1. A co ti, co nikdy neslyšeli?

Nedávno ke mně přišla dívka s ustaranou tváří: "Můj tatínek si celou Bibli a Pána Boha vysvětluje logicky. Když jsem mu třeba řekla, že spása přichází jenom skrze Ježíšovu smrt na kříži, tak mi odpověděl - a co ti, kdo nikdy o Ježíšovi neslyšeli?"

Neustále se setkávám s touto a podobnými otázkami, kterými skeptici trumfují jako kulovými esy. Jestliže my křesťané nebudeme schopni odpovědět na tyto otázky, potom se nedivme, že je nás tak málo. Nevěřící neustále zkouší vyváženost našeho těla, duše a ducha. Tyto tři složky musí být v rovnováze jako trojnohý verpánek. Zkraťte nebo vylomte jednu nebo více nohou a už je vychýlen, nedá se na něm sedět. Tělo musíme cvičit, abychom byli zdraví a vůbec mohli předávat Boží zvěst lidem. Duši, naše já, náš intelekt, musíme mít také v pořádku, jinak bychom byli blázni a nikdo by nás nebral vážně. A do třetice, náš duch, ač nestojí osamoceně, je nesmírně důležitý. Duchem komunikujeme s Bohem. A protože tatínek naší dívky je duchovně mrtev, nepropojen nahoru k Bohu, argumentuje s dcerou na duševní, intelektuální, rozumové hladině. Jestliže nebudeme schopni čelit rozumové výzvě většiny nevěřících, budeme pro ně jen duchaři nebo mystici. Přesto Bible často učí, že máme také rozum. A díky Bohu za jeho Bibli, která ve své duchovní kvalitě vůbec neprotiřečí duševním rozumovým nárokům. Vždy mě udivuje její rovnováha mezi duchovním, duševním a hmatatelným.

Takže, jak bychom biblicky odpověděli tatínkovi, a nenarušili naši rozumovou celistvost, na otázku: "A co ti, kdo nikdy neslyšeli o Ježíši Kristu - jdou do pekla?"

Nejprve si však musíme uvědomit, že odpověď na tuto otázku nic neřeší, protože Ježíš už vše vyřešil svou autoritou, smrtí na kříži a svým vzkříšením. Odpověď také neurčí, zda-li je, nebo není biblická víra pravdivá. Pravda je totiž nezávislá na našich představách a úvahách. Skutečnost je už jednou a pro vždy dána a tento předmět - A co ti, kdo nikdy neslyšeli - je už jen záležitostí interpretace.

Ježíš odpověděl Tomášovi:

Ježíš jasně řekl, že nikdo, tedy včetně muslima, buddhisty či ateisty nepřichází k Bohu Otci jinak, než skrze Ježíše Krista. Kdyby byla jiná možnost přijít k Bohu, tedy skrze jakékoliv náboženství dobrých skutků, potom bych měl ten nejpádnější důvod opustit křesťanství, protože by vkládalo svou jedinou naději ve lháře - Ježíše Krista!

Mnoho lidí si myslí, že ti, co nikdy neslyšeli o Kristu, Bůh omilostní, protože by přece milující Bůh nikoho neposlal do pekla za to, že neslyšel. Jejich argumentace je jasná. Vědí totiž, že většina lidstva o Ježíši Kristu historicky nikdy neslyšela. Jejich argumentace není motivována ani intelektuální zvědavostí ani starostí o nebohé lidojedy, jak předstírají. Argumentují, protože se chtějí skrze naši neuspokojivou odpověď, na kterou dychtivě čekají, vyzout z odpovědnosti k Ježíši Kristu. Slyšení nebo neslyšení nemůže spasit. Jenom Ježíš Kristus může. Kdyby neznalost spasila, jak doufají, potom spalme všechny Bible, přestaňme vyučovat Boží slovo, ať co nejméně lidí ví, a po několika málo generacích budeme všichni spaseni - přece jsme nevěděli, a Bůh-láska nás nemůže proto vhodit do hořícího pekla. Kdyby neznalost omluvila, tedy spasila, proč by Ježíš řekl?

