16. Nesmrtelnost duše

Již jsme si probrali obojí vzkříšení, první i druhé, tedy vzkříšení spasených i nespasených. Posledně jsme si objasnili, že před ukřižováním Ježíše Krista duše spasených putovaly do ráje, do nižších částí Země, a duše nespasených také do srdce Země, ale do oddělení pekla. Tato dvě oddělení byla od sebe separována nepřekročitelnou propastí. Po smrti našeho Spasitele duše nespasených na totéž pekelné místo v centru Země, ale duše spasených, těch kdo jsou v Kristu, putují již do nebe, do třetího nebe, za meze tohoto vesmíru ke Kristu, protože to je Jeho současné sídlo. Zde jsou biblické důkazy, že spasení jsou bez těla po smrti u Krista. Pán je v nebi, spasené duše bez těl musí být v Nebi také:

V této důvěře chceme raději odejít z těla a být už doma u Pána. (2. Korintským 5:8)

Zemřít je to nejlepší, co může člověka v Kristu potkat:

Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk. (Filipským 1:21)

Ti, co zemřeli v Kristu, již dosáhli cíle. Kdyby byla po smrti nicota, třeba i dočasná, nemohla by Bible mluvit o dosažení cíle. Cíl je vždy skutečný, nicota je panteisticky nereálná.

... a slavnostním shromážděním církve prvorozených, jejichž jména jsou zapsána v nebi, a před Bohem, soudcem všech, a před zesnulými spravedlivými, kteří již dosáhli cíle, (Židům 12:23)

Duše zesnulých spravedlivých všech dob jsou dnes, v tomto okamžiku v nebi. Starozákonní spravedlivé si do nebe po Svém ukřižování přivedl Kristus z ráje. Novozákonní spasení, ti co zemřeli po ukřižování Krista, jdou dnes do nebe přímo.

Až dojde k prvnímu vzkříšení, k vytržení, spasení dostanou svá oslavená těla, a vrátí se s Kristem na Zem. Potom budou s Kristem na Zemi kralovat po tisíc let.

Duše nespasených však stále, i během tisíciletí, putují vědomé do podsvětí, do středu Země, do pekla. Po tisíciletém království budou vzkříšena i těla nespasených, ve druhém vzkříšení. Potom budou souzeni v těle, aby byli zaživa vhozeni do ohnivého jezera, což je trvalé místo odsouzení nespasených v tělech. Všechno probereme.

Zůstaňme raději u nebe, kam se dnes po své smrti stěhují spasení vnitřní lidé bez těl. Bible o něm hovoří, tak se jí držme co nejdoslovněji, jinak zbloudíme do představ, kterým se stejně nevyhneme. Slovo je ale nad představu.

1. O nebi mne udivuje a tak trochu s tím zápasím je, že třetí nebe, kde jsou nebeské trůny, bylo stvořeno. Čtěme a naslouchejme pozorně:

... neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá, (Koloským 1:16-17)

Nebeské trůny rozhodně nejsou na obloze ani ve vesmíru. Snad patří do neviditelného stvoření z našeho trojrozměrného hlediska, přesto je to místo, které bylo stvořeno. Bůh nejen že všechno stvořil, ale také vše svojí mocí udržuje pohromadě, protože nic kromě Něho samotného není svébytné.

Že je třetí nebe stvořeno, v tom mne utvrzuje tento verš.

Ty, Hospodine, jsi ten jediný, ty jsi učinil nebe, nebesa nebes a všechen jejich zástup, zemi i vše, co je na ní, moře i vše, co je v nich. Sám to všechno zachováváš při životě a nebeské zástupy se ti klanějí. (Nehemjáš 9:6)

Bůh stvořil nebesa nebes. Co jiného to může být než třetí nebe, kde jsou nebeské trůny a nebeské zástupy andělů? Z nebe nebes Bůh vládne všemu stvoření. Do nebe nebes má přístup andělský zástup včetně Satana, jak se dočteme v Jóbovi.

