dosáhne nejvyššího počtu bodů za své řidičské umění tím, že během své vrcholné jízdy úmyslně přejede co nejvíce lidí a zvířat. Pro anglicky hovořící zájemce samotný název vysvětluje vše. Car je auto a armagedon je poslední biblická vzpoura lidstva v boji proti Bohu. Tedy Carmagedon vyjadřuje nejen masakr lidí, všeho živého, ale i odpor proti všemu, co je svaté. Hráči zvyšují počet bodů nejen řidičskou bravurou a rychlostí jízdy, ale i tím, čím více chodců přejedou nebo tím, že způsobí srážku s jiným vozidlem a účastníkem silniční dopravy. Kolize na obrazovce působí groteskně realisticky. Extra body získá hráč, když se svým automobilem vyletí ze silnice a podaří se mu trefa například do pasoucí se krávy. Samozřejmě, ještě dříve než byla hra uvedena do prodejních sítí, byly zvažovány negativní reakce případných oponentů a tak v rámci marketingu byly učiněny některé změny. Chodci, kteří jsou terčem ostrých jezdců, mají sněhobílé tváře, rudé oči a když se stanou obětí, místo aby se proměnili v krvavou masu, na obrazovce uvidíte jen zelenou hromadu fujtajblu. Výrobci prohlásili: "Nemáme žádné výčitky svědomí kvůli originální podobě naší hry. Věřte, nechceme nikoho urazit ani pobouřit, ale myšlenka úmyslné automobilové honičky na lidi není nic nového. Viděli jsme ji ve filmu Závod smrti 2000. Dále můžeme říci, že předvedení Carmagedonu na Internetu přilákalo 500 tisíc zájemců a mnoho počítačových časopisů se o hře vyjádřilo pochvalně". Jen Královská společnost pro prevenci nehod prohlásila, že hra není tím nejlepším příkladem. Glorifikace takové zábavy může negativně ovlivnit nejen budoucí, ale i současné řidiče.

V Austrálii se mohou dětičky pobavit na elektrickém křesle. Hra má název "Originální šok". V zábavním parku je zájemce připoután do elektrického křesla, v rukou svírá ocelové držáky, skrze něž zažije realistický elektrický šok a vibrace. Ručička na ukazateli zachycuje šok, který odpovídá napětí 300 až 1000 voltů. Té tisícovce se říká výstižně - čmoud.

Různé virtuální reality a videohry, ve kterých účastník prožívá boje, vraždy, znásilnění, loupeže, přepadení a další horory, jsou mezi mládeží velmi populární. Než budeme mít k dispozici odborné posudky dlouhodobých účinků tohoto způsobu využívání volného času, chtěla bych rodiče vyzvat k nejvyšší míře opatrnosti a obezřetnosti. V žádném případě nechci odsuzovat roli fantazie v lidském životě. Svět fantazie odkrývá lidské nitro a ve své kladné podobě je fantazie a odvaha zdrojem tvořivé obnovy lidstva. Ve své nezkrocené podobě má fantazie funkci ventilu a může v některých případech vybíjet agresivitu. Pro někoho funguje jako útočiště, únik z nudy a deprese. Fantazie je zbožím, které se dobře prodává. Existují desítky cest, jak svět fantazie rozvíjet oběma směry. Pozitivním i negativním! Dnes víme, že nadměrná konzumace mediálních prostředků napáchá na dětech nedozírné škody. Dětské fantazii hrozí záhuba. Terminátor světa dětské fantazie a představivosti je televize, video a počítač. Vědci předčítali americkým dětem, které až dvanáct hodin denně konzumovaly televizní obrazy a pak se jich ptali, co si samy představují. Výsledek byl zdrcující. Děti neměly žádnou vlastní představivost, jen opakovaly slova. Svůj nemalý podíl na nedostatcích dětské fantazie nese školní systém, který vyžaduje přemíru vědění a málo tvořivého přemýšlení. Samotné biflování a papouškování dětskou tvořivost ubíjí. V neposlední řadě ubíjí dětskou fantazii typ her a hraček, které mají děti k dispozici. Stačí sledovat, jak si hrají nebo spíše s čím si hrají dnešní děti. Většina dětí má velké množství hraček, které se různě povalují, ale jen málo takových, které v dítěti vzbuzují něco pozitivního. Na všech cestách, i během našeho krátkého pobytu v Anglii, jsem navštívila několik muzeí hraček a nevycházela jsem z údivu. Především oddělení stolních her bylo přímo fascinující. Víte, jaké hry používaly děti před sto lety? Kdybych měla odpovídat na takovou otázku sama, asi bych vylovila z paměti hry jako jsou Člověče, nezlob se, dámu, domino, šachy a podobně. Dále si umím představit různé naučné hry na téma zeměpisu, rostlin a živočichů. Ano, to všechno jsou hry, které hrály děti v nedávné i starší minulosti, ale co zaujalo moji pozornost nejvíce, byly stolní hry na téma lidských ctností a nectností. Kdybychom se dnes zeptali dětí, co jsou to ctnosti, asi by těžko hledaly odpověď. Slovo ctnost z našeho slovníku i života nějak zmizelo. Jak potom mohou děti bezpečně rozlišovat rozdíly mezi dobrem a zlem? Byla jsem udivena, kolik různých druhů ctností a nectností bylo uvedeno v jediné hře. Děti o nich věděly a učily se, jak ctnosti pěstovat a jak překonávat nectnosti. V našich pořadech jsme hovořili několikrát na téma sexuální výchovy ve školách. Před sto lety se nehovořilo o sexuální výchově, ale hry na téma manželství a co tomu předchází byly zcela běžné. Dnes se nám mohou zdát podobné hry nic neříkající a zastaralé, ale pro výchovu dětí byly nepřekonatelné. Snažme se i dnes vychovávat v dětech pozitivní prvky ctností a vlastností, i když to vyžaduje hodně osobního sebezapření. Děti potřebují pozornost dospělých víc než kdy jindy. Dovedete odpovědět sami sobě a svým dětem: Co vás osobně motivuje, abyste se řídili morálními a etickými principy? Je to strach ze zákona, nebo touha vytvářet kolem sebe lepší svět? Je to láska k rodině, vlasti, národu a lidskému rodu? Dovedete vysvětlit důvody pro vaše životní pravidla, je to váš osobní názor, nebo se zakládá na vyšší autoritě Boha? Učíte děti, aby nebyly soustředěny pouze samy na sebe a proč? Hovoříte s dětmi, proč je důležitá ohleduplnost k jiným lidem, zvířatům, přírodě a majetku druhých? Učte děti vážit si života ve světě, který nás obklopuje. Buďte dobře informovaní, abyste mohli čelit nebezpečí, které na vaše děti číhá na každém kroku.