3. Můžeme milost ztratit?

Připouští Boží slovo ztrátu milosti? Křesťané odpovídají buď ano, milost spásy můžeme ztratit, anebo ne, milost spásy nemůžeme ztratit. Patřím k těm druhým, doufám, že vám to v lásce vysvětlím. Na každou problematickou otázku musíme odpovědět co největším počtem veršů, které se jí dotýkají. Musíme najít, pomocí Ducha svatého, takovou interpretaci, která vyhovuje všem i zdánlivě si protiřečícím veršům.

Nejprve se však podívejme na verše, které bez pochyb učí, že milost je udělena jen jednou, proto nemůže být odejmuta. Jak by mohl třeba Pavel ztratit milost, když už před narozením jeho spása byla jistá věc?

My všichni, kdo jsme omilostněni, jsme byli vyvoleni dříve, než Bůh začal tvořit. Je to mimo naše chápání, ale je to tak:

...v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. (Efezským 1:4)

A ještě jeden verš, který to bez výhrady potvrzuje:

...který nás spasil a povolal svatým povoláním ne pro naše skutky, nýbrž ze svého rozhodnutí a z milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy (2. list Timoteovi 1:9)

Jak můžeme ztratit Jeho milost, když pro Něj naše postavení ve věčnosti byla vždy vyřešená záležitost?

Další verše stvrzují, co jsme si už řekli.

Všichni spasení byli podle tohoto verše předem vyhlédnuti.

Jak vidíme v předchozích verších, koho Ježíš jednou drží, toho už nepustí. Avšak z našeho hlediska, protože jsme svázáni časem, prostorem a hmotou, se odpověď zdá složitější. Otázka milosti je stejně paradoxní jako otázka Kdo napsal Bibli. Duch svatý nebo lidé? Bible učí obojí. Přesto o diktátu, nebo magnetofonovém záznamu nemůže být ani řeči. Diktování textu a zápis textu probíhají následně v čase. V Boží bezčasovosti však diktování a zapisování neexistuje. Ani o tom nemůžeme diskutovat, nemůžeme si to představit, protože vězíme ve stvoření, jsme v čase, prostoru a hmotě "uvězněni". Věřím však, že Bibli vdechnul stoprocentně Bůh a že ji napsali stoprocentně lidé. Jak to jde dohromady, to se mne neptejte, my tomu nebudeme zde na zemi nikdy rozumět. Podobně, kdo byl Ježíš Kristus? Bůh nebo člověk? Stoprocentně Bůh, a stoprocentně člověk. Pro nás je to paradox, ale pro Boha ne, protože není subjektem svého stvoření, totiž času, prostoru a hmoty. Pro nás je nepochopitelné, aby byl někdo současně tu i jinde, aby byl současně člověkem i Bohem, aby nám něco vnuknul a současně nám ponechal svobodnou vůli, aby jedny udržel ve víře a druhé ponechal v nevíře a přesto, aby to bylo naše svobodné rozhodnutí! Zde jsou příklady:

To je verš pro ty, kdo se pohoršují nad tím, kdyby Hitler uvěřil, tak by byl spasen. Samozřejmě byl, ale Pán dovede uchovat víru i nevíru, protože Mu bylo vždy jasné, kam každý z nás na věčnosti patří, aniž by porušil naše rozhodování. Dohadujeme se o věcech, které nikdy nerozřešíme, z jednoduchého důvodu - nejsme totiž Bohem. Snažíme se vysvětlit a pochopit Jeho cesty tím, že stahujeme bezrozměrného a tím neomezeného Boha do našeho trojrozměrného světa, čímž Jej omezíme na supermana. Dohadujeme se o paradoxu, který je paradoxní jen v naší trojrozměrné omezenosti.

Kolik lidí už za mnou přišlo - jak je to s jejich drahými, kteří byli kdysi tak zapáleni pro Boha a dnes se od něj odvrátili. Ztratili Boží milost? Co mám na to říci? Nejsem Pán Bůh, a nerozhoduji, jako ostatně žádný člověk, o věčném osudu lidí. Učí následující verše ztrátu milosti?

Tyto verše popisují především falešné učitele, ale v širším slova smyslu se vztahují na všechny nevěřící, kteří stále ještě vypadají nebo po celý svůj život vypadali jako věřící. Předchozí verše zřetelně ukazují, že na povrchu umytá svině zůstala uvnitř nezměněna, a pes zůstal uvnitř psem, přestože se zdálo, že se po určitý čas k vlastním vývratkům nevracel. Je jasné, že jakoby spasení, kteří spaseně vypadají, provozují kosmetické křesťanství. Jejich víra je jen pomáda:

Následující verš sděluje:

Pavel zde vůbec neučí, že tito Krista už měli, pak se Jej zbavili a tak ztratili milost, jako by vševědoucí Boží duch, který zná naši existenci v bezčasovém koncentrátu, byl nucen do nás vstupovat a vystupovat podle toho jak my, hříšníci, pískneme. Pavel jen oznamuje - Protože dáváte přednost obřízce, tak se zbavujete Krista a tím jste odečteni (což je další význam slovesa ekpipto) z milosti. Pavel učil vždy jen ospravedlnění, nikdy ne odospravedlnění.

Jak vysvětlíme následující?

Kristus zde hovoří o dvou typech učedníků. O jedenácti pravých, kteří stojí před ním, a jednom nepravém, Jidášovi, který již odešel Jej zradit. V této souvislosti hovoří o věřícím učedníkovi - následovateli, a nevěřícím učedníkovi - následovateli. Nevěřící následovatel Krista nemá s Kristem živý vztah. Věřící následovatel Krista vztah s Kristem má:

Jidáš byl sice učedníkem, následoval na povrchu Krista, ale nikdy nebyl spasen, nikdy nevěřil a nikdy neměl s Kristem živý důvěrný osobní vztah. Jidáš je prototyp Kristových učedníků a následovatelů, kteří nikdy nebyli spaseni. Tito nikdy nemohou ztratit milost, protože ji nikdy neměli, jako ji neměl Jidáš. Ztratit se dá jen to, co máme. Proč by měli praví omilostnění věřící ztratit milost, když si je pro Sebe vybral sám Pán?

Lidé, důvěřujme Pánu. On si nás vybral už před věky, On si nás ve své milosti udrží. Ten, kdo se vybere sám, také nemůže ztratit milost jednoduše proto, protože ji nikdy neměl.