4. Evangelizace Karenů

V posledních dvou pořadech jsme si vyprávěli o deseti národech, které Bůh připravil k přijetí Bible. Byli to: KARENI, KACHINI, LAHU, WA, ŠAN, PALAUNG, KUI, LISU, NAGA, MIZO. A jak už víme, Malkisedek je připravil na Abraháma.

Prvním národem byla barmská menšina Karenů, která čekala na bílého cizince s knihou od Boha, který je skutečně Bohem. Tak tedy: v roce 1817 oddaný americký misionář Jaudson připlul do Barmy s Biblí v podpaží. Vůbec netušil, že přicestoval do kouta země, kde na něj čekají po staletí, v okruhu 1500 km, asi 3 milióny lidí. Jaudson se ubytoval v Rangúnu a začal pilně studovat barmštinu. Oblékal se podobně jako buddhističtí učitelé a kázal po tržištích. Málokdo zažil tolik zklamání jako Jaudson. Po sedmi letech obětavé práce pouze jeden buddhista přijal milost Ježíše Krista!

Kdyby jen Jaudson tušil, že denně kolem jeho rangúnského příbytku procházejí menšinoví Kareni! Kdyby znal jejich jazyk, byl by udiven texty karenských písní o pravém Bohu Jwa. Zklamaný Jaudson se tedy pustil do překladu Bible. Později se ukázalo, že Jaudsonův barmský překlad Bible se stal základem, na němž stavěli všichni misionáři, kteří přišli po něm. Misionář, který se cítil tolik nepotřebný, se stal ve skutečnosti největším! Kdyby Duch Svatý zavedl Jaudsona do středu Karenů, nikdy by neměl čas přeložit Bibli! Jsem udiven, když zkoumám Boží cesty. Jaudson (ačkoliv zdánlivě bez úspěchu) trávil denně dlouhé hodiny tvrdým překládáním, čímž cvičil, tj. upevňoval svou lásku a důvěru k Bohu. Překládal, aniž měl jistotu, zda jeho úsilí někam vede. Jaudson měl víru, kterou přeji každému křesťanovi. Jaudson se přece ale dočkal!

Jeden vytáhlý Karen jménem Kotahbaju se jednoho dne zastavil u Jaudsonů a požádal o práci. Kotahbaju měl prudkou povahu a když býval lupičem, zabil asi 30 lidí. Jaudson jej přijal, aniž by cokoliv tušil. Postupně Jaudson představil Kotahbajovi evangelium. I když byl Kotahbaju zpočátku nechápavý, brzy se začal plně zajímat, odkud má bílý cizinec tu knihu, kterou nazývá Bible. Zanedlouho Kotahbaju přijal Ježíše Krista jako svého spasitele. Jeho kmenové lidové náboženství jej na tento moment plně připravilo. Kotahbaju vpil do sebe Ježíše a Písmo jako vyprahlá země vodu.

Přibližně v tutéž dobu přicestoval manželský misionářský pár do Rangúnu. George a Sara Boardmanovi. Boardmanovi založili školu pro negramotné Barmánce, aby si mohli přečíst Bibli v mateřštině. Karenský Kotahbaju se rychle naučil číst a hltal barmskou Bibli tak rychle, jak rychle ji Jaudson překládal. Boardmanovi se rozhodli zahájit misionářskou činnost v jihobarmském městě Tavoj. Kotahbaju je přemluvil, aby jej vzali s sebou. Tavoj totiž leží na úpatí hor, v nichž jsou roztroušeny karenské vesnice. Po příjezdu do Tavoje Kotahbaju požádal Boardmana, aby jej pokřtil. Potom se Kotahbaju odtrhl a vstoupil do jorské divočiny plné nástrah a banditů. A zase se skláním před Božím výběrem hříšníka, třicetinásobného vraha. Kotahbaju znal karenský jazyk, jeho raubířská zkušenost, nyní pozměněna k opravdovému cíli, jej ochránila před všemi nebezpečími. Kotahbaju brodil řeky, přelézal hřebeny hor, vzdoroval počasí i banditům a putoval od jedné karenské vesnice k druhé, s Jaudsonovým barmským překladem Bible a kázal evangelium po karensky. Kam přišel, tam oznámil, že má knihu od bílého bratra ze západu.

