Motto:
"Knihy jsou poklady myšlenek, výroků a skutků zprostředkovaných potomstvu."
(Jan Ámos Komenský)
Americké tajné služby se řídí jednou důležitou zásadou, která říká: inteligence nenahradí informaci. V praxi to znamená, že se nerozjede žádná akce do té doby, dokud neexistuje dostatek informací o dané problematice. Důvod je prostý: neznalost - byť i zanedbatelného detailu - může stát agenty tajné služby život. Vyškolit prvotřídního agenta je velice nákladné a ztráty (nehledě k tomu, že jde o lidské životy, samozřejmě) jsou téměř nevyčíslitelné. Je to tedy prozíravý postoj.
Nejsem si jist, zda i my - křesťané, máme takovou prozíravost. Velice často totiž podceňujeme význam dostupných informací. Proto možná máme zkreslený obraz o světě a lidech kolem sebe. Jak jsme si řekli již minule, mohou nám knihy pomoci dohnat náš deficit. Alespoň do určité míry. Pravdou nadále zůstává, že pouhé čtení nikdy nenahradí skutečný život.
Pokud jde o čtení, pak nám zůstávají dvě zásadní otázky: Jak vybírat knihy? Jak číst vybrané knihy?
Ten, kdo čte víc než jenom trošku, ví, že na tyto otázky odpověděl ve své Obecné poradě o nápravě věcí lidských již J. A. Komenský (o němž sice ledacos víme, ale jen málo z toho jsme dokázali skutečně docenit):
1) Ke čtení si vybíráme knihy, od nichž očekáváme, že nám poslouží k růstu v poznání a moudrosti. Knihy je třeba podrobit několikerému čtení:
a) čtení rychlé, abychom se zběžně seznámili s obsahem a porozuměli jeho smyslu
b) čtení důkladné-studijní, abychom pronikli do detailů a všech nuancí textu
c) čtení běžné, abychom si podstatné věci vryly do paměti
2) Při prvním čtení si všechny věci, které nás zaujmou, vyznačíme podtržením nebo značkou při okraji textu, k tomu nám jako dobrá pomůcka může posloužit zvýrazňovač.
(Komenský se v tomto bodě vyjadřuje kriticky k těm, kdo se bojí do vlastních knih cokoli vpisovat, jako by chtěli knihy opět prodávat.)
3) Při čtení druhém zkoumáme celé dílo detailně (včetně našich vlastních poznámek), věci zásadní si přepišme mezi citáty. (Přepisováním textu nám to podstatné lépe utkví v paměti.)
4) Je důležité číst i největší autority toho kterého oboru. Ne snad proto, že automaticky znají pravdu, nýbrž proto, že ji hledají a do jisté míry nám vytyčují cestu k hledání pravdy.
5) Ti, kdo chtějí mít obsáhlé znalosti (co do množství), musí číst mnoho knih. Ti, kdo chtějí mít různorodé znalosti (co do šíře), musí číst knihy z různých oborů. Nakonec ti, kdo touží po hluboké vzdělanosti, musí číst knihy hluboké.
6) Skutečnou vzdělanost neposkytuje množství knih, nýbrž knihy kvalitní a hluboké.
7) Ze všeho, co čteme, si pořizujme vlastní výtahy (možná si vzpomenete, že znáte obsah nejedné klasické knihy díky "čtenářskému deníku", který jste si museli vést na škole).
8) Nečtěte vše, na co narazíte, ale určete si kriterium výběru toho, co číst chcete. Není třeba číst mnohé, nýbrž mnoho. To znamená raději přečíst velmi pečlivě menší množství autorů (těch nejlepších kapacit v daném oboru).
9) Není na škodu nahlédnout i do knih, na které náhodně narazíme. (Komenský míní, že aby takové knihy prospěly, je potřeba mít vycvičený úsudek, který nám umožní zachytit to podstatné z obsahu knihy.)
10) Knihy se nemají číst proto, aby byly čteny, nýbrž proto, aby byly pochopeny.
11) Knihy se nemají číst s jiným cílem, než aby se to, co je zachyceno na papíru, vstřebalo i do mysli toho, kdo čte (podle Komenského jsou knihy prostředkem k tomu, aby rozum pisatele vzdělával rozumu čtenáře.)
Vzdělává nás, jak je vidět z postřehů Komenského, nejenom to, co čteme, ale i jak to čteme. Možná, že i Vám na mysli vytanulo to, co mě: vzpomínka na školní léta, kdy jsem si psal taháky do různých předmětů. I když jsem taháky při písemkách a zkouškách zásadně nepoužíval, vždycky jsem si je napsal. Důvod byl jediný: při psaní důležitých textů a vzorečků docházelo k jejich fotografickému ukládání v mé paměti. Když jsem pak při písemce zavřel oči, "naskočil" mi kýžený text a já jej prostě jenom "opsal" ze své paměti.
A máme vlastně ještě jeden důvod k sebevzdělávání prostřednictvím knih (a tím se vracíme na začátek naší úvahy): každý, kdo tomu rozumí, Vám potvrdí, že při vedení dialogu s někým druhým (zvláště při náboženské disputaci) je ve výhodě ten, kdo má schopnost improvizovat, má lepší slovní zásobu a vycvičenou paměť. To vše můžeme vstřebat pomocí knih, když se je naučíme správně číst a budeme umět nad nimi přemýšlet. Budeme-li mít odvahu se do toho pustit, naučíme se lépe sdílet své zkušenosti víry s nevěřícími.
Pozn.:
Jako prameny k zásadám při čtení knih byly využity a volně zpracovány Komenského zásady (in Obecná porada o nápravě věcí lidských, Svoboda, Praha 1992, str. 118-119).
KNIHY A MY - II. aneb JAK ČÍST KNIHY