3.Evangelizace pohanských národů

Dnes si povíme o dalších národech, které mají v srdci vyryto vědomí pravdy. V posledních dvou pořadech jsme si pověděli o Malkisedekově faktoru, jenž činí v některých pohanských srdcích zázraky. Připravuje je totiž k přijetí Abrahámova faktoru, pochopení a přijetí evangelia, t.j. zástupné dokonalé a dokonané oběti Pána Ježíše Krista. Malkisedek, jako by srdce prokypřil a připravil. Abrahám zaseje semínko a Bůh dá všemu vzrůst. Z toho vyplývá, že není-li pohanovo srdce připraveno a prokypřeno Malkizedekovým činitelem, naše svědectví, tj. Abrahámův činitel, o Ježíši Kristu nikdy nezapustí kořeny.

Pověděli jsme si také o kmeni Karenů v Barmě, jak je jejich lidová víra, díky Malkisedekově faktoru, připravila k přijetí evangelia Ježíše Krista. Další nárůdek, který věřil v jednoho stvořitele, byli Kačini s červenými turbany, žijící na Barmsko-čínské hranici. Jejich stvořitel, Karaj-Kasang, je nepředstavitelný a nepochopitelný lidským uvažováním. Kačini jej také nazývali Hpan-Wa-Ningsang, tj. ten slavný, který tvoří, nebo Če-Wa-Ningčang, tj. ten, který ví a zná. Dr. Herman Tagenfeld žil mezi Kačiny asi 2O let. Znal jejich jazyk a napsal:

Kačini nikdy neobětují nic Karaj-Kasangovi, protože Karaj-Kasang jim neudělal nic zlého. Když oběti duchům nepomáhají, Kačini se obrací ke Karaj-Kasangovi.

Kačini, podobně jako Kareni, věřili, že jejich prapředci ztratili knihu a jeden den jim bude navrácena k všeobecné spáse. Na kterého misionáře Kačini čekali? O tom až příště.

Na jihozápad od Kačinů, kde se Barma protlačuje mezi Čínu a Thajsko, aby hraničila s Laosem, žije čtvrt milionu Lahu. Jejich stvořitel se jmenuje Gui-Ša, který napsal jejich praotcům knihu svého zákona na rýžových koláčích. Přišel hladomor a praotci koláče snědli. Omlouvali se tím, že Gujšův zákon bude alespoň v nich, v jejich útrobách. A tak Lahuové věřili, že zákon Guj-Ši je v nich, ale že nemohou dokonale poslouchat jeho zákon, dokud jej nedostanou zpět v písemné formě. Stejně jako Kareni a Kačini, i Lahuové měli své starší recitátory. Jedno z jejich přísloví zní takhle:

Kdybys měl deset náručí valašek a chodil bys tak dlouho, až bys všechny obrousil, stále bys byl od Gujši daleko!

Ale až čas uzraje, Guj-Ša nám pošle bílého bratra s bílou knihou a bílými zákony. Někteří Lahuové nosili na zápěstí pouta, jež symbolizovala otroctví zlým duchům a potřebu vysvoboditele, který v budoucnosti provazy přeřeže. Přátelé, je to úžasné! Lahuové věděli totiž to, co se tak často a marně snažím vymámit z mnoha i do kostela chodících lidí! Dnešnímu našinci totiž musíme nejprve vysvětlit, že je hříšný a že potřebuje záchranu. Lahuúm tento základ nikdo nemusel vysvětlovat, tak jak to musíme dělat zde, v pseudokřesťanské Evropě. Kdopak Lahuům vrátil rýžové koláče? Kdo jim vrátil evangelium, které snědli? Byl to misionář, jehož vnuk byl po pět let mým osobním přítelem a bratrem v Kristu. Ač se sám narodil v Barmě a všechno prožil, ze skromnosti až nadmíru mlčel.

