5. Evangelizace Kačinů, Lahu

Dnes se scházíme k poslednímu, pátému, pokračování o evangelizaci národů. Posledně jsme si řekli, jak byli zevangelizováni Kareni. A pověděli jsme si také o karenském apoštolu, Kotahbajovi. A co ti ostatní lidičkové?

Tak tedy rychle zpět do Barmy, Indie, Číny, Thajska a Laosu, abychom si konečně pověděli, jak dopadla evangelizace všech těch Kačinů, Lahujů, Palaungů a ostaních. Jak jsem se posledně zmínil, když Kareni rostli ve znalosti Bible, rychle si uvědomili, že jedním z nejdůležitějších rysů křesťanského života je evangelizace. To jsem si posteskl, kéž by Bůh vložil našim oběma národům do srdce stejnou touhu a zápal!

A tak Kareni, jen s nejnutnější výpomocí západních misionářů, se vydali na sever Barmy k národní skupině Kačinů, čítající asi půl milionu hladových a připravených duší Malkisedekovým činitelem. Kačini věřili v Boha, jehož jméno bylo Karajkasang, a stejně jako Kareni trpělivě od pokolení k pokolení očekávali zjevení Karajkasangovy knihy. Během dalších 90 let 250 tisíc Kačinů bylo připočteno k církvi Ježíše Krista! Neuvěřitelné, za 90 let polovina národa, který žil obehnán modlářským buddhismem! Kačini poznali biblickou pravdu skrze Kareny! Vzpomínáte? Vše začalo třicetinásobným vrahem Kotahbaju.

Třetí nárůdek byli Lahuové. V pozdních devadesátých létech minulého století přijel do Barmy William Marcus Young, aby přinesl evangelium buddhistickým Šanům, kteří očekávali příchod Mesiáše. Okamžitě byl obklopen a doprovázen Kareny. Když Young kázal Šanům v jejich jazyce, najednou si všiml, že byli k němu přitahováni neobyčejně oblečení muži. Později Young objevil, že to byli Lahuové. Když Young skončil, Lahuové jej prostě unesli! Máme i domy, které stavíme od nepaměti, připraveny pro tuto chvíli. Někteří Lahuové ukazovali svá pouta na zápěstí, která symbolizovala otroctví zlým duchům a Satanovi. Řekli Youngovi, že až jim zaseje Bibli přímo do jejich srdcí, potom jako vyslanec pravého Boha jim může pouta přeřezat. Když Young dorazil na území Lahuů, událo se to, co se dá jen přirovnat ke Skutkům apoštolů. Desetitisíce Lahuů přijaly Krista! Young ani Kareni nemohli uhasit žízeň po slově. Youngovi synové Harold a Vincent začali také vyučovat. Mládež skotačila s mládeží a oba byli plynnější v jazyce Lahuů než v angličtině. Vincent později přeložil celý Nový zákon do hovorového jazyka Lahuů. Young zemřel v roce 1936 a v průměru pokřtil od přelomu století do své smrti 6 duší denně. Jeden rok dokonce pokřtil 4500 Lahuů. A pak prý život misionáře není dobrodružství! S vnukem tohoto misionáře, panem doktorem Youngem, jsme se důvěrně znali z našeho denverského shromáždění.

Čtvrtým nárůdkem jsou Wa. To jsou ti, kteří uřezávali hlavy v sousedních vesnicích, aby se dařilo jejich úrodě. Jejich lidový prorok Pučan jim přivedl poníka a ten je vedl více než 300 km po horách a dolinách, až dorazil k Lahuům do Youngovy misie. Tam poník zamířil přímo ke studni. Ve studni ještě nebyla voda, nýbrž modré Youngovy oči, oči bílého bratra s knihou. Young totiž studni právě hloubil. Když se vysoukal, bývalí lovci lebek šli přímo k věci. Přinesl jste knihu od pravého Boha? Když Young přikývl, Wa před ním padli na kolena. Potom mu řekli: "Poník je osedlán pro vás, přineste knihu, nemůžeme se zdržovat, musíme vyrazit. Wa nás očekávají." A potom prý nechodí hora k prorokovi! Young ovšem nemohl splnit jejich požadavek, tisíce Lahuů denně docházelo k vyučování Bible. Young přemluvil Wa aby zůstali nějaký měsíc a vyučili se znalosti evangelia. Wa byli brzy nasáklí Božím slovem.

