16. František

Posledně jsme si pověděli o dobrých skutcích a o příčině a následku. Neodpustím si ještě jedno přirovnání. Dejme tomu, že máte své celoživotní vklady v jisté bance. Zavolá vám přítel, že má zaručené zprávy, že se vaše banka položí, a má hotovost na pár dní. Věříte-li příteli, prcháte do banky vybrat vše. Nevěříte-li, potom mávnete rukou a nezařídíte se podle zprávy. Co bylo příčinou vašeho výběru? No přece víra, že se banka položí! Ten, kdo říká, že Ježíš zaplatil za naše hříchy, a mávne rukou, potom se podle toho ani nezařídí, nekoná skutky a také nevěří tomu, co sám hlásá. Kdo zastupující smrti Ježíše Krista věří, ten se podle toho zařídí, a jeho motivace konat dobro je láska ke Kristu. Spasený koná dobro kvůli Kristu, protože Jej miluje, a nechce, aby trpěl za každý další hřích. Nábožensky založený člověk koná dobro, aby si toho Bůh povšiml a spasil jej, dělá tedy dobro kvůli sobě. A to je podstatný rozdíl.

Víte, celý vesmírný systém, v duchovní i hmotné sféře, je řetězec příčin a účinků. Je jak strom. Kmen je příčinou větví a větve příčinou větviček a ty jsou příčinou listí a ovoce. Je to úžasné, přemýšlet nad celým systémem, kde každý článek směrem vzhůru, k původu, je příčinou a směrem dolů účinkem, důsledkem. A tak, když budeme vzhůru pátrat po prvotní příčině všech následných příčin a účinků, tak dojdeme k Bohu. Bůh je, a teď se zamyslete, prvotní příčina všeho, ale sám nebyl zapříčiněn. Bůh je tedy nezapříčiněná příčina a původce všeho! Proto je bezčasový, bezhmotný a bezprostorový, je tedy Duch. Proto je neomezený, protože sám stvořil omezení, a není subjektem svého stvoření, není jím svázán. Proto je všudypřítomný, vševědoucí, protože nic neexistuje, co by nebylo z Jeho vůle, a Jeho vůlí udržované. A víte, že když se Boha vzdáme, jako například moderní učenci, tak musíme věřit v nezapříčiněnou příčinu také? A pro materialisty, tou nezapříčiněnou příčinou je jenom a jenom hmota, která sama o sobě nemá žádnou moc. Kam zavedl a zavádí společnost materialismus, vidíme dnes a denně kolem sebe.

Biblická novina spasení, t.j. cesta od Boha k člověku, to, že si Bůh namluvil nás, zapadá do celé živé i neživé přírody i do celého duchovního světa, protože důsledek přirozeně vyplývá z příčiny.

Náboženství, a tím myslím všechna náboženství do posledního, ať si říkají jak si říkají, jsou veskrze nepřirozená, jsou v rozporu s celým hmotným i nehmotným stvořením. Jdou totiž proti přírodě, od důsledku k příčině, od člověka k Bohu, od skutků ke spáse, od ovoce k větvi a kmeni. Jako by nás Bůh miloval proto, že Jej milujeme my. Jaký to nesmysl! Vždyť strom roste úplně obráceně. Proč jsme my lidé tak nepřirození? Roztržka v naší logice je způsobena upřením se na sebe! Jsme totiž příliš zaměstnáni sami sebou! Nestojíme totiž v úžasu pod nezapříčiněnou příčinou naší existence s miliardami následných život podmiňujících příčin a důsledků, z nichž jen jeden, byl-li by odstraněn, by náš život usmrtil! Jestliže se přetrhne jen jeden článek řetězu, všechny články visící níže po proudu příčin a důsledků padají, ztrácí propojení, tedy umírají. Opravdu to není tak těžké pochopit. Bůh nám všechno vyjevil v přírodě. Celou posloupnost, celou zákonitost. Proto každý člověk se může dopídit i rozumovým uvažováním, že existuje duchovní nezapříčiněná příčina. A že biblická zvěst je ta jediná pravda. Tolik důkazů leží kolem nás, jen je sebrat a dát nevěřícímu umírajícímu světu. K takovým přirozeným závěrům dospívají i domorodci na Nové Guineji. Přesto moderní vzdělanci ztotožňují příčinu všeho s ničím, přestože si nikdo nějaké "NIC" neumí ani představit. Proto neexistuje žádný národ, ani kmen těch "nejprimitivnějších" lidí, jenž by neměl nějaký druh náboženství!

