2. Růst v milosti

Protože milost není statická záležitost, povíme si dnes o růstu v milosti. Kde je ovoce, tam je obdělávání a sklizeň.

3: Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. Uvědomme si, že jsme povoláni Jeho slávou a mocnými činy, nikoliv naší.

Všecko, co potřebujeme k zbožnému životu, již máme a vlastníme. Spásu, schopnost porozumět Slovu, předávat evangelium, milovat Boha a bližního, moc Ducha svatého atd.

4: Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abychom se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha.

Nejsme ze světa. To je milost. Rosteme v božské přirozenosti, povaze, stále se Mu více podobáme. Víme, že jsme unikli zhoubě, do které se žene svět. Víme, že situace světa je víc než vážná, víme, že svět je zvrácený.

5: Proto také vynaložte všecku snahu na to, abyste ke své víře připojili ctnost, k ctnosti poznání,

Ctnost je čest, dobré jméno v Kristu. Poznání se především týká biblické znalosti, protože jsme obmyti Božím slovem, narozeni z vody.

6: k poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti trpělivost, k trpělivosti zbožnost,

Zdrženlivost se týká všeho zlého a to je: homosexualita, nevěra, nepravost, podlost, lakota, špatnost, závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, donašečství, pomlouvání, odpornost Bohu, zpupnost, nadutost, chlubivost, neposlušnost, nerozumnost, nesnášenlivost, nemorálnost, nenávist, neslitovnost atd. Trpělivost už sama pochází od slovesa trpět. Trpělivost je bolestivá. Zbožnost? To je miluj svého Boha celou svou myslí, srdcem a silou.

7 :ke zbožnosti bratrskou náklonnost a k bratrské náklonnosti lásku.

Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne.

8 :Máte-li tyto vlastnosti a rozhojňují-li se ve vás, nezůstanete v poznání našeho Pána Ježíše Krista nečinní a bez ovoce.

Kdo je v milosti, toho poznáte podle ovoce, neboť mu je připravil sám Bůh. Jsme jeho dílo v Pánu Ježíši Kristu.

9 :Komu však scházejí, (vlastnosti) je slepý, krátkozraký a zapomněl na to, že byl očištěn od svých starých hříchů.10:Proto se, bratří, tím více snažte upevňovat své povolání a vyvolení. Budete-li to činit, nikdy neklopýtnete.

Růst v milosti se vyznačuje prací pro Krista. Je zde ten jakobyparadoxní biblický princip, Božího dodání našeho ovoce, a současně naše osobní snažení.

11:Tak se vám široce otevře přístup do věčného království našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.12:Proto vám hodlám ty věci stále připomínat, ačkoliv o nich víte a jste utvrzeni v pravdě, kterou jste přijali.

Opakování matka moudrosti. Naše tělesná hříšná přirozenost ráda zapomíná. Chtít znát, to dokážeme, ale vykonat už ne.

13:Ale považuji za správné probouzet vás napomínáním, pokud přebývám v tomto těle;14:vím totiž, že je budu muset brzo opustit, jak mi to dal poznat náš Pán Ježíš Kristus.15:Vynasnažím se, abyste si mohli tyto věci vždycky připomínat i po mém odchodu. (2. list Petrův 1:3-15)

Petr jako Pavel. Táhne mne to na obě strany. Chci být u Pána, ale být zde v těle je potřebné pro vás. Růst v milosti znamená smír s tělesnou smrtí, a jediný žal, že po smrti už naše služba bratrům a sestrám zde na zemi skončila.

Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo; více než oni všichni jsem se napracoval nikoli já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou. (1. list Korintským 15:10)

Kdo jsme, to je milost Boží. Práce, kterou konáme, není naše dřina, ale Boží milost.

Toto je naše chlouba: Naše svědomí nám dosvědčuje, že jsme v tomto světě a zvláště vůči vám žili ve svatosti a ryzosti před Bohem a nespoléhali na světskou moudrost, nýbrž na milost Boží. (2. list Korintským 1:12)

Růst v milosti tedy znamená také odvržení světské moudrosti.

Jako spolupracovníci na tomto díle vás napomínáme, abyste milost Boží nepřijímali naprázdno, (2. list Korintským 6:1)

Kdo má milost Boží, jak jsme četli, ten nezaloží ruce.

Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo, (2. list Korintským 9:8)

Milost a dospívání v milosti nám zaručuje dostatek všeho, ne toho, co chceme, ale toho, co považuje Bůh za prospěšné k dobrému dílu.

Budou se za vás modlit a po vás toužit pro nesmírnou milost, kterou vám Bůh dal. (2. list Korintským 9:14)

Vaši sourozenci v Kristu se budou za vás modlit, protože vidí, jak povzbuzujete druhé, jak jste se podřídili evangeliu.

...ale on mi (Pavlovi) řekl: "Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla." A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.(2. list Korintským 12:9)

V milosti jsme nejsilnější, když jsme slabí, a nejslabší, když jsme silní. Bůh nás posílí obzvláště tehdy, když už nestačíme na nic vlastními silami

Neboť vám je z milosti dáno netoliko v Krista věřit, ale pro něho i trpět; (Filipským 1:29)

Růst v milosti znamená pro Krista i trpět. Tím myslíme pronásledování, protože Jej hájíme, protože za Jeho pravdou stojíme, ačkoliv jsme za to zesměšňováni, pomlouváni z bludaření, v nejzazším případě i fyzicky napadáni nebo dokonce mučeni a zabiti.

Nedejte se strhnout všelijakými cizími naukami. Je dobré spolehnout se na milost a nikoli na předpisy o pokrmech; kdo je dodržoval, nic tím nezískal. (Židům 13:9)

Růst v milosti je znalost Písma, abychom se nenechali unášet kdejakým závanem větru, vymyšleným módním evangeliem, které ani evangeliem není, a lidskou falší.

Mocnější však je milost, kterou dává. Proto je řečeno: ,Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.‚ (List Jakubův 4:6)

Omilostnění nejsou pyšní. Pýcha je královna hříchů. Z ní všechny hříchy nějak pramení. Pýcha je ve své podstatě soutěživá. Pýcha upřednostňuje sebe. Pýcha je subjektivní. Růst v milosti je protipól pýchy, a to je pokora. Ta je objektivní, upřednostňuje Boha a bližního. Tichá sebechvála je pýcha a hlasitá chvála Boha nebo bližního je pokora.

Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti. (1. list Petrův 4:10)

Křesťan v milosti slouží svými duchovními dary ostatním, nikdy nebuduje sebe. Ostatní jej budují.

A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. (1. list Petrův 5:10)

Naše pouť v milosti je sice trnitá, ale v milosti posilující. Staví nás totiž na fundament, na pevný základní kámen, na Pána Ježíše Krista, v něm žijeme, v něm jsme.