Neznalost zákona nikdy neomluvila a neomluví. Upřímně jsem věřil, že mohu jet v Miami na dálnici 65 mílovou rychlostí. Policie mne zastavila: Jel jste 64,6 mil za hodinu. Ha, vidíte, jak až nábožně dodržuji zákon? Nepomohlo mi to. Povolená rychlost byla 55 mil a dostal jsem 80 dolarovou pokutu, protože zákon je přístupný každému.

Pavel napsal římským křesťanům jasně, že Kristus je to jediné jméno, skrze které přicházíme k pravému Bohu. Pouze svědectvím křesťanů a Bible je vědomost o Kristu rozšiřována mezi pohany. Vědomost o Kristu ovšem nespasí. Jenom znalost, t.j. intimní duchovní propletení s Kristem, spasí:

Nezapomínejme, že Bůh není jenom láska, ale že je současně i spravedlnost. Kdyby byl jenom láska, všichni bychom byli spaseni, a tak bychom se v nebi setkali i s Leninem a Hitlerem a se všemi úchylnými vrahy, o kterých si myslíme, že patří do pekla horoucího. To by se v prvé řadě nelíbilo právě těm, kdo si hrají na právníky izolovaných domorodých kmenů. Naopak, kdyby byl Bůh jenom spravedlnost, potom bychom všichni, i ti lidsky nejhodnější, skončili v pekle, protože není ani jeden, kdo činí dobro:

Protože je však Bůh láska i spravedlnost, poslal svého Syna na kříž, aby ti, co ho znají (nejenom o něm vědí), do Něho mohli vložit svoji nespravedlnost, hřích, zlé egocentrické skutky. Tak byl za naše hříchy potrestán sám Bůh - Ježíš Kristus, jako by naše hříchy sám udělal. Tím dostala Boží spravedlnost zadostiučinění. Jako byste zaplatili za svého nezletilého syna rozbité okno, přestože jste jej sami nerozbili. Náš lidský problém vězí v nepochopení opravdové Boží lásky a opravdové Boží spravedlnosti, která naší hříchem prohnilou lidskou podstatu až děsí, a právem.

Nespekulujme, že pro Boha Krista bylo snadné zemřít, protože věděl, že je Bůh a že potrestání snadno snese. Kristus byl ukřižován jako Ježíš, tedy jako člověk se vším všudy. Ježíš se modlil k Otci třikrát, aby jej tento hořký kalich minul. Ježíš, Syn člověka, potil krev, Ježíš umíral jako člověk. Jinak by Bůh Otec neuspokojil svou spravedlnost. Ježíš umíral jako člověk, plně podřízen moci Boha Otce.

V Bibli není výslovně napsáno, že ti, co o Ježíšovi nikdy neslyšeli, mohou být spaseni. Přesto věřím, že to z Bible vyplývá. Ábel, Noe, Jób, mnoho starozákonních Židů a pohanů jsou jistě spaseni a o Ježíši Kristu nikdy neslyšeli. Tehdy zvířecí oběti přikrývaly, ale nesmazávaly hříchy. Lidé se řídili podle zákona zapsaného v srdci, později i písmem. Teprve Kristova smrt hříchy smazala, protože On je do sebe vsáknul. Takže třeba Noe byl zase spasen jen a jen skrze smrt a vzkříšení Ježíše Krista. Co byla pro Noeho zaslíbená budoucnost, je pro dnešní lidi v Kristu historická jistota. Věřím, že každý má příležitost se obrátit. Věřím, že Bůh nevyloučí nikoho jenom proto, že se narodil mezi Inky před Kolumbem a nemohl slyšet o Ježíši Kristu. Narodit se na nesprávném místě a v nesprávný čas není možné, protože to má v moci sám Bůh, který nedělá chyby. Nehrajme si na láskyplné starosty. Vždyť ten krapet smyslu pro spravedlnost máme právě od Boha. On spravedlnost naplní vrchovatě, my nikdy.