18. František

Dnes, po osmnácté a naposledy, se scházíme k evangelizačnímu cyklu. Je už konec našim evangelizačním pořadům, a tak se také rozloučíme s naším Františkem, vlastně Františky, je mi skoro smutno. Ale víte, kolik jich je kolem vás? Seznamte se s nimi. Uvidíte to dobrodružství. A zase těch 18 pořadů nějak rychle uteklo, jako ostatně vše, když je pohoda. Psychologové tvrdí, že si pamatujeme jenom zlomeček ze zlomku, co slyšíme. já už jsem také pozapomínal, co jsem Vám v předešlých pořadech napovídal, a proto bych byl rád, kdybyste si zapamatovali a vštípili do paměti alespoň ty naše dvě diagnostické nebo určující otázky. Zopakujme si je, ať je známe, zopakujme a rozeberme si odpovědi. Lidé, zkoumejte lidi! A nevyhýbejte se ani těm, kdo jsou s vámi ve sboru. Sbory a kostely se ztracenci jen hemží. Tak tedy:

Každé rozvinuté vědění má své způsoby a nástroje měření. Základ dobrého lékařství je správná diagnóza. Jestliže lékař neurčí správnou diagnózu, nemůže léčit. Lékař s chybnou diagnózou může natropit více škod než užitku. A přesně to, co platí v tělesné oblasti, platí i v duchovní. Jestliže neurčíme přesnou diagnózu duchovního stavu jedince, potom zajisté použijeme nevhodnou duchovní léčbu, nebo i vhodnou léčbu nevhodným způsobem. Proto lékařství v duchovní oblasti, což je Ježíšova nauka, vyvinulo dvě základní otázky k určování duchovní diagnózy. Tyto dvě otázky, o nichž jsme se již tolikrát zmínili, jsou neocenitelnými pomocníky k určování duchovního, ne duševního zdraví. Samozřejmě, tak jako každý lidmi vyvinutý nástroj, tak i naše otázky mohou selhat. Pravděpodobnost selhání je však velmi nízká. I nůž se může zlomit při krájení cibule. Přesto bychom na nůž vsadili, milion ku jedné. Zopakujme si rychle obě otázky:

Kdybys dnes zemřel, byl bys spasen? Šel bys k Bohu do nebe, nebo bys byl ztracen, oddělen od Boha v izolovaném pekle?

Proč tě Bůh spasil? Proč tě vpustí do nebe? Co tě opravňuje být s Bohem natrvalo ve svazku?

Tyto dvě určující otázky nám odhalí, zda-li lidé už mají, nebo nemají v srdci to, co jim hodláme nabídnout - totiž základní evangelium Ježíše Krista. Navíc nám napovědí v co, nebo v koho, lidé vkládají naději svého věčného života. Je důležité nejen položit tyto dvě otázky, ale také je umět správně vykládat. Výklad, interpretace odpovědí není těžký. Na první otázku - "Kdybys dnes zemřel, byl bys spasen" můžeme dostat v podstatě jen jednu kladnou odpověď - "ano". A dvě záporné, nesprávné odpovědi. Buď ateistovo jasné "ne", nebo nábožného nejasné "nevím, to nemůže vědět nikdo"! Na druhou otázku, kterou se tážeme až po odpovědi "ano" - "Proč, na jakém základě tě Bůh do nebe vpustí" - dostaneme jednu správnou odpověď, t.j. tázaný vložil svou naději v Kristovu zastupující smrt na kříži. A jenom jednu chybnou odpověď, to když tázaný spoléhá v podstatě na sebe, na dobré skutky, když začne časovat slovesa v první osobě jednotného čísla, nebo si na Kristův kříž ani nevzpomene.

Dvě otázky, na každou v podstatě dvě odpovědi, tedy čtyři kombinace dohromady.

1. kombinace: Dotázaný odpoví na obě otázky správně. Na první - "ano, jsem spasen". Na druhou odpoví správně biblicky - "Bůh jej k sobě přijme pouze na základě Kristovy zastupující smrti na kříži, a nic navíc!" V tomto případě před námi stojí s největší pravděpodobností křesťan. Jen málo lidí má pouze intelektuální znalost spásy, aniž by jí měli zakořeněnou v srdci. A protože nejsme soudci lidí, budeme předpokládat, že tázaný je křesťan - náš sourozenec v Kristu. Rozviňme s ním evangelickou debatu, ta vše upřesní. Z osobní zkušenosti vím, že těchto lidí je poskromnu. Jsou i takoví, kteří dají správné odpovědi, ale jejich osobní život, jejich skutky nasvědčují, že nežijí to, v co věří. Spíš nežijí to, co vědí.