A výsledek? Tisíce duší lidu Wa byly spaseny a pokřtěny v Krista, aniž by jediný cizí misionář navštívil jejich vesnici.

Mladý Vincent Young, který mluvil dokonale v jazyce Lahuů, do kterého přeložil Nový zákon, se později přestěhoval na území Wa, kterému se vyhýbali i antropologové, aby nepřišli o hlavu. Vincent nabyl rodilé dokonalosti v jazyce Wa a přeložil už podruhé Nový zákon. Být Božím vyslancem naplňuje život vrchovatě! Znám jednoho mladého misionáře na Nové Guínei, který opustil pohodlný Dojčland a vyměnil ho za misionářský život s jednoduchými domorodci, kteří praktikovali lidojedství ještě v raných sedmdesátých létech. Na otázku, proč to, odpověděl, že myšlenka, že by mohl být bankovním úředníkem až do smrti, jej zděsila...

Dalším národem byli Lisuové v čínské provincii Junan. Anglický misionář Frazer, který se naučil jejich jazyk, však narazil na potíže. Lisuové byli k evangeliu zpočátku neteční. Frazer věděl o evangelických úspěších mezi barmskými menšinami a podstoupil strmou pouť do Barmy, aby načerpal povzbuzení a zkušenosti. Když dorazil do první misie, nalezl pouze karenské misionáře. Nemusel je přemlouvat, aby jich několik podstoupilo dalekou a nebezpečnou pouť mezi čínskou menšinu Lisuů. Frazer přeložil Markovo evangelium, z kterého kázal. Nebyl si vědom, že Lisuové očekávali podle svého lidového náboženství bílého učitele, který přinese knihu od pravého Boha v jejich vlastním jazyce. Jaká to neobvyklá víra, obzvláště, když neměli ani abecedu! Největšími pomocníky byli Kareni, kteří měli blízko k lidovému náboženství Lisuů. Díky karenským misionářům desetitisíce Lisuů se staly živými buňkami Kristova těla! Kdybych se otázal, které provincie světa mají největší hustotu pokřtěných biblických křesťanů, téměř nikdo by nejmenoval státy Nagaland a Misoram v hinduistické Indii. Vzpomínáte? Když jsme mluvili o kmenech Nagů a Mizuů? Plných 95% obyvatel jsou nejen pokřtěni, ale i členy sborů. A to v Indii, snad neztracenější zemi světa! Bible je opravdu kniha knih! Nagové a Mizuové dodnes děkují v modlitbách Bohu, že jim dal dostatek přirozeného světla, jak bychom už dnes řekli, že je Malkisedekův činitel náležitě připravil, aby přijali biblickou novinu. Zdá se, že se Satan snaží překrýt lidová náboženství formálními náboženstvími dříve, než dorazí evangelium. Národy i jednotlivci s lidovým náboženstvím jsou nejlépe připraveni přijmout Bibli. Člověk, který má vymyté srdce formálním náboženstvím, je mnohem nepřístupnější. Zkuste evangelizovat muslima, hinduistu, buddhistu nebo formálního rádobykřesťana. Lépe pochodíte s Bohem neznalým narkomanem! Uvědomíme-li si, že Abrahám, který se podřídil kanánskému Malkisedekovi, který je představen v Genesis bez bližšího vysvětlení jako samozřejmost, neměli bychom být překvapeni, že i v současnosti nalézáme mezi pohany opravdové bohabojné, kteří očekávají biblickou novinu.

Tím končí náš pětidílný pořad o evangelizaci národů. A co náš národ? Jak v nás pracuje Malkisedekův faktor? A jak my, křesťané, rozvíjíme Abrahámův faktor? Máme zápal pro náš národ jako měl třicetinásobný vrah Kotahbaju? Opravdu, první budou poslední, a poslední první. Vždyť už jen ten, kdo v srdci nenáviděl, jako by zabil. Lidé, vzpamatujme se! Pomohli byste tonoucímu? Převedli byste slepce přes ulici? Nepochybuji, že ano. Tak zachraňujte ty, co spěchají širokou cestou do záhuby!