2. František

Dejme tomu, že... bych uviděl slepce, který se nevědomky přibližuje k okraji hlubokého srázu, a bez zájmu bych seděl, aniž bych se snažil ho nějak varovat nebo ho zachránit od jisté smrti. Nebyl bych v Božích očích vinen jeho smrtí stejně, jako kdybych ho přímo zabil? Smrt těla, které se mohlo předejít /ale nepředešlo/, je hrozná, ale co smrt lidské duše, které se dá předejít - zahynutí mnoha duší - za které by mě mohl Bůh volat k zodpovědnosti. Jestliže zabití někoho z nedbalosti je nevyslovitelný zločin, co se dá říci, když zabiji někoho z nedbalosti o jeho duši?

Přátelé, smím vás oslovovat jako Petr? Královské kněžstvo! Rode vyvolený, národe svatý, lidé náležející Bohu, hlasatelé mocných skutků toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla! To proto, abyste si uvědomili, kdo jste. Volám vás k druhému pořadu o evangelizaci.

V posledním pořadu jsme si pověděli, že evangelizace je první a nejdůležitější povinnost všech novězrozených křesťanů. Zaputujme do historie. Raná církev je naším vzorem. Co církev dokázala za první tři století své existence, je uchvacující. Proč? Protože každý evangelizoval! Tím myslím obyčejné lidi, jako jste vy nebo já. Celá Římská říše byla podrobena mocí evangelia! Církev rostla s takovou rychlostí, že už v polovině druhého století byli křesťané po celé Římské říši. Ve městech, na venkově, ve vládních palácích, armádě i námořnictvu. A římský císař Konstantin prohlédl, že nemá na vybranou. Aby udržel Římskou říši pohromadě, a především také svou vezdejší moc, povolal křesťany ku pomoci. Bez nich by to totiž už nezvládl žádný tehdejší císař. Zda-li to učinil z přesvědčení nebo z politických důvodů, nevím. Tak mě napadá: kdyby dnešní církev byla tak účinná jako první křesťané, potom bychom obrátili svět a i císařstvo by chtě-nechtě muselo s námi, křesťany, počítat - jako tenkrát! Ale my už nejsme tak účinní evangelisté jako naši bratři před staletími! Už kolem r. 300 církev prokazovala takovou mužnost, že se zdálo, že celý civilizovaný svět bude pokřesťanštěn do r. 500. Ale přihodilo se něco velmi závažného. Císař Konstantin vydal r. 3l3 "nařízení o snášenlivosti", tzv. toleranční edikt, jímž bylo zastaveno dlouhotrvající pronásledování křesťanstva, tedy církve. V následujících desetiletích byly vydány další edikty a tak zanedlouho se celá Římská říše stala "křesťanskou". Samozřejmě vyhláškou, ne proměnou srdce a znovuzrozením v Kristu. A tak miliony pohanských barbarů zaplavilo církev se stovkami svých pověr. Samo sebou, pohané neznali evangelium ani jeho proměňující moc a sílu. Proto také nemohli evangelizovat, nebyli kvalifikování Duchem Svatým. A tak troška ke troše a zeď mezi profesionálně vyučenými a laiky začala růst do výše. Zde se poprvé zrodil nebiblický nápad, že evangelizace by měla být přenechána znalým, a laický lid, prý taky křesťané, by se klerikální moci do toho neměl míchat. Nejednou mi lidé vytkli, jak mohu psát evangelické knihy a mluvit v rozhlase, když nejsem úředně vyškolen a pomazán. Odpovím vždy biblí, že jsem královský kněz a vy, posluchači - také. A tak díky neslavnému tolerančnímu ediktu, který křesťany osvobodil z pronásledování, se biblická evangelizace téměř umrtvila. V momentě, kdy se znovuzrození v Kristu ztolerují s ostatními rádoby věřícími, vždy to dopadne pro věřící špatně. Bída vždy strhne s sebou blahobyt.

