7. Nesmrtelnost duše

A abych pravdu řekl, ani nevím, kdy s nimi skončíme, tolik nám Bible poskytuje materiálu na toto téma. Před nedávnem jsem měl přednášku ve Velké Bíteši asi pro 300 učňů. O přestávce mne obsypaly učenky, a jestli prý věřím v posmrtný život. Jistě, a právě proto si o tomto předmětu vyprávíme tak obsáhle, když tak skrytě zajímá i šestnáctileté dívky. A potom, kolik nebiblických nesmyslů koluje v našem lidu. Utišme se, protože Zápas o duši zápasí také o vaše uši.

Přírodní zákony vyžadují nesmrtelnost našeho těla. V přírodě nacházíme desítky tisíc příkladů, které doslovně vyhlašují, nebo prorokují nesmrtelnost našeho těla.

Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. (Římanům 1:20)

Tento verš, když přemýšlíme, mimo jiné také říká, že neviditelné, tj. Boží moc a Božství, je možné vidět, odvodit z viditelného. To také znamená, že nesmrtelnost a neviditelný život je ilustrován ve viditelné přírodě. Co tedy v přírodě vidíme? Na podzim se zdá, že příroda zahynula, není, a je v hrobě zimy. Příroda však není mrtva. Příroda jen spí, aby se na jaře probudila, a nějakých 100.000 rostlin bylo vzkříšeno ze svých "hrobečků". Každé rostlinné semínko v sobě obsahuje genetickou doktrínu svého "vzkříšeníčka" a budoucího života.

Ale někdo snad řekne: "Jak vstanou mrtví? V jakém těle přijdou?" Jaká pošetilost! To, co zaséváš, nebude oživeno, jestliže neumře. A co zaséváš, není tělo, které vzejde, nýbrž holé zrno, ať už pšenice nebo nějaké jiné rostliny. Bůh však mu dává tělo, jak sám určil, každému semeni jeho zvláštní tělo. Není jedno tělo jako druhé, nýbrž jiné tělo mají lidé, jiné zvířata, jiné ptáci, jiné ryby. A jsou tělesa nebeská a tělesa pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských. Jiná je záře slunce a jiná měsíce, a ještě jiná je záře hvězd, neboť hvězda od hvězdy se liší září. Tak je to i se zmrtvýchvstáním. Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné. Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci. Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní. Je-li tělo přirozené, je i tělo duchovní. Jak je psáno: ,První člověk Adam se stal duší živou` - poslední Adam je však Duchem oživujícím. Nejprve tedy není tělo duchovní, nýbrž přirozené, pak teprve duchovní. První člověk byl z prachu země, druhý člověk z nebe. Jaký byl ten pozemský, takoví jsou i ostatní na zemi, a jaký je ten nebeský, takoví i ostatní v nebesích. A jako jsme nesli podobu pozemského, tak poneseme i podobu nebeského. Chci říci to, bratří, že člověk, jak je, nemůže mít podíl na království Božím a pomíjitelné nemůže mít podíl na nepomíjitelném. Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni.(1. Korintským 15:35-52)

Mrtvá těla zemřelých rozložená v prach očekávají na jaro vzkříšení, na jaro, kdy i živí v tělech budou proměněni naráz a oblečou nepomíjitelné tělo.

Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek. (Jan 12:24)

Příroda nám ukazuje nad jakoukoliv pochybnost neviditelnou moc Boha a Jeho Božství, že totiž, může-li obživit těla rostlin, oč více mu záleží na obživení, probuzení našich zemřelých, zesnulých, tedy spících těl.

A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn, jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude vhozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní? (Matouš 6:28-30)

Zde nejde jen o oděv z textilu. Jde především o nový tělesný oděv, o nové tělo, o nový stan! A Bible je nesmlouvavě krásná:

Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost. A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: ,Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil! Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň?` Zbraní smrti je hřích a hřích má svou moc ze zákona. Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista! A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná. (1. Korintským 15:53-58)

Jenom tělo, vnější člověk spí, protože vnitřní člověk, duše a duch, při plném vědomí slyší Boží hlas, aby vstoupil do nového vzkříšeného oslaveného těla a vyšel z hrobu. Jan to potvrzuje následujícím veršem:

Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou: ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení. (Jan 5:28-29)

Všimněme si, že ti, co činili zlo, nespasení, také podle Jana dostanou nová těla, vstanou, budou vzkříšeni k odsouzení.

Ostatní mrtví (tj. nespasení) však nepovstanou k životu, dokud se těch tisíc let nedovrší. To je první vzkříšení. Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení! Nad těmi druhá smrt nemá moci, nýbrž Bůh a Kristus je učiní svými kněžími a budou s ním kralovat po tisíc let. (Zjevení 20:5-6)

Nespasený vnitřní člověk bude také povolán do nového těla, bude vzkříšen až za tisíc let po spasených. Jenže, nad nim ta druhá smrt, duchovní smrt moc má, a tento člověk v těle, zaživa bude existovat v odloučení od Boha. A toto odloučení je právě ta druhá smrt.

Moře vydalo své mrtvé, i smrt a její říše vydaly své mrtvé, a všichni byli souzeni podle svých činů. Pak smrt i její říše byly uvrženy do hořícího jezera. To je druhá smrt: hořící jezero. A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera. (Zjevení 20:13-15)

Druhá smrt je trvalé odloučení od Boha v tělech v hořícím jezeře. Snad na nějaké ohnivé planetě? Tam ale lidé neshoří. Zaprvé, proč by byli nespasení nejprve v tělech vzkříšeni, aby byli vzápětí seškvařeni v nicotno? Jestliže jejich vnitřní člověk spal spánkem nevědomého a bez těla, proč by měl potom být na chvíli tělesně vzkříšen, aby byl vzápětí znovuzničen tělesně i duchovně, aby byl odstvořen v ohnivém jezeře? To je jako bych probudil spícího, abych mu řekl, ať spí. Jako by Bůh znovustvořil neexistujícího, a vzápětí jej odstvořil spálením v hořícím jezeře. To je logický nesmysl. Bible však učí, že každý vnitřní člověk, duše a duch, existuje navždy. Nespasení v hořícím jezeře nezaniknou. Následující verše to potvrzují.

Ale šelma byla zajata a s ní i falešný prorok, který k její cti činil zázračná znamení a svedl jimi ty, kdo přijali cejch šelmy a klekali před jejím obrazem. Za živa byli šelma a její prorok hozeni do ohnivého jezera hořícího sírou. (Zjevení 19:20)

Šelma je člověk, známý pod jménem Antikrist. Falešný prorok je jeho ministr náboženské propagandy, tedy také člověk. Oba byli zaživa, to znamená v tělech, v tělesném životě, vhozeni do hořícího ohnivého jezera. A jak vypadá situace za 1000 let?

Jejich svůdce ďábel byl uvržen do jezera, kde hoří síra a kde je již dravá šelma i falešný prorok. A budou trýzněni dnem i nocí na věky věků. (Zjevení 20:10)

Satan je následuje až po 1000 létech, a oba, Antikrist i jeho prorok jsou v ohnivém jezeře, neshořeli, jsou tělesně živi, při vědomí, ve hmatatelných tělech trýzněni dnem i nocí na věky věků. Nespasení lidé budou po svém vzkříšení vhozeni do stejného jezera, jak Bible potvrzuje:

A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera. (Zjevení 20:15)

Jsem z toho nesvůj, ale je to tak, ať se mi to líbí nebo ne!