10. František

Dnes už po desáté si vyprávíme o evangelizaci, a vysvětlujeme našemu ne zcela vymyšlenému Františkovi podstatu křesťanství, prostě a jednoduše mu svědčíme!

Pověděli jsme si poměrně hodně o milosti, a v posledním vysílání jsme začali s hříchem, s obyčejným hříšným člověkem, takovým, jakým jsem já nebo vy. Vysvětlili jsme Františkovi, že lidstvo je hříchem zotročeno a uvězněno. Nikdo se z vězení vlastním úsilím nedostane na svobodu! A tak tedy zůstaňme ještě u hříchu, protože jenom ten, kdo si uvědomí svoji hříšnost, potřebuje spasitele, potřebuje záchranu. A tak tedy pokračujme tím nejnepříjemnějším. Slova hřích, hřešiti, hřešící, hříšník, hříšnice, hříšnost, prohřešit atd. - se v naší ekumenické Bibli vyskytují v 767 verších. Slova odvozená od milosti, milosrdenství, slitování, odpuštění, promíjení, spasení a záchrany se vyskytují v 1033 verších, o třetinu častěji než slova odvozená od hříchu. Zde vidíme dokonalou rovnováhu Božího slova. Absolutní varování zatracení vyvažuje o třetinu častějším připomenutím spásy skrze Boží milosrdenství. Hřích a milost jsou dva nejdůležitější pojmy s nejčastějším biblickým výskytem. Bible je totiž kniha o pádu člověka a o milosti Boží, jak jej z bláta hříchu vytahuje.

Milostná spása totiž nemůže bez hříchu existovat, stejně jako milosrdenství bez chudoby, oko bez světla, nebo hmota bez prostoru a času. Co je tedy hřích? Hřích je přestupek zákona. Jestliže, Franto, přestupujeme Boží zákon, ve skutečnosti se vzpíráme Bohu, který nás stvořil! Zákon můžeme přestoupit i jistým chováním v srdci. A kdo hledí na cizí ženu chtivě, již v srdci zcizoložil. Víš, Franto, všichni jsme hříšníci, a nikdo nemůže dodržet celý zákon. Ze zákona pochází totiž poznání hříchu. Je to jako když řídíš auto. Vjedeš do obce a dopravní značka přikáže snížit rychlost na 5O km. Stačí se podívat na tachometr a hned vidíš, že přestupuješ zákon. Zákon, jak Bible říká, je tu od toho, abychom viděli, jak jsme hříšní. Bez zákona by nebylo poznání zla a dobra a vše by se smělo. Zákony Bůh stvořil všude a ve všem. Ve hmotném i duchovním světě! Porušíme-li zákon hmotného světa, zaplatíme. Když, Franto, skočíš z desátého patra, řítíš se dolů, protože jsi pod zákonem zemské přitažlivosti. Bůh kvůli nám tento zákon nezruší. Stejně tak v morální sféře, porušíme-li zákon, a svědomí má každý, roztříštíme se o morální dlažbu a výsledek? Duchovní smrt! Kolikrát musíš, Franto, skočit z okna, abys přestoupil fyzikální zákon? No přece jeden pád na zabití stačí, ne? A tak je to i s morálními zákony. Proto Bible učí:

Je to jako násobení v matematice. Když dodržím zákon 1000x a jen jedenkrát nulově, výsledný součin je nula. Kolik článků řetězu musí prasknout, aby se přetrhl? Jeden přece stačí! Předpokládejme třeba, že život je podmíněn jen třemi podmínkami, i když ve skutečnosti počet životních podmínek jde do miliard, tedy jen: teplotou vzduchu, koncentrací kyslíku a potravinami s vodou. Stačí, aby jen jeden z těchto pilířů, článků života vybočil z dovolené meze a život zanikne. Stačí, aby teplota vzduchu přestoupila 55 stupňů a od upečení nás nezachrání ani dostatek kyslíku, ani potravin, ani vody. Když jeden násobitel je nula, celý součin je nula. V patnáctiprocentní koncentraci kyslíku se zadusíme, ať máme ideální teplotu, dostatek vody i vitaminosních potravin! Proto i ten nejlepší člověk, Franto, je mrtev, protože ve svých morálních násobitelích má alespoň jednu nulu, a tím se celý jeho morální součin také nule rovná. Ty i já, Franto, přestupujeme morální Boží zákony, a proto se cítíme roztříštěni, jako bychom se zřítili na dlažbu. Proto cítíme vnitřní prázdnotu, strach a vinu. Proto se často nesnášíme, manželé s manželkami, děti s rodiči, národy s národy, a rasy mezi rasami. Proto zneužíváme Boží stvoření, lidi, zvířata a celou přírodu. A teď Franta namítne, dost vehementně, že jsou přece lidé hodnější, lepší a také strašní darebáci, co i vraždí. To je pravda, Františku, však také ve ztracenosti, v nepřítomnosti Boha, v pekle, v hořícím jezeře bude spravedlnost odstupňována.

Bůh totiž říká, že jakou mírou jsme měřili, takovou mírou Bůh naměří nám! Každý člověk, i ten nejhříšnější, má své morální zákony, jejichž dodržování požaduje od ostatních! I mafiozní kmotr miluje svou rodinu, i Hitler štípal německá děvčátka do tvářiček. Přesto mafiózo nechá zavraždit otce jiné rodiny, a Hitler pošle do plynu nekonečný počet židovských dětí! Spravedlnost a hrůza nespasených vězí v tom, že budou odsouzeni vlastní morálkou! Když si uvědomím, jak jsem neschopen dodržet vlastní morálku, vůbec nestojím o spravedlivou výslužku, ale o milost! Každý nespasený bude totiž odsouzen vlastním osobním zákonem. Co může být spravedlivějšího a děsivějšího? I ten tak zvaně nejhodnější člověk je daleko od svého osobního zákona, který očekává a vyžaduje, aby byl dodržován ostatními. Hříšníci bez Krista a milosti, i ti relativně nejnevinnější, jak říká Bible:

Není to, Franto, úžasné? A zhřešili jsme alespoň jednou všichni:

I ti nejsvatější se považovali za hříšníky. Například Marie, matka Ježíšova, řekla:

Duše má velebí Pána, a můj Duch jásá v Bohu, mém Spasiteli. (Lukáš 1:47)

I Marie potřebovala Spasitele, dobře věděla, že je hříšná. Kdyby mohla být spasena skutky, nikdy by nemusela k Bohu shlížet jako k svému osobnímu Spasiteli.

A co Pavel, který řekl:

Kdo se z nás může vyrovnat Pavlovi nebo Marii? Ani jeden! Jestliže si uvědomíme svou hříšnost a nemožnost se z ní vysekat, zbývá nám logicky jenom a jenom milost! Když se budeme čistit špinavýma rukama, špínu jenom rozmažeme. Kam se ten čas zase poděl? Příště si, Františku, konečně povíme, jakým způsobem nám Bůh udělil milost.