17. František

Pokračujme dnes již předposledním pořadem o evangelizaci. Myslím, že jsme si evangelizaci již probrali podrobně. V dnešním, předposledním pořadu, si povězme něco na lehčí notu. Mám rád různá přirovnání. A tak vám jich několik povím, mohou nám pomoci k dokreslení biblického evangelia a obyčejně vyprovokují lidi k přemýšlení. Tak tedy:

1. přirovnání: Chci-li někomu znázornit, že je hříšný, a že jej pouhé dodržování zákona nemůže zachránit, rád použiji dopravní značky. Zákon říká, přes obec je nejvyšší povolená rychlost 60 km/h. A když se podíváme na rychloměr? Samo sebou, že jedeme sedmdesátkou! Přes některé obce je povolena jen 40 kilometrová rychlost, a jedu obyčejně pětapadesátkou. Už jsem byl, přátelé, několikrát zastaven a platil pokutu - takový jsem křesťan! Když vidím policii, tak hned mi noha z plynu sjede. Policie se bojím a Boha ne? Kolikrát asi mě strážci bezpečnostního pořádku nenachytali? Zákon tu není od toho, aby mne ochránil, zákon je tu od toho, aby nastavil zrcadlo mé hříšné přirozenosti, protože jsem se už hříšný narodil. Neřesti jdou samy, ctnostem se musíme učit. A Pavel to potvrzuje Římanům:

K tomu navíc přistoupil zákon, aby se provinění (t.j. špatné svědomí) rozmohlo.

Přátelé, zákon-zrcadlo, nás nemůže zachránit, ten nás dovede jen k nemohoucí zoufalosti, z níž je jen krůček k zavolání o pomoc, na který Bůh trpělivě čeká, protože zařídil naši spásu sám, aniž bychom k ní mohli přispět.

2. přirovnání: Chci-li někomu vysvětlit, že sám o své vůli nemohu změnit svou hříšnou přirozenou povahu, mohu mu dát následující příklad: Jsem narozen a vychován v Praze, z hanáckého otce a středoslovenské matky. A to už mi nikdo neodpáře, i kdybych se na nudle rozkrájel. Vysokou školu jsem vystudoval na Slezské Ostravě. Žil jsem léta ve Spojených státech a má angličtina není nejhorší. Psát mohu totiž i bez přízvuku a v zaměstnání jsem psal zprávu za zprávou. A vidíte, přesto mi Američané říkali - gramaticky píšeš dobrou, srozumitelnou angličtinou, nemůžeme ti nic vytknout. Přesto řekneš vše jinak, než my! A tak měli počtení. Důvod je prostý. I kdybych mluvil všemi jazyky světa, kdybych si mohl nechat udělat plastiku, abych vypadal jako Číňan, i kdybych neměl přízvuk v žádném jazyce - stejně budu uvnitř Pražák, Hanák, Slovák, Slezák, i kdybych to chtěl, a to vůbec nechci, popřít. Přirozenost se vymazat nedá! I v Indonésii jsem vyslovoval indonésky český způsob myšlení, a Indonésanům chvíli trvalo, než pochopili, co jsem chtěl říci, než se začali ze zdvořilosti smát. Všechny změny, kterými jsem prošel, jsou pouze naučené, kosmetické, nitro je totéž! A proto Jeremjáš psal:

Může snad mouřenín změnit svou kůži, či levhart svou skvrnitost? Jak vy byste mohli jednat dobře, když jste se naučili páchat zlo?

Jako se levhart nemůže zbavit své skvrnitosti, černoch tmavé kůže, já svého češství, tak ani jeden člověk se nemůže zbavit své hříšné přirozené niterné povahy. Změnit zevnitř nás může jenom Bůh! Proto máme tolik kosmetických kulturních křesťanů. Chodí do kostela, mluví, zpívají jako křesťané, ale přesto mají jen zevní, plastickou operaci způsobenou člověkem. K obrodě, k znovuzrození potřebujeme obřezané srdce. Lékařský tým, který může takovou operaci provést, je primář Bůh-Otec, chirurg Bůh-Syn a skalpel Bůh-Duch Svatý.

