3. Tři zranění - touha po Bohu

Posledně jsme si pověděli o prvních dvou zraněních, po kterých toužila a o které prosila lady Julian. První bylo zranění kajícnosti a druhé bylo zranění soucitu. Dnes si povíme o

Lady Julian toužila po Bohu, chtěla být raněna toužebnou láskou. Vždyť to je největší a nejdůležitější přikázání.

Lidé si říkají: »Jsem dobrý, nikoho jsem nezabil.« Ale nejhorší prohřešek není zabití, nýbrž nemilování Boha. Bůh nemůže stát na prvním místě všech a všeho. Bůh musí být ojedinělý a stát nade všemi a vším. Boha nemůžeme přidat k našim hodnotám a postavit jej na první místo. Boha musíme nadřadit všem našim hodnotám. Naše hodnoty jsou potom odvozeny od Boha, matematik by řekl, že jsou Boží funkcí. Lady Julian chtěla být zamilována až k bolestnému zranění, až k smrti. Chtěla, aby všechny její životní hodnoty, její životní funkce byly v přímé závislosti na Bohu. Dokonce Boha žádala: »Bože, dej mi, abych Tě chtěla tak vroucně, že se mi staneš nevyléčitelným zraněním na mém srdci, které nebudu moci překonat.«

Dnešní evangelizační úsilí vede obyčejně pouze k přijetí Krista. Snaží se zvýšit počet lidí, kteří prohlásí, že Krista přijali. Počítáme a sčítáme, vedeme statistiky, ale jak málo křesťanů dojde k bodu, kdy Kristovo požehnání vstoupí do jejich života. Je to jako bychom měli v bance miliony, a nikdy je nepoužili.

Můžeme růst ve vědomostech, můžeme znát Bibli zpaměti, a přesto jsme ve velké většině bez radosti, myslím té opravdové, nestrojené. Naše biblické učení může být tak ortodoxní jako ortodoxnost farizejů. Nezatoužíme-li však po Bohu, nikdy nepoznáme duchovní vír hledání a sebezapření. »Sebezapření« už téměř vymizelo z křesťanského slovníku.

Mějme také na zřeteli, že křesťanství je pro pohana paradoxní. Jsme šťastní, že je nám odpuštěno, a přesto jsme zraněni, abychom poznali hoře. Radujeme se z míru v naší duši, který přinesl Kristus skrze svoji smrt na kříži, a přesto trpíme v zápase o každou duši. Zápas je vypětí, trénink a pot.

Když Mojžíš viděl Boží slávu, prosil, aby uviděl více. Když mu Bůh řekl, že má jeho milost, Mojžíš chtěl více milosti. Člověk, který je v těsném spojení s Bohem, je ten, který horlivě toto spojení hledá. Čím více Boha chceme, tím víc jej máme, a čím víc jej máme, tím víc ho chceme. Tak je to ale se vším. Kdo zná pět řečí, hravě se naučí šestou. Kdo má už první milion, získá snadněji druhý, ještě snadněji třetí. Kdo hraje na piano, naučí se rychleji hrát na jakýkoliv nástroj. A kdo zná Boha, bude ho znát ještě více. Máme-li nějaké jmění a chceme-li ho ještě více, pak toto jmění přibývá exponenciálně. A obdržet Boha v exponenciálních dávkách je něco nepopsatelného. Toto však platí i obráceně, nedostává-li se nám něčeho a netoužíme-li po tom, tak nám tento nedostatek poroste také exponenciálně. Proto lidé neznající Boha a netoužící po něm budou upadat exponenciálně stále do větší a větší temnoty, protože Bůh je světlo. Proto peklo, isolaci od Boha, nechci ani domýšlet.

Kéž všichni žízníme neuhasitelnou žízní. Mějme svatou, neutuchající touhu být vlastněni Bohem. My, dnešní křesťané, uhněteni většinou z polotovarů, chceme slyšet jen kázání, jak za nás Ježíš zemřel a protrpěl naše hříchy, abychom mohli být svobodní, šťastní a prosperující, abychom se nasytili sebou, místo abychom se v agonii běžce a zápasníka podělili se zmírajícím, hladovým světem ztracenců o svatost bolesti na kříži. Věřím, že Bůh chce, abychom po něm toužili až k smrti, která zraní našeho ducha, aby nás Duch svatý neustále přibližoval k Bohu, abychom jej neustále nacházeli a neustále hledali, abychom jej neustále měli a neustále jej byli žádostiví. Jenom tak se bude tento svět v našem srdci postupně znehodnocovat a nebe zhodnocovat.

Pomodleme se s Lady Julian: Bože, jsme nezodpovědní a dětinští křesťané. Jsme více zaneprázdněni myšlenkami o osobním štěstí než myšlenkami o své užitečnosti Bohu. Bože, zraň nás nezhojitelným zraněním, které by nám připomínalo naši hříšnost, zraň nás zraněním, abychom měli svatý soucit s umírajícím světem, a zraň nás, abychom onemocněli láskou k Tobě, abychom bezpodmínečně a bez ustání usilovali, zkoumali, hledali a nalézali.