2. Proč jsem křesťanem

Bible mi odhalila pojetí, které mi úplně objasnilo, proč mohu věřit jenom jí a žádnému jinému rádoby božímu spisu. Už jsme si posledně řekli, že se nemůžeme sebespasit, že se nemůžeme sami očistit. "Když budeš hodný, půjdeš do nebe, a když budeš zlý, tak do pekla," je to, co mají všechny lidmi vymyšlené náboženské systémy společné. Už jen z technického hlediska, dovolíte-li, mi bylo jasné, že když chci něco očistit, tak se něco čistého musí zašpinit, vstřebat do sebe špínu. Kdybych se očišťoval svýma špinavýma rukama, tak bych špínu z mých rukou jenom rozmazal po svém těle. Kdybych očišťoval někoho jiného, jenom bych přenesl svoji špínu na něho. Vzájemné objetí špinavých lidí se rovná hromadnému přenosu nákazy, která se nazývá hřích. Humanistické očišťování přivodí jen zkázu a šíření infekce. Už starodávný Jób řekl: "Kdo dokáže, aby čisté vzešlo z nečistého. Vůbec nikdo!" Mé špinavé ruce očistí jenom vnější prostředek, který se setřením nebo rozpuštěním mé špíny, sám ušpiní. Podobně já, hříchuplný, mohu vyprázdnit svůj hřích do hříchuprázdného. Znovu a znovu mi bylo jasnější, že špína se dá očistit jenom vnějším činidlem, které musí být čisté, aby do sebe vstřebalo špínu. Špinavou vodou se neumyjeme, špinavým hadrem nesetřeme stůl, špínu jenom rozmažeme. Jak je biblická víra logická!

Bůh musel jednat s každým mým hříchem. Každý hřích, který byl spáchám kdykoliv a kýmkoliv, musí být splacen, potrestán, setřen čistým Ježíšem Kristem, samotným Bohem! Jinak by Bůh nebyl spravedlivý. Bůh však potrestal sám sebe, druhou osobu Božství, Božího syna, Ježíše Krista, jako by sám Ježíš Kristus hříchy spáchal. Ježíš Kristus nesl naše hříchy, byl jimi ušpiněn až k smrti. Jak bych se mohl odvážit mu uchvátit Jeho očišťující dílo.

Jeho oběť byla tedy dokonalá a dokonána, protože je platná navždy. K dokonalosti se nic nedá přidat. Přidáme-li, potom Jeho oběť za dokonalou nepovažujeme, uchvacujeme, třeba i jen částečně, Jeho vykupitelské dílo pro sebe, a tím si často nevědomky hrajeme na Boha. My přece také platíme rozbitá okna za své děti a nerozbili jsme je.

Jak je to tedy s dobrými skutky? Lidé mi říkají: "Ty to máš dobře zařízené. Ty jen věříš, a pak už můžeš tropit, co se ti zlíbí." Nemohu, protože věřím. Z biblické znalosti, víry, vycházejí naše dobré skutky, které nám Bůh připravil. Jestliže věřím tomu, co znám z Bible, nemohu pokračovat ve hříšném životním stylu, protože bych Ježíše Krista na kříži neustále mučil, protože On musí splatit každý můj hřích, jako by jej učinil sám. Jestliže Ježíše opravdu miluji, nemučím Ho. Mučím-li Jej svými hříchy, nemiluji Ho, i kdybych to říkal a stále běhal do kostela nebo shromáždění.

Motivací biblického křesťana konat dobro je láska k Ježíši Kristu, protože už byl a je spasen bez svého přičinění. Pro biblického křesťana je tedy spása uzavřená, dokonaná a dokonalá záležitost dosažená Bohem, Ježíšem Kristem. Příčina je spása, účinek jsou dobré skutky. Biblické křesťanství je jediné objektivní, protože křesťan se odvrátí ze sebe a obrátí se na objekt, na Boha, na Spasitele. Tím naplňuje kříž.

Motivací nábožného člověka konat dobro je, aby si naklonil Boha svým přičiněním, aby jej Bůh v budoucnosti spasil. Pro nábožného člověka je tedy spása otevřená záležitost, na které nábožný člověk neustále pracuje. Příčina jsou dobré skutky, účinek je prý spása. Všechna náboženství jsou subjektivní, protože nábožný se člověk odvrací od Boha a obrací se na subjekt, sám na sebe, aby byl vzorný. Tím vyprazdňuje kříž.

Jak vidíte, směr náboženství a směr Bible není podobný, ale úplně protichůdný, je totiž obrácený o 180o. Opravdu, Bible je jedinečná, a proto pravdivá. Jestliže něco vím a věřím tomu, tak se podle toho také zařídím. Vlastním-li nějaké akcie, třeba Coca Coly, a vím-li, že se ve firmě špatně hospodaří, že by její akcie mohly klesnou ze 100 na 50, a věřím-li opravdu těmto zprávám, tak se podle toho zařídím a v této minutě prodám všechny akcie Coca Coly. Neprodělal jsem jenom proto, že jsem věřil zprávám z firmy, a prodal. Bez víry bych akcie neprodal. Věřím-li, že se zabiji, když vyskočím z 50. poschodí, tak neskočím. Věřím-li předpovědi, že se zítra město, v kterém bydlím, otřese zemětřesením a propadne do země, tak okamžitě odjedu. Podobně, věřím-li, že Ježíš Kristus byl potrestán za mne a pro mne na kříži, že jsem Jej zavalil svou špínou, abych byl v něm čistý, tak se podle toho zařídím a z vděku Jej miluji, protože On miloval nejprve mne. Pro milovanou osobu uděláme vše. Obzvláště ji nemučíme. Říkám-li, že Boha miluji, a trápím Jej tím, že zvětšuji Jeho bolest, protože On nese každý můj nový a nový hřích, tak jen blábolím o víře a nevěřím. Přenechejme soud Bohu, jemu patří odplata, ne nám.

Přátelé, buďme v Kristu. Žádná denominace nás nezachrání. To neznamená, abychom nechodili do kostela nebo shromáždění. Ve shromáždění se přece vzájemně posilujeme. Chci jen říci, že nás nezachrání ani katolíci, ani evangelíci, ani luteráni, ani baptisté, ale zachrání nás jen Ježíš Kristus.

V podstatě, zeptejte se i věřících, proč vás Bůh přijme do svého nebe? A tak rozeznáte věřící od nábožně založených. Nábožní lidé začnou subjektivně časovat slovesa v první osobě jednotného čísla. "Chodím třikrát týdně na mši, snažím se žít slušný a bohabojný život." A věřící? Ten na vás musí vyhrknout: "Protože On zemřel na kříži a naplnil se mým hříchem, abych byl v něm hříchuprázdný." Věřící bude objektivně časovat slovesa ve třetí osobě jednotného čísla. Bude mluvit, co udělal On, Ježíš Kristus, pro něho, a ne co oni udělali pro Něho. Chcete věřit a jednat objektivně?

Nebo se chcete utopit v subjektivitě vlastního já?

Spása je nejtěžší k přijetí, protože je tak jednoduchá a pochopí ji i to nejmenší dítě. Buďte Bohu, Ježíši Kristu, opravdově vděční, že vám připnul padák ve vašem životním volném pádu. Když si to uvědomíte, určitě budete jiní. Potom teprve začnete evangelizovat své bližní, ať jsou katolíci, luteráni, baptisté, bratři nebo kdokoliv jiný.