3. Jak evangelizoval Ježíš

Posledně jsme skončili u Nikodéma a jak byl překvapen, když mu Ježíš řekl, že se musí zbavit všeho, na čem zakládá svou spásu, a být znovuzrozen z vody a Ducha. Ježíš odpověděl:

Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. (Jan 3:7)

Nikodém nemohl uvěřit, co slyší, a zvolal:

To Nikodémovi vyrazilo úplně dech. Dál už neodporoval. Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš? Jak šokující! Jen si představme, že by tohle dnes řekl nějaký tesař kardinálovi nebo světoznámému kazateli. Co však zaráží nejvíc je, že Nikodém měl znát doktrínu spásy. Starý zákon jasně učil způsob spasení. Nový zákon nic na doktríně spásy nezměnil, jenom ji blíže určil! Lidé byli, jsou a budou spaseni stejným způsobem od Adama až po nový vesmír a Zemi. Písmo je jednotné, příčina spásy je stejná v každé době.

Nikodém byl vedle. Spása nikdy nebyla odměnou za lidské snažení. Spása byla vždy, před i po Kristu, dar z milosti pro kající se hříšníky. Spásný dar milosti, Ježíšova smrt na kříži nás zastoupila v potrestání. Kříž byl pro lidi před Kristem budoucností, pro nás je minulostí. Pro všechny má však stejný význam. Ve starozákonní době, před Kristem, spása nebyla mzdou za dodržování zákona, nýbrž dar pro každého, kdo v pokoře a vírou toužil po vysvobození z osobního otročení hříchu. Spása vždy znamená nový začátek, obnovu, obrodu, znovuzrození, odvrácení se od hříchu a obrácení se k Bohu. Nikodém to musel vědět, a přesto nepochopil:

Ústřední námět Starého zákona je vykoupení milostí. Je neuvěřitelné, že farizejové tuto pravdu nepochopili. Přísný důraz na náboženské rituály a zákon svedl mnohé ty, kdo se neodvrátili od hříchů a neobrátili k Pánu, a proto zůstali ztraceni. Člověk není zatracen, až když něco špatného provede. Nebo, člověk se nestává zlým, protože koná zlo, jak se všeobecně věří, z důvodů relativizace lidi na hodnější a horší. Člověk je totiž zlý už ve své podstatě, a proto koná zlo. Všichni lidé se narodili do otroctví hříchu a bez Krista jsou ztraceni i ti relativně sebehodnější. Svět je pod nadvládou toho zlého. Pouze svobodný Pán, Ježíš Kristus, může vykoupit Satanovy otroky, aby byli spaseni. Spása je v podstatě výkup otroků smrti na svobodu života. Farizejové svedli mnohé, protože byli příliš zaměstnáni snahou vydělat si na spásu. Jako by byli zaslepeni a neviděli následující pravdu:

Farizejové vzhlíželi k Abrahámovi jako k otci, ale nepochopili klíčovou lekci jeho života:

Farizejové očekávali příchod Mesiáše, ale úplně zavřeli oči nad pravdou, že Mesiáš přijde proto, aby zemřel za hříchy světa.

Jenže On (Ježíš) byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. (Iz 53:5-6)

Co může být zřetelnější, než: být proklán, trestání snášel pro náš pokoj. Vždyť zde je prorokována zastupující smrt! Za nás a místo nás byl potrestán, abychom měli pokoj. A farizejové to neviděli! Považovali se za světlo a neviděli, že jsou temní hříšníci, kteří potřebují spásu.

Lidé vždy klopýtali o jednoduchost spásy. Spása je nejjednodušší a nejsnazší k pochopení, je však také nejtěžší k přijetí. Proto dnes máme tolik sekt a "věřících", kteří přicházejí z "křesťanstva", ale s biblickou vírou nemají nic společného. Každý z nich věří ve svůj osobní způsob spásy, ale všichni dohromady sdílí společného jmenovatele, lidské skutky, náboženskou gymnastiku, kterou si kupují Boží "přízeň." Boží přízeň není ke koupi, ale k obdarování. Starý i Nový zákon, všech 66 knih, jednotně ohlašují, že Bůh milosrdně zachraňuje milostí každého pokořeného, kajícího se hříšníka, který k němu přistoupí bez přítěže vlastní dokonalosti, který k němu přistoupí ve víře, že Bůh, Ježíš Kristus, za něho a pro něho zemřel. Spasený hříšník se odvrací od hříchu a od sebe ke svému Pánu, jehož poslouchá a podřizuje se mu.

Svoboda je podrobení se absolutní Pravdě, což je Bůh. Spása přivodí poslušnost Bohu, který připraví dokonalé skutky.

Ukažte mi křesťana, kterému Bůh nepřipravil dobré skutky, a já vám ukáži člověka, který není jeho dílo v Kristu Ježíši. Náboženství, a to jakékoliv, učí:

Konej dobré skutky, ať jsi spasen! Skutky jsou příčinou a spása účinkem. Biblická víra je jedinečná a učí pravý opak všech náboženství: Protože jsi spasen, konáš dobré skutky. Ty nejsou z tebe, ale jsou ti připraveny Bohem. Spása je příčinou a skutky účinkem.

Já vím, a teď řeknete: Ty to máš dobrý, ty jen věříš a klidně můžeš jít krást a vraždit, protože to už máš odpuštěný... Kdybych věřil, že se Česká republika propadne zítra do země, a skutečně bych tomu věřil, tak okamžitě, hned teď v této minutě emigruji na Slovensko. Věříme-li něčemu, potom jednáme a zařídíme se podle toho. Kdyby mi dal někdo avízo, že Banka Bohemia je v bankrotu a má hotovost jen do zítra, a věřil bych tomu, tak ve vteřině všeho nechám a úprkem pádím vybrat vklad. Víra bez skutků je mrtvá a dodávám, je to jen plané žvanění. Skutky víru naplňují, jsou její funkcí. Co zachránilo mé úspory? Víra, že se Banka položí, nebo můj následný úprk k přepážce? Nikdy, přátelé, ale nikdy bych do banky nechvátal, kdybych předem nevěřil, že se položí. Jestliže věřím, že Kristus zemřel pro mne a za mne, že mne v potrestání zastoupil, tak jej miluji. Potom jej nemohu mučit dalšími zločiny, protože musí protrpět potrestání za každý můj hřích. Spasený je motivován k dobrotě láskou ke Kristu. Nábožně založený člověk je motivován, aby se dostal do nebe, prostě směnným obchodem, za vzorné chování mi, Bože, dáš nebe, které mi už vlastně za mou dobrotu dlužíš.