2. kombinace: Dotazovaný odpoví kladně na první otázku, "ano, jsem spasen", a nesprávně na druhou otázku - spoléhá na své skutky, které jej protlačí k Bohu. A takto mi odpověděl další vlivný církevní představitel, který míval i rozhlasové relace, ale na jiné stanici: "Ano, jsem spasen", řekl. A proč vás Bůh přijme? Na to odpověděl: "Protože miluji a jsem milován!" Mnohem bibličtější by však bylo - protože jsem milován, miluji, ještě lépe - protože mne On miluje, miluji. Na první pohled jeho odpověď nezní tak špatně. Jsme spaseni láskou a lásku musíme opětovat. Opravdu tady nejde o slovíčkaření. Musíme si být jisti, co dotyčný pod tím, co řekl, myslí. Ale jak byla Boží láska dokázána, a proč jsme ji pochopili, to mi už neřekl. Nemohl jsem z něj po dlouhé minuty vymáčknout slova: Ježíš Kristus, kříž, krev, hřích, zastupující smrt. Jen tu cukrovou pěnu - miluji a jsem milován. Jeho aktivní miluji a pasivní jsem milován se mluvnicky vždy týkalo jeho první osoby. Lidé s touto odpovědí jsou s největší pravděpodobností domnělí křesťané. Domnívají se, že jsou spaseni, aniž by se rozkročmo postavili na biblickou základnu Ježíše Krista. Tito lidé, podobně jako židovští zákoníci, spoléhají na sebe. Jestliže se mýlím, tak proč mi neodpověděl Kristovým jménem? To, že miluje a je milován, budiž, ale proč si nevzpomněl na Kristovu zástupnou oběť, to mě znepokojilo. Jestliže spoléhám jen na Krista, tak musím mít jeho jméno na srdci bez ustání, a pohotově na jazyku. Není to tak? Nesoudíme, soudí přece Boží slovo! Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni." (Skutky 4:11-12)

3. kombinace: Dotázaný odpoví na první otázku jasně "ne". Nejsem spasen, protože nevěřím v Boha, Bibli, cokoliv nadpřirozeného, atd. Stojí před námi ateista. Jistě, není spasen, ale má celistvost, má integritu, nespoléhá na spásu, protože nevěří v posmrtnou existenci.

Pozor! Může stát před námi vzdělaný, opravdový i lidový filosof, který zná biblickou novinu spasení, ale nikdy ji nenarouboval na své srdce. Tuto kombinaci jsem osobně ještě nepotkal. Ale už jsem slyšel o "případu", který odpověděl následovně: "Nejsem spasen, protože nevěřím, že Ježíš Kristus zemřel za moje hříchy." Taková odpověď mrazí. Podobnou perfektní biblickou znalost měli humanisté Huxley a Wells, kteří jasně věděli o prvotním hříchu, o vykupující smrti Ježíše Krista, přesto ji odmítli jako "nevědecký blábol". Znalost dokonalá, daleko hlubší než mají rádoby křesťané. Srdce však tvrdé jako diamant!

Lidem s jasným "ne" na první otázku ani nemusíme klást druhou otázku. Raději započneme klasické odvalování balvanů, které stojí v jejich cestě k evangeliu a Kristu.

A konečně 4. kombinace: Odpověď na první otázku, bude asi tato: "Nejsem si jist, zda-li jsem spasen, ale jestliže na někoho se spásou spoléhám, tak je to Ježíš Kristus. Tohle je druhá, nejbibličtější odpověď. Zdá se, že před námi stojí ve víře slaboučký křesťan. Pomožme mu, dejme mu Kristovu jistotu, ne lidskou. Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.

Další je nevím, jak to mohu vědět atd. Jestliže je jeho nejistota spojena se spolehnutím na jeho dobré skutky a spoléhá plně, nebo jen částečně na sebe, potom si podle Bible můžeme být jisti, že spasen není. Nespoléhá na Krista. Jeden velmi vlivný církevní představitel mi na první otázku, zda-li je spasen, odpověděl: "Milej pane, to kdybych jen věděl!" A na druhou otázku, proč jej Bůh přijme, odpověděl, že nejprve musí jít do očistce, kde se musí očistit. Nespoléhal se tedy plně na Kristovu očistu a tak snížil Kristův kříž na nedokonalou a nedokonanou spásu. Dovol, Bože Kriste, ať Ti pomohu s odpykáním svého trestu. Jestliže tedy dotázaný neodpoví správně ani na jednu otázku, pravděpodobnost je velmi vysoká, že není křesťanem, takovým křesťanem, jak vyžaduje Bible. Spása vězí v Kristu, nikdy v denominaci, očistci nebo lidském snažení