Ježíš Kristus byl vzat na nebe nebes ve svém oslaveném těle:

Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim; a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe. (Lukáš 24:50-51)

A v oslaveném těle se na Zem vrátí:

A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. (Lukáš 21:27)

...a řekli: "Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet." (Skutky 1:11)

Jestliže Pán Kristus vystupuje a sestupuje na Zem v reálném viditelném oslaveném těle, tak musel být nesen na reálné místo, kde jsou reálné stvořené nebeské trůny. Ježíš vystoupil v témž těle z masa a kostí, které si ohmatal nevěřící Tomáš. Neumím si to vysvětlit jinak, ale nebe nemůže být obláčkové nicotno. Nebe musí mít nekonečněkrát větší realitu než tato Země a vesmír. Jakou má však podstatu, o tom nemůžeme diskutovat, protože nevíme. Navíc máme sklony přenášet naše zkušenosti s tímto zdegenerovaným padlým světem a vesmírem do nebeské oblasti, o které platí - co oko nevidělo a ucho neslyšelo...

2. Bible hovoří o třech nebesích. Třetí nebe jsme si právě povrchně popsali. Třetí nebe je vládní stan všemu, co je. Pavel jej navštívil:

Vím o člověku v Kristu, který byl před čtrnácti lety přenesen až do třetího nebe; zda to bylo v těle či mimo tělo, nevím, Bůh to ví. A vím o tomto člověku, že byl přenesen do ráje, zda v těle či mimo tělo, nevím, Bůh to ví (2. Korintským 12:2-3)

Z Pavlovy zkušenosti vyplývá několik potvrzení. První potvrzeni - Boží hlavní stan nazval třetím nebem. Druhé potvrzení - ráj po Kristově ukřižování již není v podsvětí, ale ve třetím nebi, jak jej se svými spasenými přestěhoval Ježíš Kristus hned po své smrti. Třetí potvrzení - o podstatě třetího nebe neví ani Pavel, protože nevěděl, zdali tam byl v těle nebo mimo tělo. Tak o ní ani my nebudeme diskutovat.

Druhé nebe je to, čemu říkáme vesmír. Je to hvězdný a planetární prostor, nebeská klenba, v němž je také na "ničem" zavěšena naše planeta Země, Měsíc a Slunce:

I řekl Bůh: "Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let. (Genesis 1:14)

Ve druhém nebi jsou umístěny hvězdy a planety:

Vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež jsi tam upevnil. (Žalmy 8:4)

Konečně, první nebe je zemská atmosféra. Před potopou měla Země vodní obal. Klenoucí se oblý, zakulacený prostor mezi vodami na Zemi, a vodami nad Zemí, bylo první atmosférické nebe s unikátním skleníkovým efektem, obrovitou zvířenou, rostlinstvem a dlouhověkostí:

I řekl Bůh: "Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!" Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak. Klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer a bylo jitro, den druhý. I řekl Bůh: "Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš!" A stalo se tak. (Genesis 1:6-9)

Dnes, po potopě, se v prvním nebi prohánějí mraky:

Když vydá hlas, shlukují se na nebi vody, přivádí mlhu od končin země, déšť provází blesky, ze svých zásobnic vyvádí vítr. (Jermjáš 51:16)

3. Mnoho lidí se zajímá, zda-li existují ve vesmíru světy, které jsou obydleny jako naše planeta Země. Nevěřím, že druhé nebe, vesmírný hvězdný prostor, by byl obydlen. Důvod vidím v tom, že vesmír je padlý, zdegenerován Adamovým hříchem. Semínko pro obydlení vesmíru, až jej Bůh znovustvoří nebo restauruje, vidím jen zde na Zemi v zatím padlém člověku.

Třetí nebe se však samozřejmě hemží životem. Třetí nebe ale není součástí vesmíru, je za vesmírnými mezemi, je určeno námi nepochopitelným rozhraním. Veršů, které to potvrzují, je bezpočet. Kniha Zjevení je jimi jen protkána. Alespoň jeden:

Ale Míkajáš pokračoval: "Tak tedy slyš slovo Hospodinovo. Viděl jsem Hospodina, sedícího na trůně. Všechen nebeský zástup stál před ním zprava i zleva. (1. Královská 22:19)

Hospodin sedí na trůně v nebi a před ním stojí andělé. Jestliže vesmírné druhé nebe má obyvatele, tak jen cestující anděly z třetího nebe sem k nám na Zemi do prvního nebe.