9. František

Posledně jsme skončili s vysvětlením pojmu milost. Jestliže evangelizujeme, musíme nejprve vědět, zda-li dotazovaný, věří-li ve svou spásu, doufá v dobré chování, nebo se plně spoléhá na Boží darovanou záchranu - tedy milost. Pokračujme dnes s evangelizací našeho Františka. Musím vám s tísní sdělit, přátelé, že většina Františků, mých známých i příbuzných, kteří se hlásí k bohověrectví - doufá ve své skutky! Tak tedy:

Milý Franto, objasněme si jednu velice logickou záležitost. Jestliže pracujeme na své spáse skrze naše skutky, potom je člověk jen v jistém vývojovém evolučním období - jako třeba ve škole, kde se snaží o nejlepší vysvědčení. Pan učitel je jako Pán Bůh, a ti, co prolítnou s nedostatečným prospěchem, se propadnou do pekla. Z hlediska učitele žáci jsou nevinné děti, které se samostatně i pod učitelovým vedením snaží o postup. Známka pak vyjadřuje jejich výkon. Známka je zasloužená odměna! Jenže Bible učí úplně jiný obraz člověčenstva. Nejsme jako nevinní žáci ve škole, i když se samozřejmě neustále učíme! Jsme totiž jako vězni v žaláři! Nikdo holými prsty nepřepiluje mříže, ani nehty neproškrábe tunel kamennými zdmi na svobodu. Naše ramena nikdy nevyvrátí ocelové dveře vězeňské cely! Kdo nás uvrhl do vězení? Náš hřích! Ano, lidský hřích, vykonaný Adamem, naším praotcem. Za Adamem se zaklapla vězeňská vrata, a jeho děti se již na svobodě nerodí. Myslíš, Franto, že to je nespravedlivé? A co třeba děti otroků, ty se přece rodí přímo do fyzického otroctví? A co lidé, kteří se narodí v totalitních zemích? Ti se také svobodně nepohybují a necestují! Lidsky řečeno, člověk, ač je stvořen k obrazu Božímu, není urozený, protože jsme se všichni narodili ve vězení hříchu, všichni jsme potomci Adama a Evy! Celý svět je vězení, leží ve Zlém, protože je ovládán vládcem tohoto světa - Satanem!

A teď obyčejně František zase namítne, proč by měl nevinně pykat za Adamův hřích? jak se říkávalo v Izraeli:

otcové jedli trpké hrozny a synům trnou zuby!

Konání našich otců nás vždy ovlivní. Vždyť jde o jméno celé rodiny. A lidstvo je jedna rodina, vždyť jsme z jednoho otce a matky, vlastně jenom z jednoho člověka. S dědičným hříchem bychom neměli mít žádné intelektuální problémy. Jestliže nadřízený velící generální štáb udělá taktickou chybu, odskáčou to vojáci na bojišti životy, ačkoliv u rozhodování vůbec nebyli. A tak jsme, Franto, přece jenom v žaláři hříchu, s hlavním klíčníkem Satanem. A jako basisté se i chováme. Tak to stojí v Bibli:

Tohle nejsou žáčci ve škole snažící se o nejlepší známky - se sem tam nějakým propadlíkem. Tohle je vážnost nad vážnost. Všichni jsou propadlíci. Není ani jeden, kdo by vlastním snažením prolezl, i kdyby se snažil do roztrhání těla. A víš, Franto, že vlastně nikdo nemůže být spasen, dokud si neuvědomí, že je totálně ztracen? Jenom ztracenec volá o pomoc. Jenom tonoucí čeká na záchranu, kterou si sám nemůže poskytnout! Vidíš, a ve všech náboženstvích se provozují marné plavecké závody přes Atlantik, zatímco v biblické, protestamentní víře, toneme v bahně vlastního hříchu, z kterého nás naše plavecká tempa nevykraulují. Proto voláme o pomoc!

I když jsme do hříchu upadli Adamovým rozhodnutím, jsem si jist, jak bychom se zachovali na jeho místě! Jsem přesvědčen, že bych osobně propadl jako Adam. Myslíš, Franto, ale opravdu, že bys obstál? Vždyť nás nikdo nenutí, abychom hřešili, a přesto hřešíme. Kdo mne kdy učil, nebo nutil, abych třeba lhal. A přece jsem lhal o své svobodné vůli, bez donucení, a ještě jsem se při tom potil, protože hřích, a to myslím doopravdy, je ta nejtěžší práce. Jeremjáš dokonce napsal, že hřích je vyčerpávající:

Učí svůj jazyk mluvit jen klam, vyčerpávají se nepravostmi.

A to všechno ve šlépějích Adama! Bible dále učí:

Je pravda, že skrze jednoho člověka, Adama, vešla smrt v platnost. Je však také pravda, že skrze jednoho člověka, Ježíše, můžeme vstoupit do věčného života! Všimni si, Františku, jaký smysl Bible dává. Skrze jednoho člověka jsme upadli do hříchu - i když jsme u toho osobně nebyli. Ale také skrze jednoho člověka můžeme dojíti života, i když jsme u toho rovněž nebyli. Jaká to spravedlnost! Navíc, na Adama nemůžeme nic svalovat, protože dnes stojíme všichni před osobním rozhodnutím. Adam nás zaprodal Satanovi, a jsme ve vězení hříchu. Ježíš Kristus, protože není ve vězení hříchu s námi, nás může vysvobodit. Vězení se dá totiž odemknout jenom zvenku, nikdy ne zevnitř. A uvnitř v base sedíme všichni. Proto Bůh říká - proklet buď muž, jenž doufá v člověka! Poněvadž jsme otroci, můžeme být vykoupeni pouze svobodným pánem. Hříšník může být vykoupen pouze čistým. Proto jsou všechna náboženství opiátem lidstva, jak pravdivě prohlásil Karel Marx - inspirován princem tohoto světa. Všechna náboženství jsou utěšující naděje vězňů, které nikam nevedou, protože jsou to jen vězeňské historky. A teď, Franto, poslouchej: Ten svobodný Pán, který má zájem vykoupit otroky z vězení, přišel a odemkl vězeňská vrata, která žalářník Satan nemůže zamknout.

Andělu církve ve Filadelfii piš: Toto prohlašuje ten Svatý a Pravý, který má klíč Davidův (Ježíš); když on otvírá, nikdo nezavře, a když on zavírá, nikdo neotevře:(Zjevení Janovo 3:7)

Záleží jenom na rozhodnutí každého vězně, zda-li se zvedne a uchopí kliku nezamčených vězeňských vrat, aby vstoupil na svobodu! Víš, že mnoho vězňů ani nemá zájem vyjít na svobodu? Vězni totiž své otrokáře obyčejně milují. Však víš, jak to chodí, když nám někdo vysadí každý den pětadvacet, a po desítkách let tlučení jich nám uštědří jenom dvacet. Potom se holedbáme - vždyť on je docela hodný! I mužíci na stavbě carské železnice se po otrocké práci zapřáhli do bryčky a cválali s otrokářem ve vodkovém opojení za halasného řehtání. Židům se na poušti stýskalo po egyptském otroctví, a my zde doma často vzpomínáme na zlaté komunisty. Jenom si, Franto, uvědom, že Ježíš, jsi-li stále ve vězení v okamžiku své smrti, zamkne, a už nikdy nikdo neotevře. Tak to tam stojí černé na bílém.