5. František

Dejme tomu, že...

Dejme tomu, že až přijde závěrečné zúčtování, byl bych nalezen ne s deseti hřivnami nebo s pěti, ale jen s jednou a to tou, kterou ten služebník "ukryl v zemi" (Mat 25:14-30) - co potom? Nestalo se, že ta hřivna, abych získával duše, kterou mi Bůh dal, byla tak nevyužívaná, že jsem až pochyboval o její existenci? "Neschoval jsem ji tak v zemi"? Nemusím si náhodou dát pozor, aby osud neužitečného služebníka nebyl i mým osudem?

A už tu máme páté pokračovaní našich pořadů o evangelizaci. V posledních čtyřech pořadech jsme si pověděli, že my všichni, kdo známe Ježíše Krista jako svého osobního Spasitele, máme evangelizovat. Dnes bych vás požádal, abyste si připravili tužku a papír. Dnes a v mnoha příštích pořadech si probereme, dovolte abych to tak nazval, techniku a strategii evangelizace. Vojáci i sportovci, jak jsme si už pověděli, musí být výbornými stratégy, jinak by ani bitvu, ani závod, ani zápas nevyhráli. A náš zápas je o duši našich blízkých. Pavel napsal Efezským:

Vidíme, že vládnoucí síly této planety jsou síly tmy. Vím, že se to mnohým zdá, jako bych mluvil o bubácích. Ale Petr přece říká, že my spasení jsme byli povoláni ze tmy do Božího podivuhodného světla! V Lukášovi se dočteme následující příhodu, když byl Ježíš na poušti.

I když Ježíš odpověděl - je psáno, a Satana odmítl, přesto nepopřel, že zemská království, totiž světový politický systém je v Satanově moci, v Satanově otroctví. Celý svět je ve tmě, jen opravdoví svatí jsou ve světle, od světla je jejich jméno v češtině přece odvozeno! Když jsem si dělal soukromý průzkum, zda-li i do kostela chodící věřící znají spásonosné evangelium, jímala mě hrůza. Jejich odpovědi byly spíše humanistické, ne biblické. Tak tedy začneme: Když se okolnosti seskupí do zralého okamžiku, a o tom si povíme jindy, položíme tomu, komu hodláme svědčit, první otázku:

Františku, všechno, co mi říkáš, je velmi zajímavé, ale pověz mi, opravdu, dospěl jsi někdy ve své víře, ve svém duchovním životě k okamžiku, že jsi mohl se stoprocentní jistotou prohlásit, že kdybys dnes zemřel, tak bys byl spasen a šel do nebe k Bohu?

V Boha věřící Františci obyčejně odpoví, a vězte, přátelé, slyšel jsem je už tolikrát:

Jo, to kdybych, milý příteli, věděl. To nemůže vědět nikdo. Na to nemám odpověď.

Osobně jsem ji také kdysi neměl, a dokonce jsem byl přesvědčen, že ten, kdo si je svým spasením jist, je ten nejnamyšlenější člověk, a vlastně, o to jsem lepší já, protože tak namyšlený jako ti spasenci přece jenom nejsem!

A navzdor tomu, jsem později v Bibli objevil něco úžasného! Objevil jsem, že je nejen možné vědět, na beton, spíš na Skálu, tedy na Ježíše Krista, že jsem spasen, ale navíc jsem objevil, že tato jistota je jeden z hlavních důvodů, proč Duch svatý Bibli vůbec vdechl. Bible říká:

Víte, že jsem i objevil, že jenom ti, kdo mají jistotu spasení, jsou evangelisty? Důvod je prostý. Ti, kteří jistotu nemají, nemají nevěřícímu co nabídnout, kromě další fatamorgány. Bůh chce, abychom byli jisti a tím průbojní jako střela. Vždyť jsme už dostali a máme moc Ducha svatého. "Moc" se v originální řečtině řekne dynamis. My jsme totiž doslovně dynamit Ducha svatého. Jen zapálit doutnák! A tak položme bez bázně Františkovi druhou otázku:

Franto, abychom si dobře rozuměli, zahrajme si scénku. Představ si, že bys dnes zemřel a stojíš před Bohem. A Bůh se tě otáže: Františku, proč tě mám vpustit do svého nebeského království? Co bys mu na to odpověděl? Jistě, On se Tě ptát nebude, vše je už totiž o Tobě rozhodnuto zde za Tvého života na Zemi,

Na to nám bude i věřící Franta reagovat většinou tak, že nejprve nebude mít žádnou odpověď, protože neví, proč by ho měl Bůh do nebe vpustit. V tomto okamžiku jej musíme morálně podržet. Franta je zahnaný do kouta a jeho reakce by mohla být útočná. Tak tedy:

Já vím, Franto, že sis nepřipravoval žádnou disertační práci, jak Pánu Bohu odpovědět na jeho nejzákladnější otázku, ale zkus to jen tak bez přípravy, co myslíš, co bys Mu řekl?

A v tomto okamžiku dostaneme od Františků ty nejroztodivnější odpovědi. Např. jeden duchovní mi odpověděl, miluji, proto jsem milován a přijat. Kolega ze zaměstnání mi řekl - Bůh je láska, a proto mne přijme. Další mi řekl - protože jsem věřil v Boha, dobře, ale v nějakého Boha nebo všemocnou osobnost věří 90% obyvatel téhle planety... Další mi řekl - žil jsem křesťanským životem. Co je ovšem křesťanský život a čím se liší např. od muslimského života, již vysvětlit nedovedl. Jiný řekne - jsem hříšník, ale snažil jsem se činit dobro a věřím, že mé dobré skutky vyváží špatné. Mnozí řeknou - chodil jsem celý život do kostela a snažím se dodržovat desatero přikázání. Jeden významný duchovní činitel mi řekl, že do nebe nevstoupí, že si musí osobně odpykat očistu v očistci - jako by Kristova očista nestačila! Atd. atd.

Vesměs jsou odpovědi katastrofálně lidské, tedy humanistické, založené na lidském úsilí. A Bible říká:

A v dalších verších Jeremjáš říká, že takový člověk okusí jen přicházející žár. A tak můžeme Františkovi říci:

Víš, když jsem slyšel odpověď na svou první otázku, tušil jsem, že mám pro tebe vskutku dobrou novinu. Když ale slyším tvou odpověď na mou druhou otázku, tak jsem si zcela jist, že mám pro tebe tu nejlepší a nejpovzbudivější, no tu nejsupernější novinu, jakou jsi kdy v životě slyšel.

A o té si povíme, ať jsme trochu napnutí a zvědaví, v příštích pořadech "Jak evangelizovat".

Když jsem tuto nejsupernější novinu řekl významnému duchovnímu činiteli, který čeká na očistec, tak nám řekl: Já vám, lidé, závidím. Vy máte něco, co já nemám. Važte si toho! To je Boží dar! A biblicky měl pravdu. My, kdo věříme Bibli doslovně, máme v sobě "moc", tedy dynamit Ducha svatého.