8. František

Vítám vás k jedenáctému pokračování seriálu - "jak evangelizovat". Jistě jste si všimli, že jsem zvolil velmi volnou formu, řekl bych, že si více vyprávíme a opomíjíme systematický postup bod za bodem. Evangelizujeme našeho, vlastně už skutečného Františka! A protože každá evangelická schůzka vypadá jinak, musíme být především pevní v biblické doktríně a znát odpovědi na námitky nevěřícího, nebo i v Boha věřícího nespaseného člověka. V předešlých deseti pořadech jsme se zabývali naukou spasení. Pověděli jsme si o milosti a hříchu. Věnovali jsme se obšírněji dvěma diagnostickým otázkám, podle nichž bezpečně poznáme, zda-li je dotazovaný spasen nebo ne. Logickému rozboru odpovědí na tyto dvě otázky budeme věnovat jeden celý pořad. Dnes si začneme povídat o Bohu. Zopakujme si však nejprve to, co jsme si až dosud vysvětlili. Nejprve se našeho zpytovaného Františka zeptáme:

"Kdybys dnes, Franto, zemřel, jsi si jist, že bys byl spasen a přijat Bohem do nebe?" Jestliže Franta odpoví, že neví, nebo že to nikdo nemůže vědět, nebo "milej pane, to kdybych věděl", nebo prostě řekne, že taková otázka je bezpředmětná, protože nevěří na nebe - peklo - ráj, potom v těchto případech si buďme jisti, že dotazovaný není spasen. Odpoví-li však, že do nebe přijat bude, že je spasen, ještě nemáme vyhráno, protože to může říci každý. A tak mu položíme druhou diagnostickou otázku:

"Až budeš stát před Bohem, Františku, a On se tě zeptá: Proč tě mám do svého nebe pustit, co tě opravňuje? Jak bys mu odpověděl?" Jestliže dotázaný Franta začne - JÁ si myslím, JÁ dělám, JÁ navštěvuji, JÁ se chovám, moje skutky, JÁ miluji, JÁ tohle a tamto, nebo Bůh mne miluje, nebo Bůh je láska, a proto mne spasí atd., potom si zase můžeme být téměř jisti, že Franta spasen není. Tyto dvě otázky fungují jako lakmusový papírek. Franta totiž časuje slovesa v první osobě jednotného čísla JÁ.

Jestliže však odpoví - jsem spasen, protože mi Bůh dal nezaslouženou milost skrze Ježíše Krista, který mne vykoupil z hříchu, který mne v potrestání zastoupil, a proto jsem s Ním zemřel i vstal z mrtvých, hovoří-li v mluvnické třetí osobě Boha ON, místo v první osobě sebe sama, hovoří-li o tom, co Bůh - Ježíš Kristus, udělal pro jeho spásu, a má-li své náboženské prostocviky za lejna, jako apoštol Pavel, potom jásejme, našli jsme bratra v Kristu, tedy křesťana, a ne dobrotivého skutkaře, který je v sobě!

Nespasenému však musíme vysvětlit, že to není on, kdo se neustále vykupuje z hříchu, ale Bůh, jenž jej už vykoupil. A zde přicházíme k rozporu mezi milostí a skutky. Všechna náboženství jsou mzdy, které jakoby Bůh dluží všem pozemským dobrákům. Tato koncepce je nesmírně důležitá, a rozdíl mezi biblickou vírou milosti a lidskými náboženstvími skutků musíme Františkovi řádně vysvětlit! Biblická víra je cesta Boha k člověku a ta je jen jedna! Všechna náboženství, jsou stamiliony cest od člověka k Bohu, a každá Boha mine! Ztracené dítě na brněnském výstavišti nikdy nenajde svého rodiče. Pouze rodič nalezne své dítě, za předpokladu, že dítě halasně řve a volá o pomoc.

Dále jsme Františkovi vysvětlili, že všichni lidé jsou hříšníci. Heslo hřích zabírá v konkordanci šest sloupců a je to jedno z nejčastěji používaných slov. Milost bez hříchu nemůže existovat. Milost a hřích jsou vzájemně nevyloučitelné, jako hmota, prostor a čas. Milost může být udělena jenom právoplatně odsouzeným vězňům. Ti, co byli odsouzeni omylem, nebo ze zlomyslnosti, ti bývají amnestováni. A my jsme všichni uvězněni v hříchu.

