14. Nesmrtelnost duše

Povězme si, a nerad o tom hovořím, o druhém vzkříšení. První vzkříšení těch, kdo jsou v Kristu jsme si již popsali. A jak je se vzkříšením těch, kdo Krista neznají? Ani se mi do tohoto tématu nechce. Skoro vůbec se o této alternativě nehovoří, protože není populární. Tak mi dovolte být nepopulárním. Snažím se vše, spasení i ztracení vyvážit. Bible však je výslovná a o vzkříšení nespasených také píše. Znovu si zopakujme verše, které se týkají druhého vzkříšení těla nespasených:

Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze. (Daniel 12:2)

Druzí, tj. nespasení se nastěhují do nových těl k pohaně a věčné hrůze - tak to prorokuje Daniel. Daniel je zřetelný v tom, že věčná hrůza bude v novém procitnutém těle, které v tomto okamžiku ještě spí v prachu země. Jestli Daniel nemá pravdu, potom buď vědomě lže nebo nevědomě blouzní. Bůh má vždy více proroků. Třeba Jana. Že by i Jan byl lhář nebo blouznivec?

Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou: ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení. (Jan 5:28-29)

Nespasení vstanou v tělech k věčnému odsouzení. Bible tím myslí těla z masa a kostí, žádná fluida, duchy nebo nehmotné přízraky!

Do třetice, znovu Jan, tentokráte ve Zjevení:

Viděl jsem trůny a na nich usedli ti, jimž byl svěřen soud. Spatřil jsem také ty, kdo byli sťati pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží, protože nepoklekli před dravou šelmou ani jejím obrazem a nepřijali její znamení na čelo ani na ruku. Nyní povstali k životu a ujali se vlády s Kristem na tisíc let. Ostatní mrtví však nepovstanou k životu, dokud se těch tisíc let nedovrší. To je první vzkříšení. Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení! Nad těmi druhá smrt nemá moci, nýbrž Bůh a Kristus je učiní svými kněžími a budou s ním kralovat po tisíc let. (Zjevení 20:4-6)

Toto druhé vzkříšení je vzkříšení všech ztracených od počátku stvoření člověka až po konec tisíciletí, protože - Ostatní mrtví však nepovstanou k životu, dokud se těch tisíc let nedovrší. A právě po tisíciletém Kristově království dojde k tomuto druhému vzkříšení, tedy ke vzkříšení nespasených. Je to vzkříšení nespasených všech dob, které má jenom jednu etapu, na konci všech etap této země, protože pak Bůh tvoří všechno nově. Z následujícího verše jasně vyplývá, že Bůh je Ten, kdo má moc nad životem a smrtí:

A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může i duši i tělo zahubit v pekle. (Matouš 10:28)

Nebo obdoba téhož:

Říkám to vám, svým přátelům: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale víc už vám udělat nemohou. Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má moc vás zabít a ještě uvrhnout do pekla. Ano, pravím vám, toho se bojte! (Lukáš 12:4-5)

Nebojme se lidí, kteří mohou nanejvýš zabít naše tělo, ale na duši a ducha, na našeho vnitřního člověka nemohou. Toho našeho vnitřního člověka má v rukách jenom svrchovaný Bůh. Mnohokrát jsem slyšel, že tento verš učí, abychom se báli Satana, protože on může naši duši i tělo zahubit v pekle. Tato interpretace je nepochopení Bible. Mám dokonce i dojem, že vznikla z českých lidových pohádek, kde čert ničí dušičky v pekle tak, že přikládá pod kotel. Ale pánem pekla je přece Bůh, nikdy ne čert nebo Satan! Zbystřeme mysl a poslouchejme:

Když jsem jej spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý. I položil na mne svou pravici a řekl: "Neboj se. Já jsem první i poslední, ten Živý. Byl jsem mrtvý, a hle, žiji na věky věků. Amen. Mám klíče smrti i podsvětí. (Zjevení 1:17-18)

Klíče od podsvětí a smrti má Kristus. Nikdo jiný! Čerti v pekle žádný mariáš nehrají. Démoni budou uvězněni v pekle s nespasenými. Ďábla se bát nemusíme, ten uteče, jsme-li v Kristu. Krista se bojme, Boha se bojme. Podívejme se na několik odkazů. Marie, když chválila Boha, tak řekla:

...a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. (Lukáš 1:50)

Ty, kteří hřeší, kárej přede všemi, aby se báli i ostatní. (1. Timoteovi 5 20)

Ke všem lidem mějte úctu, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále ctěte. (1. Petrův 2:17)

A od trůnu zazněl hlas: "Zpívejte Bohu našemu všichni jeho služebníci, kteří se ho bojíte, malí i velicí." (Zjevení 19:5)

Vždyť víme, kdo řekl: ,Já budu trestat, má je odplata.` A jinde: ,Pán bude soudit svůj lid.` Je hrozné upadnout do ruky živého Boha. (Židům 10:30-31)

Bát se Hospodina není pudový strach, ale uctivá bázeň. Pudový strach můžeme mít jen ze Satana, a to jen tehdy, když nedůvěřujeme nebo pochybujeme o Boží, o Kristově absolutní a totální moci nad ďáblem. Protože máme bázeň před Bohem, nebojíme se ani lidí ani Satana. Bůh nám v podstatě říká, co se týče věčných záležitostí života a smrti, nikoho se neboj. Měj bázeň jen přede Mnou. Já jsem Alfa i Omega, a jen já rozhodnu, kam patříš, zda-li jsi přijal Moji oběť za tvůj hřích na kříži.

Proto smíme říkat s důvěrou: ,Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?` (Židům 13:6)

V následujícím verši je to podáno nad jakoukoliv pochybnost:

Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám. (Jakub 4:7)

Ďábla se nebojíme, toho zažene Bůh tím, že se my podřídíme a přiblížíme Bohu.

Pokračujme však v tématu o vzkříšení nespasených v tělech. Nespasení opravdu budou vzkříšeni!

Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou: ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení. (Jan 5:28-29)

Další verš je velmi zajímavý tím, že potvrzuje, že Židé se na rané křesťanství dívali jako na sektu.

Přiznávám se ti však k tomu, že podle směru, který oni označují za sektu, sloužím Bohu svých předků: Věřím všemu, co je napsáno v zákoně Mojžíšově a v prorockých knihách, a tak jako oni mám naději v Bohu, že jednou spravedliví i nespravedliví vstanou k soudu. (Skutky 24:14-15)

Již se mi také stalo, že jsem byl označen za sektáře a fundamentalistu jen na základě toho, že věřím v peklo, kde budou věčná muka. Můj fundamentalismus je založen na následujícím a mnoha jiných verších:

Za nimi letěl třetí anděl a volal mocným hlasem: "Kdo kleká před šelmou a před její sochou, kdo přijímá její cejch na čelo či na ruku, bude pít víno Božího rozhorlení, které Bůh nalévá neředěné do číše svého hněvu; a bude mučen ohněm a sírou před svatými anděly a před Beránkem. A jeho muka neuhasnou na věky věků a dnem ani nocí nedojde pokoje ten, kdo kleká před šelmou a jejím obrazem a nechal si vtisknout její jméno. Zde se ukáže vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a věrnost Ježíši." (Zjevení 14 9-12)

I kdyby předešlý text byla jen alegorie, tak to situaci ještě zhoršuje do neznáma, protože oheň a síra nemohou alegorizovat nic příjemného.

A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera. (Zjevení 20:15)

O hořícím jezeru se nebudeme rozepisovat. O tom jsme se již zmínili a ještě zmíníme jiným pohledem.