6. Úplná zkaženost člověka

Dnes se podíváme na velmi citlivé téma, které se řeší už tisíce let. Nelze jej tedy probrat za pouhých 10 minut. Mějme uši a srdce otevřené. Jde totiž o to, zda člověk může, ve své naprosté zkaženosti, skrze svoji vlastní nezávislou duchovní sílu, činit pokání, věřit evangeliu, nebo přijít ke Kristu; zda je schopen se svým duchovně mrtvolným stavem něco udělat. Zdůrazňujeme "vlastní nezávislou duchovní sílu", protože ji obyčejně známe pod pojmem "svobodná vůle".

V minulých pořadech jsme si probírali naprostou mrtvolnost člověka, pokud se jedná o jeho duchovní schopnosti. Přirozený člověk není duchovně nemocný, je duchovně mrtvý ve svých hříších. Nemocný trochu může, mrtvý nemůže nic. Přirozený člověk musí být narozen z Boží vůle, aby tělesně existoval. Podobně, duchovní člověk musí být znovuzrozen také z Boží vůle, aby duchovně existoval. Tělesný člověk se nemůže před svým tělesným narozením rozhodnout k tělesné existenci, protože tělesně neexistuje. Podobně, duchovní člověk se nemůže před svým duchovním znovuzrozením rozhodnout k duchovní existenci, protože duchovně neexistuje. Tělesně a duchovně tedy existujeme jen z Boží vůle a milosti. Nejsme svébytní, veškerý stvořený život, tělesný i duchovní, byl dán Bohem z Jeho svrchované vůle. Jenom v Bohu a nikom jiném vězí život:

S tím nemůžeme nic dělat. My máme tělesný i duchovní život v Bohu, ne v sobě. Neudělali jsme si nic; ani plíce, oči, tvar těla, rozum ani duchovní schopnosti. Bohu buď sláva.

Člověk je Boží cizinec rodem, a hříšník volbou. Být cizí Bohu znamená svobodně volit zlo. Lidská duchovní neschopnost nevězí v tom, že by byl neschopen svobodně volit - to může; lidská duchovní neschopnost vězí v tom, že svobodně, bez nátlaku, nechce volit správné volby, ke kterým byl stvořen, aby byl svoboden v pravdě. Člověk nechce volit co je v souladu s Boží vůlí, protože je Bohu cizí rodem - je nepřítel Boha. Tak jako nikdo nechce být po vůli cizákovi, tak ani člověk nechce být po vůli Bohu. To vše probíhá v souladu s lidskou svobodnou neznásilněnou vůlí. Proto člověk nese za své zlé rozhodnutí následky. Člověk má svobodnou vůli, protože hřeší bez nátlaku, ale nemá volnost, protože se narodil jako otrok hříchu, jako cizinec Bohu. Jinak řečeno, protože jsem se narodil do bahniště, tak si mohu svobodně, bez nátlaku, a protože chci, vybrat kteroukoliv hroudu bahna:

Člověk jedná svobodně, může dát i milion chudým, ale v žádném případě nemůže vyprodukovat ve svém srdci lásku k Bohu.

Lidská vůle je svobodná pouze sama v sobě; je osamocena a nemá spojení s Božím vnějším světlem. Vepřík má svobodu odejít z bahniště, ale nemůže, protože se mu tam náramně líbí, tak i přirozený člověk má svobodu obrátit se k Bohu, nikdo mu přece nezakazuje se k Bohu obrátit, ale nemůže, protože miluje hřích, má volnost jen ve Zlém. Neschopnost přirozeného člověka rozhodnout se pro Boha, tj. činit pokání, vězí v jeho svobodném rozhodnutí pro hřích, jenž nadevše miluje, a je jím absolutně zotročen. Člověk je svobodný, ale není volný. Člověk není volný, protože bezmezně a svobodně miluje hřích.