Když jsme toto vše vysvětlili Františkovi, když jsme jej už znechutili tím, jaký je hříšník, tak ho musíme postavit zpět na nohy. Ani ne tak my, jako Bůh! A tak přejděme od diagnostických otázek milosti a hříchu k Bohu. Tak tedy:

Já vím, Franto, že se ti to nelíbí, a věř mi, i já to nerad slyším, že jsme všichni tak zpropadení, mimochodem tak nás huboval náš dědeček, když jsem ho my vnuci rozzlobili. Je to tak, všichni jsme zpropadení, ale teď přichází velikánské ALE. Všichni jsme nekonečně milováni! Všichni jsme neměřitelně cenní! Všichni jsme stvořeni k Božímu obrazu. Franto, zauvažuj tím nejprostším způsobem. Naše hříchy, všechny naše hříchy, naše ztracenost byla vykoupena Božím životem Ježíše Krista! Kristus na sebe vzal dobrovolně, motivován láskou, náš hřích, a my jsme výměnou oblékli jeho spravedlnost! Kristus nás zastoupil v potrestání. Náš život, naše propojení s Bohem bylo vykoupeno Kristovým rozpojením z Boží trojjedinosti. Kristus na kříži zemřel duchovně. Kdybychom byli ztraceni, jenom v hodnotě tisíce andělů, potom by morální ekonomie vyžadovala obětní výkupné jenom v hodnotě tisíce andělů. A teď, Franto, už vidíš, že jsme ztraceni nekonečně, přesto nekonečně ceněni, protože jenom nekonečná protihodnota nás mohla vykoupit! Existuje cokoliv cennějšího než Boží život, který byl za nás zaplacen jako výkupné? Nevidíš, že si tě Bůh cení a vykupuje vlastním životem? Není to úžasné, že jsi nejcennější? Ale ve velikosti tvé ceny současně vězí hrůza tvé ztracenosti, protože čím je něco cennější, tím je větší ztráta, přijdeme-li o to. Osobně mě to sráží! Kdo jsme, že za mne Ten, kdo je, že je, zemřel? Kdo jsem, kdo jsem, že jsme byli vyváženi jeho životem? Člověk je nesmírně významný! A právě v lidské významnosti vězí hrůza jeho ztracenosti. Jestliže musíme být vytaženi z propasti nekonečně dlouhým lanem, propast ve které vězíme, je bezedná. Vězíme v záporném nekonečnu tělesnosti, duševnosti a duchovnosti! Franto, ztracenost, peklo, chceš-li, je nekonečně záporná pravda, z které nás vytáhne jen nekonečně kladné výkupné! Když jsme si tohle uvědomil, pojala mne hrůza i nadšení! Uvědomil jsem si, že na kříži Bůh projevil největší hněv, a největší lásku. Jak jsou směšně titěrně naše skutky v porovnání se zastupující Boží milostí. Kdybychom byli spaseni svými skutky, potom by Boží smrt na kříži byla úplně zbytečná.

Já vím, naše skutky jsou důležité, těm však budeme věnovat některý z příštích pořadů.

Nyní jsem ti jen v krátkosti představil Boží lásku a nekonečnou cenu lidstva. Víš, že lidský život je cennější než celý svět? V Matoušově, Markově i Lukášově evangeliu stojí:

Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život (t.j. věčný život s Bohem) ztratí?

Věčný život člověka, jenž Bible charakterizuje spíše Boží kvalitou než časovou kvantitou, je to nejcennější! Bůh cení jednoho člověka nad zeměkouli se vším, co je na ní. Vždyť zemřel pro lidstvo, - i kdyby Krista přijal jen jeden jediný člověk! Franto, žádné náboženství se biblické, protestamentní víře nemůže vyrovnat, co vyrovnat, vždyť všechna náboženství nesměřují ani stejným směrem, nýbrž opačně. Náboženství jsou obrácena o 180 stupňů. A tak naslyšenou v dalším pokračování, moji bratři a sestry!