I sama Bible učí, že "profesionální" duchovenstvo nemůže evangelizaci zvládnout. Duchovenstvo jsme totiž my všichni. Nastala tedy doba církevního temna, a s výjimkou několika světlých bodů v historii církve tento žalostný stav pokračuje až do dnešních dnů. Přátelé, rozumějte mi dobře. Ani v nejmenším nepodceňuji bohoslovecké vzdělání a co bych za to dal, kdybych jej sám měl. Vzdělání bez znovuzrození je však jen prázdná filosofie! Proto je nejdůležitější znovuzrození a opravdoví znovuzrození jsou potom lační vzdělání, že jej s pomocí Ducha Svatého doženou i bez fakulty. Pravda, časování řeckých a latinských sloves je potom ovšem neohebné. Jestliže se podíváme na statistiky, tak zjistíme poplašnou hrůzu. Například ve Spojených státech, snad nejkřesťanštější zemi světa, 95% křesťanů, jsou-li opravdu křesťany, nikdy nesvěřili evangelium někomu jinému!? Kolik je podobných křesťanů u nás doma v Česku? Nebo, Gallupův výzkumný ústav veřejného mínění vystopoval, že 60% Američanů se považuje za znovuzrozené křesťany. Když jsem ale hovořil se studentem bohoslovectví v Kolorádu, svěřil se mi, že jejich soukromý průzkum ukázal, že jenom 3% Američanů zná spásnou biblickou novinu. Myslíte, že je to u nás lepší? Jedni věřící, které osobně dobře znám, mají potomka na bohoslovecké fakultě. Vždy jim to trvá celý víkend jej přivést zpět k víře, kterou během týdne odborným školením postupně poztrácí relativistickým alegorizováním biblických veršů. Přátelé, tohle považuji za katastrofu. Jestli je tomu tak a zdá se, že je, protože můj osobní průzkum to potvrzuje, potom se ptám: Kolik lidí zná, (neříkám věří) spásnou novinu biblického evangelia v naší zemi? Víte, nad těmito číslicemi mne jímá smutek i hrůza. Věřte, profesionálové, ani ti skuteční, to nemohou sami zvládnout. V Lukášovi, v l8. kapitole se dočteme:

Takováto biblická sdělení mrazí. Nalezne Ježíš víru, až se vrátí? Přátelé, kdo zevangelizuje naši vlast, jestliže to neuděláte vy? Kdo? Země, které historicky stály za biblí, byly vždy duchovně neporazitelné! I Češi nejvíce znamenali, když třímali v ruce Bibli a pražské artikuly. To byla naše slavná doba! Tolik si přeji a modlím se, aby se zopakovala. Pavel píše v dopise k Efezským toto:

A toto jsou jeho (Kristovy) dary: Jedny povolal za apoštoly, jiné za kazatele, jiné pak za misionáře, jiné pak za pastýře a učitele, aby připravili křesťany k úkolům, které mají plnit, aby Kristovo tělo (církev) dělalo pokroky...

Bible kralická překládá druhou část verše následovně. Ježíš dal tyto dary

... pro spořádání svatých (tj. řadových křesťanů) k dílu služebnosti pro vzdělání (tj. růstu) Kristova těla (tedy církve).

Dodávám, růst církve je kvalitativní i kvantitativní, abychom dorostli zralého lidství měřeno mírou Kristovy plnosti. Učitelé a pastýři svaté spořádají, organizují a připravují k evangelizaci. Učitelé učí žactvo teorii, kterou žáci v životě aplikují. Generálové ukazují vojákům, jak dobýt nepřítelovo území. Dobýt území však mohou jen vojáci. Podobně, křesťanští vojáci mají dobýt Satanovo území, jímž je tato planeta. Vidíte, přátelé, jste to vy a já, na koho Bůh spoléhá! Jsme to my, svatí, kdo musíme být spořádáni do šiku, vyzbrojeni dvousečným mečem, totiž evangeliem. A jak se s tím mečem ohánět, o tom si budeme povídat v dalších pokračováních.