Proto jsme tolik hovořili o naprosté zkaženosti, abychom pochopili lidskou neschopnost v duchovní oblasti. Co k tomu říká Bible? Jako Čech budu vždy pod kůží Čechem, i když nemám české občanství a práva Čechů. Jenom nadpřirozený zásah by ze mne mohl udělat Fina nebo Tatara.

Jestliže si myslíme, že člověk může z vlastní svobodné duchovní síly milovat Boha, protože člověk je schopen svobodně milovat; potom si také můžeme myslet - protože voda může volně téci, pak může volně téci i do kopce! Vodu musí do kopce vytlačit čerpadlo; duchovní mrtvolu může společně s Kristem vzkřísit, znovuzrodit jenom Bůh. Obojí vyžaduje vnější práci - fyzickou nebo duchovní. Je to stále tentýž princip:

Duchovně mrtvý člověk má svobodu nést dobré duchovní skutky, ale nemůže, není schopen, nemá totiž volnost, protože miluje svobodně a bez nátlaku nespravedlnost. Podobně, duchovně znovuzrozený člověk má svobodu nést špatné duchovní skutky, ale nemůže, není schopen, nemá totiž volnost, protože miluje svobodně a bez nátlaku spravedlnost. Láska ke zlu omezuje volnost k dobru; a láska k dobru omezuje volnost ke zlu.

Ať je člověk duchovně mrtev nebo vzkříšen, v obou stavech je zachována jeho svobodná vůle, která vždy omezuje volnost.

Negramotný člověk vidí písmo stejně dobře jako gramotný. Negramotnému ale nedává smysl, neocení myšlenku, kterou písmo zprostředkuje. Velbloud vidí stejně krásný západ slunce na poušti proti siluetám palem, ale neocení jeho krásu jako ji ocení člověk. Pro velblouda by krásné západy slunce nemusely ani být. Velbloud je ke kráse slepý. Podobně, duchovně mrtvému člověku evangelium Ježíše Krista nic neříká, je k němu slepý, je mu bláznovstvím. Může o něm sice intelektuálně diskutovat, ale nenachází v něm Boží lásku, krásu, jistotu věčného života jako duchovně znovuzrozený člověk. Podobně, vědecká evidence potvrzující Boží tvoření duchovně mrtvému nic neřeknou, i kdyby dávali logiku logik. Pokud není Bohem znovuzrozen, pak svobodně, bez nátlaku volí nepravdu, jen aby se vyhnul Bohu.

Všichni jsme se narodili jako cizinci. Naturalizační vysvědčení nebeského občanství může vystavit jenom Bůh. Duchovně mrtvý duchovně neexistuje, a znovuzrodit se může jen z Boží milostivé vůle.

Další verš jasně potvrzuje naši neschopnost rozhodnout se pro Boha. Rozhodnutí se pro Boha by bylo pro přirozeného člověka tím nejnepřirozenějším rozhodnutím, jaké může být.

Co zbývá? "... s bázní a chvěním uvádět ve skutek své spasení". Duchovní znovuzrození, osobní víra, pokání, což je obrat k Bohu, intelektuální pochopení evangelia atd., to všechno přichází najednou; ani jedno nepředchází časově druhé. Přesto, duchovní znovuzrození, které je ze svaté Boží a ne z naší padlé vůle, je logickou podmínkou k naší osobní víře, pokání, a intelektuálnímu pochopení evangelia. Na znovuzrození duchovní mrtvola nemůže spolupracovat. Znovuzrození je jednosměrná cesta od Boha k člověku. Znovuzrození nemůžeme ani odmítnout, ani přijmout, podobně jako naše tělesné narození:

Víra, pokání, obrat k Bohu, chápání evangelia a duchovní růst je už ale naše svobodná spolupráce s Bohem. Nemůžeme Jej totiž nechtít. Naše volnost ke zlu zmizela. Jsme nyní mezi mantinely Boží volnosti, kde naše svobodná vůle nalézá úplně jiné uplatnění; volí svobodně dobro, ne zlo jako dříve.

Vše je od Boha. On je počátek i konec. My se vším, co máme a známe, jsme zde kvůli Němu; On zde není kvůli nám.