A Pavel to potvrzuje v dopise Římanům:

Takže, přátelé, ani vy ani já nemáme výmluvu, popřeme-li Boha, nezapříčiněnou příčinu všech posloupných příčin a důsledků. Jsme prostě bez omluvy, nevidíme-li jej! Proto jsou bez omluvy všichni, kdo putují proti času od důsledku k příčině, všichni ti, kteří věří, že se usmažená vejce dají odsmažit zpět do skořápek, kteří věří, že si mohou skrze náboženství namluvit Boha, všichni, kdo jsou upřeni na sebe. A Pavel pokračuje:

Přátelé, zde je to přímo z Bible! Biblicky věřím, že každý člověk rozumem dospěl k závěru, že existuje mocná osobnost za všelikým tikotem vesmíru. Bible potvrzuje, že víra není intelektuální neduh, nýbrž morální. I když lidé dospěli rozumovým uvažováním k existenci Boha, nezapříčiněné příčiny, přesto mu nevzdali čest, protože si uvědomili, někde hluboko v srdci, že by se mu měli podřídit, ale tomu jim vlastní, humanistický zájem sebezbožňování zabránil. Bůh říká, že nebudeme-li jako děti, zajisté nevstoupíme do jeho království. A víte, jak jsou děti ze všeho vykulené. Ano, chybí nám dětská překvapenost a úžas. Nejsme ve společném úžasu nad dílem souboru příčin a účinků. Jsme chladní k celé stvořitelově práci. A celý vesmírný systém byl stvořen ke slávě a potěšení samotného Boha. Pro koho jiného, když z něho vše vyvěrá. Pro koho jiného, když nikdo jiný než on neexistoval. Jestliže tvoříme, tak vždy za účelem radosti a služby. Tenhle princip nám vštípil Bůh. Bůh si nás stvořil pro sebe, větve patří kmeni a celý strom sadaři. Jsme vlastněni, nejsme svoji, jak si myslí humanisté. Svůj je jen svébytný Bůh. A tak, když jsme Bohu nevzdali čest, naše scestná mysl, naše logika, naše ozubená kolečka přemýšlení se ohladila a ocitli jsme se ve tmě. Proto lidé nevidí posloupnost příčin a důsledků a snaží se jít proti přírodě od důsledků k příčině, od skutků ke spáse. Důvod je biblicky prostý. Tito lidé jsou humanisté a vycházejí ze sebe. Nejsme v úžasu před stvořitelem, nejsme scvrknuti jako děti. Věřím, že každý člověk každé kultury, který vzdal opravdovou čest Bohu stvořiteli ve svém srdci, ačkoliv o něm pramálo věděl, se dověděl tolik, aby mu Bůh mohl přičíst Kristovu očistu hříchu. Bůh se odhaluje jenom těm, kteří nemají mysl ve tmě v důsledku nevzdání cti Bohu. Bůh se odhaluje jen těm, kteří jsou z Něho naplněni uctivou bázní, rozumějte - nemyslím děsem! A jen těmto lidem Bůh připraví schůzku, rande, se světlem, s evangelizujícím svatým křesťanem. Bůh nás povolává, abychom svědčili těmto připraveným lidem. Ti si totiž uvědomí svůj hřích a nutnost očisty Bohem skrze Jeho zastupující smrt na kříži, a ne očisty sebou skrze skutková prostná. Model spasení najdeme ve Skutcích apoštolů. Římský důstojník Kornélius byl člověk zbožný, s celou svou rodinou věřil v jednoho Boha, byl velmi štědrý vůči židovskému lidu a pravidelně se modlil k Bohu. Kornélius věřil v jednoho Boha, kterého neznal. A Bůh mu zato, přátelé, ujednal schůzku s váhajícím Petrem. Petr mu zvěstoval Ježíše. My, kdo máme zajištěnou spásu skrze Ježíše Krista, toužíme nalézt své Kornelie! Víte, že jich po Zemi chodí spousta? Čekají na vás, bratři a sestry. Kdo jim poví spásu milostí, když ne vy? Buďte zaměstnáni! Čím víc pracujete, tím vás Bůh víc zavalí úkoly! Vždyť je to krásné. My, kdo máme, budeme mít ještě víc práce a štěstí!