3. přirovnání: Podívejme se na Boží spravedlnost a milost. Jedna dívka kdesi v Americe stála před soudem, překročila povolenou rychlost. Soudce ji shledal vinnou a odsoudil ji k 100 dolarové pokutě. Přestupek byl spáchán a spravedlnost musela dostat zadostiučinění peněžním trestem. Co se však stalo po vynesení rozsudku, vyrazilo přítomným dech! Soudce odložil svůj talárek a jako civilista přistoupil k přísedícímu úředníku a zaplatil pokutu. Vyděšenému pokladnímu oznámil: Víte, ona je totiž moje dcera. Táta-soudce dobře věděl, že za dceru musí zaplatit sám, Holka ještě nevydělávala. Zde je spravedlnost a milost krásně znázorněna. My lidé nemáme kvalifikaci, nemáme prostředky, abychom se mohli vykoupit. Otroka může vykoupit pouze svobodný pán. Za neposlušné dítě platí rodiče, protože své děti milují. Proto je biblická protestamentní víra nejsnazší k pochopení a nejtěžší k přijetí.

4. přirovnání se týká spásné víry. Kdysi jsem používal příklad letadla. Mohu věřit, že mne letadlo přepraví přes Atlantik z Evropy do Ameriky. Přesto, nevstoupím-li do něj, nespolehnu-li se na něj, oceán nikdy nepřekročím. Stejné je to s vírou. Mohu věřit, že Kristus zemřel za mne, že byl místo mne potrestán. Avšak, nespolehnu-li se na jeho smrt, nevstoupím-li do Krista jako do letadla, nebo Noe do archy, co mi je víra platná? Kdyby Noe nevstoupil do archy, tak by se utopil jako všichni ostatní. Jeho záchrana nevězela v jeho plaveckých schopnostech, ale v plovoucí arše. Naše záchrana nevězí v našich dobrých skutcích, ale v uschování v Kristu. I tonoucí věřili, že kdyby byli v arše, tak by přežili. To už bylo ale pozdě. Další výstižné přirovnání jsem slyšel a četl, a je také ze skutečného života. Provazolezec jménem Blondin překročil Niagaru na vysutém laně mnohokrát. Jednou, r. 1860 se otázal diváků, zda-li věří, že úspěšně přešlapkuje po laně na druhý břeh. Všichni samozřejmě věřili. Potom se otázal: Když mi tolik věříte, kdo si mi vlezete na záda, abych s ním Niagaru přešel? Nikdo se nepřihlásil. Všichni věřili, ani jeden se nespolehl! Neztotožňuji provazolezce Blondina s Bohem, nýbrž jen přirovnávám situaci. Vím, je to nesmírně těžké, pro nás hříšníky, abychom se 100% na Boha spolehli, i když mu věříme. Je to těžké obzvláště v slabých chvílích, kdy se nic nedaří a vše se drolí pod rukama i nohama. Pak se nám zdá, jako by na nás Bůh zapomněl, nikde jej kolem sebe nevidíme! Nemůžeme jej vidět, protože nás přenáší na svých ramenou, aniž bychom jeho laskavou pomoc náležitě ocenili.

5. A poslední, páté přirovnání, které, přátelé, můžete použít, je toto: Představte si, že by mi přítel daroval mercedesku. Byl bych tak potěšen, že bych mu chtěl s jeho náklady pomoci. Hned bych zalovil ve šrajtofli a nabídl mu několik ušmudlaných bankovek. Jaká to urážka! Jeho dar se v mém srdci rozpadl na padrť. Dar, má-li být darem, tak musí být přijat s díkem a vděkem. Nepřijatý, nebo i částečně zaplacený dar už není darem. A Bible říká, že jsme spaseni milostí, skrze víru, že spása není z nás, je to Boží dar, není z našich skutků, abychom se nemohli vychloubat! Potom bychom nedostali mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti. Přátelé, neopovrhujme Božím darem, jeho milostí, jeho zastupující smrtí.