2. Jak evangelizoval Ježíš

Vzpomínám si na naši sousedku, která toto slovo vůbec neměla ráda, a každého, kdo byl trochu veselejší, tímto termínem označovala. Měla pravdu v jednom. Toto slovo, znovuzrození,je snad nejvíce zprofanované ze všech biblických termínů. Musel jsem jí vysvětlit, že tak jak někdy lidé definují znovuzrození, opravdu může být jen horlivý přelud. Avšak kdokoliv, kdo je spasen, musí být znovuzrozen, tak, jak znovuzrození definoval Ježíš a ne jak je definují někteří lidé. Tak tedy, co učí o znovuzrození Ježíš? Nikodém byl jedním z předních vůdců židovského "náboženství." Proč přišel za Ježíšem v noci? Snad, aby se vyhnul nepříjemnostem, protože sami farizejové vylučovali lidi ze synagog, když věřili v Ježíše. Jedno je jisté, Nikodém měl upřímnou touhu, aby se dozvěděl od Ježíše něco bližšího.

Farizejové byli zákonem úplně spoutáni. Udělali z víry vnější náboženství. Rituál, dodržování pravidel a externí symbolická prostná bylo to, co je prý dělalo svatějšími. Kolik světových náboženství se dodnes utápí v duchovně - symbolické gymnastice, ať si říkají jak si říkají. Název či příslušnost k denominaci ještě nikoho nespasila. Druhý list Timoteovi říká:

Farizejové, a že jich dnes po světě chodí v každém náboženském systému, jsou nábožně horliví, ale v každém případě jsou vzdálenější Božímu království než kterýkoliv podvodník nebo nevěstka. Farizejové přilnuli ke stovkám zákonů, z nichž mnohé byly jejich vlastními výmysly. Věřili, že spolknout v sobotu ocet je v pořádku, ale kloktat ocet v sobotu bylo zakázáno, protože to byla už práce. Proto když Ježíš navracel zrak slepému, plivl do hlíny a udělal blátíčko, kterým potřel nevidomému oči, Ježíš farizeje vyprovokoval, protože podle jejich zákona Ježíš v sobotu pracoval. Ježíš nepotřeboval potírat slepci oči blátem, aby mu vrátil zrak. Ježíš je mocnější než bláto. Ježíš ukázal farizejům marnost jejich vnějších náboženských prostocviků. Nikodém byl uvězněn v tomto nastrojeném náboženství, vždyť jej sám šířil. Nemysleme si, že dnešní náboženský svět je jiný než svět farizejů. Když jsem byl malý kluk, tak mi náš soused řekl: "když budeš hodný, půjdeš do nebe, a když budeš zlobit, půjdeš do pekla." To je vnější náboženství, předpis, seznam k odfajfkování, co se smí a co nesmí. Tím vůbec nesnižuji přikázání! Ta platí a v budoucnu k nim dospějeme. Ježíš Nikodémovi řekl, aniž by jej pochválil za jeho náboženskou horlivost:

Nikodém pochopil Ježíše velmi dobře. Vždyť rabíni většinou učili duchovní zásady obrazným jazykem. Nikodém nebyl prosťáček, který by s Ježíšem vážně diskutoval o tom, jak se stát znovu fyzickým novorozencem. Nikodém ve skutečnosti řekl: nemohu začít úplně znovu, na to jsem příliš starý. Už jsem příliš hluboko v mém náboženském systému, abych se z něj vyprostil. Nemám naději, abych se stal znovu duchovním nemluvnětem a přijal vše od začátku.

Ježíš po Nikodémovi žádal, aby se zřekl celého svého dosavadního náboženského života. A Nikodém to věděl! Ježíš nenabízel Nikodémovi snadnou lehkověrnost. Ježíš jej vyzval k nejtěžšímu rozhodnutí, jaké mohl Nikodém v životě učinit. Nikodém by zajisté rád zaplatil, postil se nebo s radostí zacvičil rituál předepsaný Ježíšem, ale Ježíš mu předepsal duchovní obrodu - znovuzrození. To potvrzovalo, že všechno je jinak. I to, čemu Nikodém věřil doposud, je marné. Přesně tak! Ježíš to myslel smrtelně vážně, a proto Nikodémovi opakoval:

Narodit se z vody neznamená vodu H2O. Narodit se z vody neznamená křest. Dokažme si to biblicky. Spásu nemůžeme obdržet ani koupelí ani pokropením. V Janově evangeliu ve 4. kapitole jasně stojí, že Ježíš sám nekřtil. Kdyby byl křest podmínkou spásy, Ježíš by určitě křtil. Křest vodou je podle Bible závazek, tedy účinek spásy, nikdy ne podmínka spásy. Voda, o které se Ježíš zmínil Nikodémovi, byla symbolická, jak stojí ve Starém zákoně, a znamenala očistu. Nikodém rozhodně rozuměl Ježíšovi lépe než mnozí křesťané dnes, protože byl zběhlý ve Starém zákonu. V Ezechielovi se dočteme o slibu nové smlouvy.

Narození z vody a Ducha bylo prorokováno Ezechielem proto, aby je mohl Ježíš předložit Nikodémovi, který velmi dobře pochopil, o čem Ježíš hovořil. Vždyť jak okolnosti ukazují, Nikodém byl nakonec přece jenom spasen. Ježíš hovořil s Nikodémem o křtu Duchem svatým, ne o křtu vodou.

Neboť my všichni ... byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo (t.j. Ježíšovo tělo, nebo-li církev).(I Kor. 12:13)

A tento křest Duchem svatým, ne vodou, je absolutní nutnost ke spáse. Křest Duchem svatým je nutný, protože je vnitřní, interní záležitost. Křtu vodou, jenž je přikázaný, se má podrobit každý spasený křesťan a symbolizuje ztotožnění se s Ježíšem a je vnější, externí záležitost, která sama o sobě nemůže spasit.

A jak je to s narozením z vody? Ježíš očišťuje spasené vodou Božího Slova, omývá spasené vodopádem biblických slov.

Tak tedy:

1. narození nového člověka z vody, očištění vodou, což je posvěcení, tedy oddělení od našich hnusných hříchů a model, ať jsou to sochy, obrazy, peníze, holky nebo vdolky, může být vykonáno jenom Ježíšem, který nás omývá biblickým slovem. Jenom to nám zvěstuje čistou pravdu. Tohle omytí, očištění, zrození z vody je nutné, protože je to důsledek spásy a Nikodém jej chápal.

2. narození nového člověka z Ducha může přijít jenom tehdy, když nám Ježíš vymění naše kamenné srdce za srdce z masa, když nás dosáhne skrze slovo Duchem svatým a umístí, pokřtí, potopí do svého těla. Tohle je absolutní nutnost a příčina spásy.

Důsledek spásy, očištění vodou - slovem a příčina spásy, obnova srdce duchovním křtem (potopením) v Krista jdou ruku v ruce a jsou vzájemně nevyloučitelné.

Amen, Amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a Ducha nemůže vejít do království nebeského.

Narození z vody (t.j. oddělení porozumění slovu) a Ducha (t.j. uvěření slovu) je vnitřní, ne vnější záležitost. Vnější náboženství je způsobeno člověkem, vnitřní víra Bohem.