25. Nesmrtelnost duše

Vnitřní člověk, duše a duch existují od svého stvoření věčně. Tato pozemská těla se rozpadnou všem bez rozdílu. Spaseným, kteří hledali spásu Kristu, i nespaseným, kteří hledali spásu v sobě.

V prvním blahoslaveném vzkříšení dostanou nová neporušitelná, nerozpadnutelná těla spasení, kteří hledali spásu v Kristu, aby v nich přebývali navěky ve spojení s Bohem na nebi a na zemi.

V druhém, neblahoslaveném vzkříšení dostanou nová neporušitelná, nerozpadnutelná těla nespasení, kteří hledali spásu v sobě, aby v nich přebývali navěky odpojeni od Boha v isolaci v ohnivém jezeře.

Mezi vzkříšením spasených a nespasených je časová mezera nejméně tisíc sedm let. Všimněme si, že hlavní rozdíl mezi těly spasených a nespasených není nutně v jejich kvalitě. Obojí těla jsou neporušitelná, existují věčně na nebi i na zemi v případě spasených v Kristu, a existují věčně v ohnivém jezeře v případě nespasených, lépe rádobyspasených v sobě. Hlavní rozdíl mezi spasenými a nespasenými není ani tak v kvalitě těl - obojí jsou neporušitelná; hlavní rozdíl je však v místě, kde těla budou přebývat. Teď hovoříme jenom o vnějším člověku, tedy o těle. Věčný život je spojení s Bohem na nebi a na zemi, tedy v místech, kde bude nové, neporušitelné tělo spasených. Věčný trest smrti je odpojení od Boha v ohnivém jezeře, tedy v místě kde bude nové, neporušitelné tělo nespasených. Kde je vnější člověk, tam je samozřejmě i vnitřní člověk. Rozdíl ve vnitřním člověku, duši a duchu bude značný. Ten už je značný zde na zemi v dnešních porušitelných tělech. Jestliže je nebe, potom je i peklo. Jestliže jsou nebe a vesmír s novou zemí věčné, potom je věčné i ohnivé jezero, které je součástí vesmíru. Stejná slova pro věčnost jsou v řečtině použita jak pro nebe, tak pro peklo. Jestli peklo není věčné, potom nebe není také věčné, a jazyk by byl bezcenný.

Hebrejština používá pro věčnost slovo olam, například v následujícím verši z proroka Daniele.

Doslovně olam život a olam hrůza. Jestli není věčná hrůza bez Boha, jak mnozí tvrdí, potom není ani věčný život s Bohem.

Řečtina pro věčnost používá slovo aionios. Dlouhému věku, dlouhému časovému období říkáme i v češtině někdy eón. Řecké aionios vyjadřuje neměřitelnost času, období bez časového omezení, tedy nečasovost, v podstatě věčnost, kde se čas nepočítá, nebo alespoň nehraje roli. Tato řecká věčnost - aionios vyjadřuje věčnost mnoha fenoménů:

1. Aionios vyjadřuje věčnost Boha. Boží věčnost je nadčasová, pro něj je čas bezvýznamný:

...nyní je však zjeveno prorockými Písmy a z příkazu věčného (aionios) Boha stalo se známým mezi všemi národy, aby je poslušně přijali vírou. (Římanům 16:26)

2. Aionios vyjadřuje věčnost života, věčnost spojení spasených s Bohem v nejznámějším biblickém verši. Život spasených lidí je také nadčasový, všechno stihnou, protože nebudou omezení časem.

Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný (aionios). (Jan 3:16)

3. Aionios vyjadřuje věčnost a časově neomezenou spásu:

...tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné (aionios) spásy, (Židům 5:9)

4. Aionios vyjadřuje věčnost a časovou neomezenost Ducha svatého:

... Vždyť on přinesl sebe sama jako neposkvrněnou oběť Bohu mocí Ducha, který nepomíjí (aionios). (Židům 9:14)

5. Aionios vyjadřuje věčnost a časovou neomezenost vykoupení spasených:

A nevešel do svatyně s krví kozlů a telat, ale jednou provždy dal svou vlastní krev, a tak nám získal věčné (aionios) vykoupení. (Židům 9:12)

6. Aionios vyjadřuje věčnost a časovou neomezenost hříchu nespasených lidí, kteří odmítli přemlouvání Duchem svatým:

"Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným (aionios) hříchem."(Marek 3:29)

7. Aionios vyjadřuje věčnost a časovou neomezenost pekelného ohně:

Podobně jako oni i Sodoma, Gomora a okolní města se oddaly smilstvu, propadly zvrhlosti, a jsou nám výstražným příkladem trestu věčného (aionios) ohně. (Juda 1:7)

další verš,

Jestliže tě tvá ruka nebo noha svádí k hříchu, utni ji a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačený nebo chromý, než abys byl s oběma rukama či nohama uvržen do věčného (aionios) ohně. (Matouš 18:8)

8. Aionios vyjadřuje věčnost a časovou neomezenost evangelia. O Kristově oběti na kříži budeme vždy vědět:

Tu jsem viděl jiného anděla, jak letí středem nebeské klenby, aby zvěstoval věčné (aionios) evangelium obyvatelům země, každé rase, kmeni, jazyku i národu. (Zjevení 14:6)

9. Aionios vyjadřuje věčnost a časovou neomezenost záhuby:

Jejich trestem bude věčná (aionios) záhuba ,daleko od Pána a slávy jeho moci`, (2. Tesalonickým 1:9)

10. Aionios v zesílené formě vyjadřuje věčné, časově neomezené trýznění satana a jeho lidských služebníků:

Jejich svůdce ďábel byl uvržen do jezera, kde hoří síra a kde je již dravá šelma i falešný prorok. A budou trýzněni dnem i nocí na věky věků (doslovně na věčnost věčností). (Zjevení 20:10)

Ve všech těchto verších je použito stejné slovo pro věčnost. Jestliže má jazyk nějakou hodnotu, potom tuto věčnost musíme chápat stejně jak u Boha, tak i u pekla. Jestliže neexistuje věčné trýznění, pak není věčná záhuba. Jestliže neexistuje věčná záhuba, pak není věčné evangelium. Jestliže neexistuje věčné evangelium, pak není věčný pekelný oheň. Jestliže neexistuje věčný pekelný oheň, pak není věčný hřích nespasených. Jestliže neexistuje věčný hřích nespasených, pak není věčné vykoupení spasených. Jestliže neexistuje věčné vykoupení spasených, pak není věčný Duch svatý. Jestliže neexistuje věčný Duch svatý, pak není věčná spása. Jestliže neexistuje věčná spása, pak není věčný život. Jestliže neexistuje věčný život, pak není věčný Bůh. U všech těchto podstatných jmen se vyskytovalo stejné přídavné jméno pro věčnost - aoinios.

Obyčejný rozum nás donutí porozumět, že věčný trest nemůže být v žádném případě neexistence, protože kdo není, toho nelze potrestat ani jednorázově ani věčně.

Ježíš jasně učí, že věčná muka jsou stejně věčná jako věčný život:

Potom řekne těm na levici: ,Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!` ... A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života." (Matouš 25:41,46)

Ježíš dává do protikladu dva věčné úděly, které mají společného jmenovatele, a tím je věčnost. Jestliže věčná muka jsou časově omezená, potom i věčný život je časově omezený. Porovnatelné jsou jen ty veličiny, u kterých nalezneme společného nebo společné jmenovatele. Neexistence a existence však žádného společného jmenovatele nemají.

Nikdo nemusí jít do pekla, jestliže se:

Nestydí(m) (se) za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. (Římanům 1:16)