Putujme ale k dalšímu národu, ke kmeni Wa. Wa byli lovci lebek, ale smilstvo, jak jej běžně dnes strpíme a dokonce povzbuzujeme, to nestrpěli! Když sázeli svá rýžová políčka, přestože nechtěli sousedům ze srdce ublížit, museli si uříznout několik hlav z vedlejších vesnic a zasadit je také do rýžoviště, aby se rýži dařilo. Samo sebou, jejich sousedé by raději odjeli na dovolenou během sázení rýže a hlav, ale na neštěstí to byla doba, kdy sami museli také sázet. Přesto Wa věřili v jednoho pravého stvořitele, kterého nazývali Sijeh. Wa měli lidové proroky, stejně jako ostatní národové, o kterých jsme si již pověděli. Prorok Pučan přemluvil v 80. létech minulého století několik tisíc Wa, aby zanechali lovení lebek! Sijeh, tj. pravý Bůh, prý hodlá v blízké budoucnosti poslat dlouho očekávaného bílého bratra s kopií ztracené knihy - Sijehova zákona. Kdyby Sijeh uviděl, že Wa praktikují zlé zvyky a tradice, neposlal by bílého člověka a Wa už by nikdy neměli možnost se dopátrat ztracené knihy. Jednoho rána Pučan řekl starším:

Zde je Pony, Sijeh mi řekl sledujte ho! Sijeh způsobí, že vás zavede k bílému bratrovi se ztracenou knihou.

A pony vykročil. Wa si mysleli, že se zastaví na první pastvině. Dovedl je skutečně k Bibli? O tom si povíme v příštích dvou pokračováních.

A tak přicházíme k dalším lidovým vírám lidu Šan a Palaung. Tito národové Laosu a Barmy věří v Aremetaju, o kterém prý psalo posvátné písmo, které shořelo při jedné z válek v Laosu. Aremetaja je pán milosti, který se vrátí zpět, a učiní to, o čem se dočítáme v Izajášovi:

Každé údolí ať je vyvýšeno, každá hora a pohorek sníženy.

Šanové a Palaungové znali pojem milosti! Neuvěřitelné! Milost v moři nuddhismu!

Dalším národem jsou Kui z Thajska. Kuijové staví budovy k uctívání Boha, jenž je opravdový Bůh. Čekali na božího posla, který vstoupí do jejich kostela se ztracenou knihou a vyučí je Božím cestám. Žádná modla ani idol nebyly dovoleny v těchto kostelech. Kuijové se v nich scházeli a uctívali Boha, který je, ačkoliv o něm věděli pramálo. Ztotožňuji se s Kuiji. Než mě Pán spasil, měl jsem v srdci podobné, nejisté uctívání toho v nebesích, aniž bych o něm něco bližšího věděl. Jinými slovy, Malkisedekův činitel mi zoral srdce. Masová náboženství, včetně křesťanství, mne odpuzovala. To jsem však byl ještě slepý k Bibli, a házel jsem ji do jednoho pytle k ostatním lidským sebespasitelným výmyslům.

Mnoho dalších národů čekalo na knihu, která jim objasní spásonosnou dobrou novinu. Lisuové v čínské provincii Junan jsou další lidičkové, kteří čekali na knihu spásy. Je až nepochopitelné, jak negramotný národ, který neměl ani abecedu, mohl čekat na knihu, kterou přinese bílý bratr. Lisuové věřili, že až budou mít knihu, budou mít i svého krále, který jim bude vládnout - jaká to pravda!

Zastavme se ještě narychlo v Indii. Tam žije kmen lidu Naga, jehož kultura byla postavena na zásadách úžasně podobných biblickému starozákonnému učení. Nagové úplně odmítali modlářství.

V Indii byl ještě jeden nárůdek jménem Mizo, který čekal na ztracenou knihu, která přijde ze Západu.

Přátelé, jak bych si přál být ve svém popisu podrobnější. I to málo, co jsme si pověděli, je ohromující. Deset nárůdků Barmy, Indie, Číny, Thajska a Laosu čítající dohromady pouze 3 miliony lidí byly připraveny k evangelické explozi, jakou Evropa ani Amerika doposud nezažily. Bůh má své tajemné cesty! Určitě se sejdeme příště k rozuzlení svízelné situace Karenů, Kačinů, Lahujů, Wa, Šanů, Palaungů, Kujů, Lisuů Nagů a Mizoů. Tak si nás znovu vylaďte! Ano? Vězte, že křesťanství je největší dobrodružství, jaké znám. Napětí, které neslábne. Nechápu, proč by lidé měli hledat útlum v alkoholu, tabáku a drogách, když Bůh stvořil život pro ostrost ducha, ne pro jeho tupost.