1. Co je to milost?

Budeme si také povídat o růstu v milosti, a zdali milost může být Bohem odňata. Povězme si nejprve, co je to milost. Milost se řecky, tedy novozákonním jazykem, řekne Charis. Od toho máme Charitu, charitativní činnost. Když jsem před 26 léty prchal z této země, tak jsme se ve Vídni obrátili na úřad, který se jmenoval Karitas. Vůbec jsem tehdy netušil, co to znamená, netušil jsem, že mě obdarovávají pomocí. V podstatě milost, charis, znamená dar. To nám dosvědčí další použití tohoto kořene ve slově charismata, což jsou dary, nebo v biblickém pojetí rozumíme - duchovní dary. I slovo charakter, charakteristický nám v podstatě říká, jakými vlastnostmi je určitá věc obdarována. Budu vás ještě chvíli trápit. Když totiž pochopíme podstatu a význam slova, potom také pochopíme princip, který toto slovo nese a přenáší do našeho vědomí. Anglicky se milost řekne Grace. Angličtina si vypomohla latinou, protože ta má pro milost slovo Gratia. A tomuhle už bude rozumět každá česká duše, protože dostat něco gratis, to je nám vlastní, to je přece zadara, zadarmo.

Bible se slovem milost jen hemží. Doporučuji vám, abyste vždy, kdykoliv narazíte na slovo milost nebo Boží milost, jej nahradili slovem Boží dar. Udělejme si namátkovou zkoušku.

A teď si zaměňme milost za Boží dar.

Smilování je vlastně obdarování. Když jsme si vysvětlili slovo milost, a jestliže nám jeho skutečný význam pronikl pod kůži, potom se mnoho veršů promění z dvojrozměrné plochosti na trojrozměrnou prostorovost. Pochopení jazyka dělá zázraky. Když potom předešlý verš,

čtete, jak jsme jej právě četli, potom nás ani nemůže napadnout, že bychom byli spaseni nějakými našimi dobrými skutky. Bible je tak dokonalý Boží dokument, že nám to i potvrdí, v plné logice:

Kdo tedy na své spáse pracuje svými dobrými skutky, tak nedostává milost nebo-li Boží dar věčného života skrze zástupné potrestání Pána Ježíše Krista, nýbrž dostává mzdu, kterou si zaslouží. A to je věčné odloučení od Boha.

Jestliže jsme spaseni Božím darem, skrze Kristovu oběť, potom nám naše dobrota vězící v našem skutkovém humanismu není nic platná. Za naší "dobrotu" si vysloužíme jen mzdu. Bible však neúprosně opakuje:

Z tohoto verše bez jakýchkoliv dalších diskusí vyplývá, že na jedné straně je darovaný věčný život v Kristu Ježíši a v ničem a nikom jiném, a na druhé straně je zasloužená a člověkem vydělaná smrt skrze hřích. Ukažte mi člověka, který nezemřel, a já vám ukáži člověka, který nikdy nezhřešil.

Jestliže dám žebrákovi peníz, je to dar. Jestliže mi však pomůže s kufry, peníz se stane mzdou. Pánu Ježíši na kříži nemůžeme pomoci ani tím nejlepším skutkem. Na kříži za nás umíral osamocený Bůh Ježíš Kristus. Byl úplně osamocen. Samotka je peklo. Vždyť zvolal:

Kdyby Bůh mohl použít alespoň část naší dobroty ku spáse, jistě by ji použil, a nemusel by posílat na smrt svého Syna. Z Boží prozřetelnosti však v nás zbyla svobodná vůle. Tou se můžeme rozhodnout, zda-li přijmeme nebo nepřijmeme Boží dar věčného života s Bohem, na jehož existenci nemáme pražádnou zásluhu. Biblické křesťanství je, když jeden žebrák říká druhému žebrákovi, kde se dává zadarmo polévka. Žebrák má jen dvě možnosti. Buď vztáhne k potravě ruce a přijme ji bez sebemenšího přičinění, nebo ji s hrdostí odmítne, že si stačí sám. Pojďme ale do Bible a podívejme se na několik dalších veršů týkajících se milosti:

Milost je pravda zadarmo. Dar je vždy zadarmo, ale to v žádném případě neznamená, že musí být levný. Darem můžeme dostat třeba i auto, nebo dokonce i dům, aniž bychom se přičinili. Věčný život v Ježíši Kristu je sice zadarmo, ale je to nejdražší dar, jaký může být, protože stál život, Boha Ježíše Krista. Byli jsme vykoupeni, doslova a dopísmene z otroctví svobodným Pánem. Z otroctví nás nemůže vykoupit otrok, otrok jako jsem já nebo vy, skrze sebepřičinění. My jsme přece byli otroci hříchu. Hřích nás svazoval. Hřešení je těžká práce, přesto ji konáme.

Přiznávám se, že mne Pavlova myšlenková přesnost udivuje. Jeho myšlení by se mělo vyučovat v logice, na příkladu milosti. Zabili bychom tři mouchy jednou ranou. Žáci by se naučili logicky myslet a současně by se dozvěděli evangelium. Třetí mouchou, kterou bychom zabili, by bylo relativistické myšlení dnešního člověka, v kterém černé není černé a bílé není bílé. To ovšem vůbec neznamená, že evangelium je jenom pro vzdělané, vůbec ne. Vždyť ten nejprostší člověk chápe následující Pavlův verš:

Pavel totiž říká: Kdybych mohl přeplavat Tichý oceán, potom by byla loď zbytečná. Anebo, kdyby se Noe udržel vlastními plaveckými tempy nad potopními vodami pět měsíců, byla by pro něj archa zbytečnou. Což je totéž jako - Kdybychom mohli dosáhnout spravedlnosti skrze zákon, byla by Kristova smrt zbytečná. To přece chápe i dítě. Noe se schoval do archy, my se schováme do Krista. Mnohokrát jsem už řekl a napsal, že biblická víra je nejjednodušší k pochopení a právě proto nejtěžší k přijetí.

Verše, které zdůrazňují, že jsme spasení darem, milostí je nepřeberně. To platilo i ve starozákonní době.

Na spáse se nic nezměnilo. Milost není novozákonní novinka, platila vždy. Vždyť my existujeme z Boží milosti, naše existence je dar, naši rodiče, manželé, děti - ti všichni jsou to z Boží milosti Jeho darem nám a my jim.

Příště si povíme něco o růstu v milosti.