Koncept hříšnosti, otroctví Satanu a spásy skrze milost byl Karenům blízký, vždyť Bible obtahovala jejich přirozenou víru. Výsledek byl nepopsatelný! Kam bývalý třicetinásobný vrah Kotahbaju zavítal, tam celá vesnice na místě přijala Ježíše Krista! Podobnou evangelickou explozi nezažil žádný evropský národ, ani židé. Kareni scházeli z hor do Tavoje, aby se přesvědčili, jak bílý bratr, manželé Boardmanovi vypadají. Ovšemže, Boardmanovi museli brzy vystoupit do hor, aby detailně učili Kareny biblické písmo. Kotahbaju připravoval před nimi půdu. Neznaven a vytrvalý jako Pavel z Tarsu. Bývalí pronásledovatelé, obráceni v nejhoroucnější nebojácné služebníky Boha. Když Boardmanovi vstoupili do vesnice, kde Karenům zanechal jeden muslim knihu k jejich údivu, korán nebyl koránem, ale knihou žalmů. Muslimové totiž uznávají knihu Žalmů. Není to zajímavé? Kareni totiž obdrželi tu pravou část islámu. Boardmanovi Karenům řekli, že kniha je dobrá, ale to, že ji uctívali, není dobré. I ten Karen, který knihu Žalmů opatroval, s radostí vyměnil svůj vážený úřad za pokornou víru v Ježíše Krista. Boardmanovi byli v karenských vesnicích přijímáni s radostí a úctou. Kareni na tuto chvíli čekali od nepaměti! Tak silně v nich činil Boží Malkisedkův činitel. A Kotahbaju byl na špici! Kázal dnem i nocí. Co je nejkrásnější, že Kareni jakmile přijali Ježíše Krista a byli pokřtěni, obratem se z nich stávali misionáři ve svém vlastním národu.

Modleme se ,bratři a sestry, aby Duch Svatý způsobil stejný zápal i v našich národech Čechů a Slováků! To bychom už ani nebyli my, ale národy vyvolené, uvedené do Jeho předivuhodného světla!

Vraťme se ale zpět do Barmy. Nejšokovanější byli buddhisté. Po staletí se snažili bezúspěšně vtlouci do Karenů buddhismus. Kde asi vězí tajemství biblického křesťanství? Tázali se.

A jaký byl osud bývalého zbojníka Kotahbaju? Když s BiblÍ vyburcoval doslovně celý svůj národ, opustil jihobarmský Tavoj a vrhnul se jako žhavý oharek mezi ostatní barmské nebuddhistické menšiny. Bez patřičného odpočinku upálil svým zápalem pro Ježíše Krista své zdraví i život. Bůh zplnomocňuje jen pečlivě vybrané služebníky. Jak vidíme, Bůh dává přednost průraznému a oddanému bývalému zločinci před "hodným a dobrým" měšťácko-intelektuálním peciválem.

Jeden z dalších misionářů, Francis Mason, nazval Kotahbaju karenským apoštolem a sepsal jeho životopis pod stejným názvem. Bůh Kotahbajovi dal na vědomí, a stoprocentně věřím, že to byl Duch Svatý, kdo jej zavál do Rangúnu a Jaudsonovy domácnosti.

Dnes je všemu už sto padesát let a tolik se těším, jak si s Kotahbajem u Ježíšova trůnu popovídám. To se dozvím spoustu detailů a jsem přesvědčen, že mnozí z Vás, kdo dnes posloucháte, se dovíte celé dobrodružství přímo ze zdroje, totiž Kotahbajových úst. Netěšíte se také? Takovéhle příběhy budou bez konkurence "akčnější" než akční filmy. Na pomíjivost vždy zapomeneme. Vždyť na věčnost si vezmeme jenom ty duše, kterým jsme z milosti Boží svědčili a které Bůh na základě zástupné smrti Ježíše Krista spasil. Nic, na čem si světsky zakládáme, nemá trvalou hodnotu, stejně to uschne jako květy a bude to vhozeno do pece. Kotahbajova práce však neshoří.

Kotahbaju stavěl na Kristu ze zlata, stříbra a drahého kamení. Určitě nestavěl ze dřeva, trávy nebo slámy. Z čeho, posluchači, na Kristu stavíte vy? Vyrovnáme se třicetinásobnému vrahu? Upracujeme se pro Krista až k smrti jako on?