1. Tři zranění - kajícnost

Ztišme se, budeme si dnes vyprávět o třech zraněních. Tuhle jsem si to popletl a řekl jsem tři přání... Víte, pak jsem se zamyslel a s uspokojením jsem zjistil, že jsem se nepopletl, ale že tato tři zranění, o kterých si budeme za chvíli povídat, by vlastně měla být našimi nejvroucnějšími přáními. My si musíme přát být zraněni, protože ve zranění je naše síla. Pavel řekl:

Jakákoliv sláva, ač sama o sobě polní tráva, stoupne více méně každému bez výjimky do hlavy, protože jsme následkem naší hříšné podstaty sami sobě středobodem všeho. Proto byl Pavel raněn ostnem, aby si moc o sobě nemyslel. Naše vědomé Já je kontinuálně, spojitě, v každou chvíli samo sebou zpito. Sláva a moc bez Boha zničí a zkorumpuje každého. Proto by funkční období všech, i těch nejhumánnějších vládních představitelů, mělo být omezené a neopakovatelné. Např. americký prezident může být maximálně zvolen jen na dvakrát čtyři roky. Zakládající otcové americké ústavy před 200 roky, na rozdíl od našich, znali dobře Bibli a podstatu člověčiny. Ať je nám Ježíš vzorem. Poslechněme si, co řekl Židům, ale nejen jim, také nám pohanům:

Vidíte? Ten, kdo nemůže uvěřit, není podle Ježíše příliš vzdělaný intelektuál, jak to nevěrec nepřímo o sobě vždy tvrdí. Nemůže uvěřit, protože oslavuje svoje a lidské výdobytky člověčiny. Nehledejme slávu, hledejme zranění. Ve slávě vězí slabost, protože slávu neumíme vlastní silou zkrotit. Svoji slávu neosedláme, ona vždy osedlá nás. Když čtete životopisy oslavovaných lidí, v drtivé většině je to čtení o životních tragediích. Snad si to ani neuvědomujeme, ale i populární kazatelé, tedy svatí, mají vždy problém a bojují proti své ješitnosti. Viděl jsem už tolik samolibosti a závisti mezi těmi, kdo slouží Bohu. Viděl jsem už tolik touhy po popularitě skrze kázání Božího slova. Je to přirozené, protože máme nepřirozenou hříšnou povahu. Osobně jsem raději, když výsledky své práce, která není ani ze mne, kterou mi připravil sám Kristus, vidím co nejméně. Vždyť mám tendenci, jako vy, chlubit se cizím peřím. My všichni potřebujeme zraňující Pavlův osten, abychom se nesfoukli.

Naopak, ve zranění vězí síla. Jenom zraněný voják přestává vyskakovat, zapomíná na svou mladistvou sílu, protože si snad poprvé začíná uvědomovat, že na ni a na sebe nemůže svrchovaně spoléhat. Zraněný voják je plně, i když se mu to nelíbí, v rukou felčarů. Teprve až si uvědomí, že bez jejich nosítek se nehne ani o píď, až se plně podrobí své úplné závislosti, až se této závislosti přestane příčit, teprve potom začíná opravdově žít neautonomní závislý život. A tak, posluchači, modleme se, abychom byli raněni, protože jenom ranění mohou být opravdově použiti Bohem. Jsme-li neschopní chůze, potom nás Bůh může naložit na svá nosítka a odnést tam, kde nás chce mít. Všichni opravdově velicí lidé byli ranění. Jejich velikost nevězela ve slávě, ale ve zranění. Sláva se dostavila obyčejně až po jejich smrti a tudíž nad nimi neměla osedlávající moc.

TŘI ZRANĚNÍ

Velká část dnešního křesťanského hnutí vyhlašuje zaručená proroctví, slibuje štěstí, zdraví, bohatství a úspěch. Modlitby mnohých věřících se zredukovaly na Bože, dej, udělej, uzdrav a znovu dej, víc a rychleji, hned teď. Modlitby se vesměs týkají našeho blaha. Z tolika kazatelen slyšíme lákavá slova prázdných slibů. Skandály, nečestnost, nemorálnost, pokrytectví přinášejí rozkoly a nedůvěru mezi věřící a dokazují nevěřícím, že tzv. věřící se od nevěřících ničím neliší. Z křesťanství se stává obchod, z mnoha kazatelů obchodníci, kteří se vzájemně předhánějí a žárlivě si přivlastňují ovečky, bojují o moc, vliv, nadvládu, vedou pohodlný život a jednají jako novodobí farizejové. Z kolika dnešních shromáždění by nás Ježíš vyhnal jako kramáře s Božím slovem? Mnozí křesťané kráčí cestou, která je odporná Bohu i nevěřícím.

Více než před 600 lety žila v anglickém Norwichi Lady Julian. Neměla tolik biblického světla jako máme my dnes, přesto kráčela se svým malým světýlkem vedle Boha a tak ještě dlouho před reformací byla vlastně v duchu probiblickou křesťankou. Lady Julian po sobě zanechala útlou knížečku a svědectví. Její dílko je tak zbožné, tak nebi blízké, že přispělo svým ojedinělým způsobem ke světové duchovní literatuře. Dříve než Lady Julian rozkvetla v zářivý a oslavující život, jenž byl znám po celé Anglii, modlila se k Bohu:

Tato žena chtěla tři zranění a všechna byla pro slávu Boha, ne pro slávu člověka. Chci, Bože, tvoji slávu bez podmínek, bez výměny, jakoukoliv ztrátu přijímám.

Šlehy, rány, zranění. Podívejme se, co řekl Job:

Ano, náš Pán způsobuje a ošetřuje naše zranění a tuto skutečnost bychom si měli dobře uvědomit.